Jen pár hodin poté se rozpoutala největší aféra v dějinách automobilismu. Aféra Dieselgate není rozpletená a vyřešená dodnes a zároveň pootočila celým automobilovým světem. Do té doby naftomilná Evropa se začala od dieselových aut odvracet a jasná změna kurzu je stále výraznější. Už jen proto, že evropští zákonodárci a různé další organizace začali mnohem nekompromisněji prosazovat pravidla a limity pro spalovací motory.
Dieselgate na iDNES:czSpeciální příloha Zpravodajský portál iDNES.cz se aféře věnuje od samého začátku nejkomplexněji na českém internetu. Do nynějška vyšlo na iDNES.cz přes 250 článků. Speciální přílohu k dieselgate najdete zde. |
Martin Winterkorn, tehdejší vládce koncernu Volkswagen, si užívá zlatého padáku a chodí k soudům, Herbert Diess, dnešní vůdce největší automobilky světa pokračuje v kurzu, který musel nastavit třetí velký muž.
Matthias Müller převzal vedení firmy v nejtěžších chvílích, chvílemi ze sebe musel udělat užitečného blázna, naordinoval koncernu nejdřív askezi a pokání, aby pak nabral - aspoň navenek - kurz směrem k očištěné firmě sázející na elektromobilitu a koncepty mobility budoucnosti, ve které auta hrají jen titulní roli. Zároveň však dokázal obří nadnárodní firmu ukormidlovat tak, aby neztratila pozice, a vyrábět auta stále umí. Právě v dobách odhalení emisní aféry se koncern VW přetahoval s Toyotou o pozici světové jedničky v množství vyrobených aut. A přestože se čekalo, že dieselgate firmu v očích veřejnosti poškodí, její síla naopak vzrostla. To zase naznačuje něco o tom, jak odtržené je akademické elitářství a politický populismus od reálného světa. Lidé prostě a jednoduše auta koncernu VW a jejho značek od Volkswagenu přes Audi, Porsche a Škodu až po Seat stále kupují.
„Koncern prošel velkými turbulencemi a na řadě trhů si velmi pošramotil image,“ myslí si Petr Knap, vedoucí týmu automobilového sektoru ve společnosti Ernst & Young. „Zdá se však, že se škody omezily primárně na značku Volkswagen a zdaleka tolik nezasáhly jiné značky koncernu.“
Uvnitř německé automobilky se nyní říká, že první dva roky aféry Dieselgate byly „o firmách, o značkách, o odpovědnosti“. Letošek má být „o jménech“, o konkrétních osobách, které za manipulace s emisemi nesou odpovědnost. A ukazuje se, že svědomí nemá čisté nikdo. A nejen v koncernu Volkswagen. Sluší se připomenout, že ačkoliv je autoprůmysl specifický obor, ve kterém narazíme na často velmi nečekaná spojenectví a partnerství napříč různorodými automobilkami po celém světě, je to hlavně velmi konkurenční prostředí. Po vypuknutí Dieselgate a mely kolem Volkswagenu se ovšem až na pár ojedinělých výpadů jednotlivců žádná z ostatních automobilek do Volkswagenu nepustila. Už tehdy zasvěcení říkali, že je to proto, že mají máslo na hlavě taky (a blechy v softwaru, který jim pomáhá k lepším výsledkům při měření emisí). Čas jim dal za pravdu, finty, jak jednodušeji a laciněji dostát často nerealistickým požadavkům norem, používala (a dodnes pravděpodobně používá) většina automobilek, někde byli jen holt kreativnější než ve vývojových kancelářích VW. Mamutí bohatá firma s celosvětovou působností je navíc nejvíc na očích.
DieselgateKoncern Volkswagen v září 2015 v reakci na obvinění amerických úřadů přiznal, že do zhruba 11 milionů naftových aut po celém světě nainstaloval software umožňující manipulovat s testy emisí oxidů dusíku. Skandál se rovněž týká asi 1,2 milionu vozů české divize Škoda Auto. |
Podle Petra Knapa byly finanční výsledky firmy rozhodně ovlivněny náklady na řešení Dieselgate: „Bez ní by výsledky v takhle dobrých letech byly ještě výrazně lepší. V zásadě ale zatím aféra nezasáhla výsledky VW koncernu zdaleka tolik, jak moc by se dalo očekávat. Souvisí to s prioritami zákazníků, ale i s faktem, že jen velmi málo automobilek může říci, že nemají žádnou podobnou aféru – byť méně medializovanou a menšího rozsahu,“ shrnuje analytik autoprůmyslu.
A kdo jsou ta jména? Státní zastupitelství v Braunschweigu má na mušce údajně až 49 obviněných. Poslední měsíce se nejčastěji mluví o Rupertu Stadlerovi, který před nástupem do čela značky Audi působil na vrcholových pozicích v rámci koncernu. Právě jeho jediného minula první vichřice po propuknutí Dieselgate. A právě o něm se mluví jako o jednom z těch, kdo konkrétně za podvody s naftovými motory může stát, kdo vznik celého podvodného softwaru posvětil.
Stadler byl na vrcholových pozicích v managementu koncernu VW od roku 1997, předsedou představenstva byl od roku 2007, teď je od června ve vazbě. Je také nejvyšším vedoucím představitelem koncernu Volkswagen, který byl kvůli tomuto skandálu zatčen. Je podezřelý z podvodu a ve vazbě je podle prokuratury kvůli obavám ze zadržování důkazů a maření vyšetřování. Ze stejného důvodu v srpnu mnichovský soud zamítl jeho žádost o propuštění z vazby. Stadler je podezřelý, že schválil prodej aut s falešnými emisemi, věděl o manipulacích nebo je přinejmenším úmyslně ignoroval. O tom, že vrcholové vedení koncernu a jednotlivých značek vědělo, že jsou auta upravená tak, aby poznala normovaný měřicí cyklus a začala se chovat jinak než v běžném provozu, se dnes nepochybuje.
DieselgateJak to začalo
|
Mezi obviněnými je také od letoška nový šéf koncernu Diess. Do koncernu VW přišel poté, co prohrál boj o post šéfa BMW. Manažer s rakouským pasem nastoupil do Wolfsburgu 1. července 2015, jen pár týdnů před vypuknutím aféry. Německý Der Spiegel vyštrachal zprávu, podle které se Herbert Diess s Martinem Winterkornem 27. července 2015 účastnili schůzky vedení, kde se tehdy ještě nemedializovaný problém s měřením emisí, na který pokuazovaly americké úřady, probíral.
Americká agentura pro ochranu životního prostředí EPA ve spolupráci se sdružením CARB zjistila, že diesely VW produkují vyšší než povolené emise oxidů dusíku (NOx), a nechtěly dát svolení k prodeji dieselových volkswagenů a audi v Americe. Podle dokumentů měl Diess najít řešení. Winterkorn se ho prý tehdy zeptal: „Něco podobného jste používali i v BMW, že?” Na to Diess prý reagoval rezolutním odmítnutím.
Letos šedesátiletý Diess má dokončit obrodu koncernu. Podle mnohých je ovšem příliš svázaný s předchozím vedením firmy. Ferdinand Dudenhöffer z institutu CAR (Center Automotive Research) v německém Duisburgu ho vidí kriticky: „Připomíná minulost, Winterkorna, Piëcha, kteří měli pověst, že o všem rozhodují sami a všechno vědí nejlíp.“ Diess je na spolupracovníky velmi náročný. Že míří na nejvyšší post Volkswagenu bylo jasné už dlouho předem.
Pokuty a soudy
Volkswagen už letos v červnu souhlasil s pokutou ve výši jedné miliardy eur (to je zhruba 26 miliard korun), které mu vyměřila německá prokuratura, která dospěla k závěru, že Volkswagen se dopustil pochybení při dohledu nad činností divize pro vývoj motorů. Volkswagen uvedl, že pokutu přijímá, a přiznává se tak ke své zodpovědnosti. „Volkswagen pokutu po důkladném zkoumání přijal a nepodnikne proti ní žádné právní kroky. Volkswagen se tak hlásí ke své zodpovědnosti za dieselovou krizi,“ uvedla automobilka.
Udělením pokuty bylo ukončeno řízení proti automobilce. Ovšem ne proti jejím manažerům. Už v lednu loňského roku byl odsouzen manažer německé automobilky Oliver Schmidt k sedmiletému vězení za podíl na podvodu. Dostal tak maximální trest odnětí svobody, který mu kvůli emisnímu skandálu hrozil. Zároveň musel zaplatit pokutu 400 tisíc dolarů, tedy zhruba 8,7 milionů korun. Začátkem loňského roku americká vláda s Volkswagenem uzavřela dohodu ohledně urovnání skandálu, v jejímž rámci automobilka souhlasila se zaplacením částky 4,3 miliardy dolarů (zhruba 94 miliard korun).
Celkové náklady automobilky na řešení emisního skandálu jsou ovšem mnohem vyšší. Kromě pokut zahrnují rovněž výdaje na svolávání automobilů k úpravě či odškodné pro majitele a prodejce vozů.
Tím ovšem aféra, placení a soudní tahanice nekončí. Přesně tři roky po startu Dieselgate tak začátkem září odstartoval ve středoněmeckém Braunschweigu vzorový soudní proces, v němž se investiční společnost Deka Investment německé banky Sparkasse domáhá od koncernu Volkswagen odškodného za ztráty způsobené skandálem. Podobný požadavek vzneslo i dalších asi 1700 držitelů akcií koncernu, kteří celkem požadují devět miliard eur (231 miliard korun).
Martin Winterkorn (vlevo) a Herbert Diess
Jakmile ve vzorovém procesu vedeném soudcem Christianem Jaedem, který je veden proti Volkswagenu a jeho hlavnímu akcionáři Porsche, soud rozhodne, bude jeho verdikt závazný i pro případy ostatních akcionářů.
Advokáti akcionářů, mezi nimiž jsou i velké investiční skupiny, tvrdí, že Volkswagen příliš pozdě informoval o manipulacích s emisemi, a proto od roku 2009 nakupovali akcie společnosti za příliš vysokou cenu, která neodpovídala realitě. První dieselová auta s ilegálním softwarem byla v USA připuštěna do provozu už v červnu 2008 a už tehdy o tom musel tehdejší šéf Winterkorn vědět.
V momentě, kdy se aféra v září 2015 provalila, šla hodnota koncernu na burze prudce dolů. První obchodovací den poté, 21. září, klesla hodnota jedné akcie z více než 160 eur na dočasně méně než 130 eur, další den pak po upozornění akcionářům ze strany automobilky na zhruba 100 eur.
Automobilka se brání tvrzením, že akcionáře o problémech a jejich možných dopadech na cenu akcií nemohla informovat dříve, protože o manipulacích, které prý byly dílem níže postavených manažerů a inženýrů, její vedení do poslední chvíle nevědělo.
Toto tvrzení však zpochybňují zjištění německých médií. Podle listu Süddeutsche Zeitung má státní zastupitelství v Braunschweigu k dispozici písemný důkaz o tom, že představenstvo Volkswagenu bylo už 14. září 2015 informováno o tom, že musí v krátké době počítat se žalobou v USA. Autor zprávy přitom navrhoval, aby o tom byli informováni také akcionáři. Soud zatím počítá s projednáváním do prosince, ale proces zřejmě potrvá ještě výrazně déle.
Žaloby se na německý koncern valí ze všech stran. Další chystá Německý svaz na ochranu spotřebitelů VZBV a německý autoklub ADAC ji předloží 1. listopadu. VZBV uvedl, že chce získat odškodné pro zhruba dva miliony majitelů naftových vozů, které nejsou natolik šetrné k životnímu prostředí, jak automobilka v době jejich prodeje tvrdila.
Volkswagen stále opakuje, že považuje podobné právní kroky v Německu za neopodstatněné. „Neexistuje žádný právní základ pro žaloby ze strany zákazníků v souvislosti s dieselovou tématikou v Německu,“ uvedla automobilka. Dosavadní žaloby zákazníků Volkswagenu u německých soudů jsou zatím převážně neúspěšné.
O odškodné nyní usilují i někteří zákazníci v Česku. Společnost Safe Diesel oznámila, že podala k Městskému soudu v Praze 8 hromadnou žalobu na koncern Volkswagen za 1050 majitelů vozů, které byly vybavené softwarem zkreslujícím výsledky emisních testů. Už dříve kvůli aféře Dieselgate podala žalobu za 1375 majitelů dotčených aut. Safe Diesel vymáhá za každého vlastníka vozu, který se připojí k žalobě, náhradu 220 tisíc korun.
Volkswagen musí v Evropské unii v důsledku emisního skandálu svolat k úpravě kolem 8,5 milionu naftových automobilů. Firma však odmítá výzvy, aby evropské zákazníky za skandál odškodnila podobným způsobem jako zákazníky ve Spojených státech.
Případ USA
„Velmi obtížné teď bude na příklad najít průchozí a ekonomickou strategii VW koncernu pro USA,“ připomíná Petr Knap z Ernst & Young. Právě v USA celá aféra odstartovala. V Americe byla automobilka nucena odkoupit od zákazníků zpětně desítky tisíc aut, byla odsouzena a za odškodnění a pokuty tam zaplatila dosud 25 miliard eur. Zdá se, že značka TDI už si tam neškrtne. Obecně hledá německý koncern klíč k americkému trhu jen velmi složitě, teď už bez dieselů, které se snažil jako jeden z mála Američanům prodat.