chystám se koupit si lepší (no, asi je to skoro každý JINÝ ) auto, ale ne proto, že by jezdila špatně - v pohodě jede 120 a pokud se nemýlím, tak v obci můžu jet maximálně 50 a mimo obec maximálně 90, což mému (zatím) vozu nedělá sebemenší problém. kolik se jezdí na dálnici vůbec neřeším, protože nejsem šílenec, abych se tam s touhle károu ukazoval . lepší auto chci proto, protože mi vadí, že tahle škodověnka reziví, takvoým způsobem, že je to děs a je nesmysl (aspoň z mýho pohledu) rvát peníze do auta, který stejně už je nejradši, když stojí ve stínu před barákem

a když vidím ve zpětným zrcátku frajera v autě, který je dražší než barák (to je ironie, že jo? no vlastně je to závist, protože já na vlastní bydlení (zatím) nemám  ), který se až nepřirozeně rychle zvětšuje a ještě si na cestu svítí mlhovkama, tak se pěkně uklidím ke kraji (pravému ) a bliknu mu (když to stihnu ještě než mě předjede ) a když je to potřeba, tak mu klidně i zpomalím, aby se nijak nezdržoval, když tak pospíchá

jinak všem přeju hodně š´tastných kilometrů bez nehod a hlavně pevný nervy (někdy i se mnou, protože nejsem žádnej přeborník v řízení - a proto mám úžasnou samolepku, takřka tuningovou na zadním okénku vylepenou - Z )

Nebyl jsem autem ve Skandinávii, ale jinak neznám zemi, kde by se jezdilo podle rychlostníků. Němci mají na dálnicích sice neomezenou rychlost, ale spoustu lokálních omezení, např. 100 kmh ve Würzburgu, kde je dvojité esíčko a za zatáčkou často začínají kolony. Průměr jedoucích je tam tak 130 a mnoho ani nesundá nohu z plynu a jede, co fyzikální zákony jejich autu dovolí (až 180). Jel jsem tamtudy asi 100x. A ve "slušném" Švýcarsku, kde je na dálnici 130, se jezdí běžně 140-150. 

Co jsem ovšem v žádné jiné zemi nezažil, to je tzv. VYBRŽDĚNÍ. To je ta nejzákeřnější sviňá*na a na tu máme patent my, Češi. Už se mi to stalo 2x. V obou případech jsem někoho brzdil jízdou "dle předpisů + 30".  (Podotýkám, že abych se přizpůsobil naší místní - či pražské? - situaci, jezdím dle rychlostníků a přičtu si 30.) Např. u Lahovického mostu, kde je už dlouho 50 jsem jel cca 70-80, což se nelíbilo kre*énovi v Superbu (přiřítil se asi 120-140) a poté co se dostal přede mě, mě vybrzdil. Za mnou naštěstí nebyl kamión. V autě jsme byli 4, včetně 1 novorozence. Těmhle ču*ákům by se měl nadosmrti sebrat řidičák a potkat někoho z nich face to face, rozkopu mu koule na kaši. Pro vybrždění neexistuje žádná omluva, to není omyl, chyba, nepozornost  (to všechno pochopím) , to je koncentrát nesnášenlivosti, agrese a arogance. Takoví skutečně nepatřej nikam jinam než na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny.

Je mi líto, že jsem nemohl reagovat dřív, ale právě jsem se vrátil z cest a Váš článek mě takříkajíc vrátil chuť do života. Vidím, že nejsem sám, koho současné "dopravní klima" skoro děsí. Jako obchodní zástupce jsem na cestách dost často a podle mého názoru se situace stále horší. Nastupuje "nová generace mladých a neklidných řidičů", kteří jsou vychováváni ostatními sice staršími a jistě zkušenějšími. Tito se jakoby snaží dohnat deficit adrenalinu ze svého mládí, kdy mohli závodit se škodovkou nebo trabukem, pokud měli vůbec to štěstí a v rodině nějaký ten "plecháč" byl. Druhým fenoménem je vývoj stále "bezpečnějších aut". Člověk má skoro dojem, že se mu v takovém autě ani nic stát nemůže a je prakticky pánem fyzikálních i přírodních zákonů.

Místo popisu konkrétních situací, kterým bych jistě nejen opakoval již mnoho zveřejněných a 6000 znaků by jistě nestačilo, bych rád pronesl úvahu o tom, kdo může situaci změnit. Jsou dvě možnosti: policie nebo samotní řidiči. Je jasné, že řidiči sami to nezvládnou. Důležitý je přístup policie a vlastně její image obecně. Několikrát jsem měl možnost vidět práci policie v zahraničí a také za mořem v USA. Tam jsou asi nejdál. Policista tam není nějaký dráb, který má za úkol pouze represi (pokuty, atd.). Funkci policie tam nádherně popisuje krátké leč velmi výztižné heslo "to serve and to protect" čili "SLOUŽIT a CHRÁNIT". V praxi to znamená, že policajti požívají skutečně vysoké autority a musím dodat že zasloužené. Dokud neporušíte zákon, jste jejich skoro "kamoš", ale jakmile zákon porušíte musíte počítat s tvrdým zásahem (u nás by za takový zásah šel podla do basy) a ještě tvrdším postihem. Začíná to na 10 USD za parkování bez zaplacení, pokračuje přes 100 USD za parkování na místech pro invalidy a končí na 60 letech nepodmíněně za extrémně nebezpečnou jízdu. Tyto postihy jsou všem známy a měří se všem stejně. Poslanec, senátor, prezident i dělník jsou si před zákonem rovni. Velkým obloukem jsem se dostal k "jádru pudla". Pro změnu situace nepotřebujeme nějaký vyjímečný stav. Stačí, když poldové budou dělat dobře a spravedlivě svou každodenní práci a každý i sebemenší přestupek odmění sankcí. Nemyslete si, že např. Švýcaři jsou slušní řidiči sami od sebe (každý člověk se nerad řídí pravidly). Pouze si jen velmi malá část řidičů dovolí přestupek udělat vzhledem k extrémně vysokým peněžitým pokutám a vězení, které můžete dostat např. již za překročení rychlostního limitu o více jak 10 km/h.

Závěrem jen povzdech, většina lidí je odměňována podle vykonané práce. O kvalitě práce policistů by se dalo s úspěchem pochybovat a nakonec uslyšíte, že asi dostanou přidáno. Myslím, že slovo motivace asi nebude součástí slovníku policejních ředitelů. Jsem však optimista a věřím, že s příchodem mladých poldů se to snad zlepší. No a pokud ne, tak zbývá již jen "POMOZ NÁM ..."

Ing. Pavel Ambrož, BRNO