Žádný blábol
Musím se také přidat do diskuze, protože zde dochází k velkému překrucování a nepochopení. Co se týče palivových článku - v nich se vodík spojuje s kyslíkem, přičemž dochází k uvolňování energie, která je poté odváděna k elektromoturu. Tedy zde nedochází k žádnému spalování!!! jak si zde mnozí myslí, tedy jde opravdu o naprosto čistý způsob pohonu. Jiná věc je, jakým způsobem vyrábět dostatečné množství vodíku, aby byl možný v budoucnu provoz milionů aut. Je tu několik možností. Za prvé je možné ho získávat z benzínu. Logicky vzato tato varianta není moc perspektivní, protože neřeší problém hledání alternativní pohonné hmoty k docházející ropě, nepředstavuje zrovna o moc ekologičtější způsob pohonu a navíc taková auta by musela mít pod kapotou malou rafinérii, která by zabírala mnoho místa. Druhý způsob získávání vodíku je z jiných uhlovodíkových materiálů. Zde se jako nejperspektivnější jevý methanol. Tady by už šlo o podstatně ekologičtější způsob výroby (jediným vedlejším produktem by byl CO). Třetí a zároveň nejšetrnější k životnímu prostředí je možnost vyrábět vodík hydrolízou z vody. Ta by byla prováděna pochopitelně externě, ve velkém, nikoliv tedy v samotném voze (nejednalo by se tedy o žádné čepování vody přímo do nádrže auta). Jakým způseb by byla hydrolíza prováděna je stále nejasné. Jednou z možností je postavit velké výrobny vodíku někde v oblastech s vysokým svitem slunce (jako výhodným místem by mohlo být Středomoří), kde by se pomocí elektřiny ze slunečních kolektorů vyráběl vodík a poté pomocí potrubí na bázi ropovodů rozváděl po kontinentu. Toto je samozdřejmě poměrně dost nákladné řešení a v blízké budoucnosti nerealizovatelné. Dále by se mohlo využívat spousta odpadního vodíku z různých výrob chemikálíí. Pakliže by se přímo do auta čepoval čistý vodík, vyžadovalo by to pochopitelně vysoké bezpečnostní nároky. Vodík totiž smíšením se vzduchem vytváří vysoce výbušnou směs, takže by čerpací zařízení muselo být dokonale utěsněnos nádrží auta a to by nebylo nijak technicky jednoduché. Je tu i varianta čepovat tekutý vodík, ale ten, aby zůstal tekutý, by se musel ochladit k -250°C, což je také tychnicky velmi náročné. Proto se v současné době zkoumá možnost ukládat vodík v tzv. kovových hydridech, které jsou schponé na sebe navázat velké množství vodíku. Každopádně vývoj aut poháněných na palivové články jde zdárně kupředu a doufejme, že se jejich uvedení do provozu dočkáme už v roce 2010, což podle mě je poměrně reálné datum. Nakonec už v roce 2004 chtějí v Německu začít provozovat autobusy s tímto pohonem.
P.S. Tak zvaná auta na vzduch, o kterých se zde zmiňoval petrklic, opravdu existují. Zde se jedná o podobný systém, jako u spalovacích motorů, akorát místo benzínu, či nafty by byl do motoru vstřikován chladný vzduch, který by v silně zahřátém vzduchu stlačením válce ve válcové komoře způsobil obdobnou expanzi, jako palivová hmota. Vzduch by bylo ovšem nutné nakompresovat do talkové nádoby, což si samozřejmě vyžádalo přísun nějaké vnější energie, takže by vlastě o úplně čistý pohon na vzduch nešlo. Mimochodem také existuje tzv. Stirlingův motor, který pracuje na podobném systému jako parní stroj, akorát místo vody je v něm obsažen vzduch, který je ovšem nutné zyhřát také nějakým vnějším zdrojem energie, takže se opět nejedná o čistý motor na vzduch.
