Moc se ale nepíše, že tohle auto bylo nebezpečné hlavně pro jeho posádku. Viděl jsem jednu nehodu, kde tohle auto na křižovatce vlivem nedotáčivostí narazilo do světelné značky. Volantová tyč s volantem se po nárazu posunula o půl metru, která uvnitř auta zabila řidiče. Vězte, že to nebyl pěkný pohled. Kdyby se to samé stalo někomu i s tehdejší Škodou 100, řidič by přežil, protože tohle jsem u nabouraných Škodovek nikdy neviděl. Tak že žádná škoda, že tento oil-smradlavý kočár už dávno dojezdil.

Š100 mělo převodku řízení mnohem více vpředu, než Wartburg, který ji měl až nad převodovkou, tedy až za motorem, zatímco Škodovky na nápravnici, která byla vlastně prvním tvrdším dílem ve směru nárazu.

Na krásu vozidla bude mít skoro každý jiný názor, stejně jako v architektuře. IFA 9, následovník DKW, stejně jako Trabant, ale s jiným architektem, byla ještě auto padesátých let- 3=6 na kufru znamenalo, že tříválcový dvoutakt se vyrovná šestiválcovému čtyřtaktu. V té době to zabíralo, 50 koní byl na tehdejší vozy už slušný výkon.

Wartburg od 1965 byl ovšem dalekosáhle modernizován a měl na vozy ve východním bloku především nesrovnatelný komfort. Uvnitř mnohem prostornější a vynikající výhled z místa řidiče. Prostě zcela jiné auto, než IFA.

věta "tříválcový dvoutakt se vyrovná šestiválcovému čtyřtaktu" je naprostý nesmysl. V čem? V jakési imaginární hodnotě počtu pracovních cyklů na otáčku, ale v opravdových parametrech? Naprosto žádných! Moje jednoválcová čtyřtaktní sekačka (Honda) na trávu má na volnoběh pravidelnější chod.....šestiválec s 50 koníky? To by zabralo tak někdy okolo roku 1920.....

Karoserie vyráběná od 1965 byla opravdu jaksi nadčasová (nabízí se srovnání s tramvají T3 z přibližně stejné doby) s něčím, co nebylo normou ani u jiných značek: prohnutá skla dveří. Fiat (124,125) a Renault (16,12) ze stejné doby to ještě třeba neměly.

Slabinou bylo, že rám končil u zadních kol a kufr již nebyl na rámu, což způsobovalo přetěžováním ohýbání vozu za zadními dveřmi.

muj tata mel wartase co se s nim najezdil. v osmdesatych letech ho kupoval od reznika za petatricet tis kc. Byl jsem u toho jak malej spunt. Nekde nejaky statek jelo se jeste s dedou zavreli se na dvore ja cekal venku pred statkem u auta a projizdeli ho na dvorku cili kolecka.

Koupilo se to a hned generalka motoru za pet tis nebot reznik byl prase co povidal tata.

Dvacet let neměl konkurenci, důkladnost sama - inu Němci...

https://www.youtube.com/watch?v=P5Nlw7rqiCY

jak přesně myslíte to "neměl konkurenci"?

Ono to dymilo hlavne pre špatný olej do dvojtaktov ktorý v tej dobe u nás bol ,M2T , ked sa tam dal kvalitný syntetický olej aký sa dáva aj do motorových pil tak to takmer vôbec nedymilo,no neraz sa stalo že sa do benzínu nalialo čo bolo ,od M6AD až po PP90 a nie v pomere ale o dosť viac aby to mazalo a bolo viac benzínu,aj ked od Rusov z neďalekej základne sme ho kupovali po 200 L sudoch,1L 1Kčs ,nafta išla po 50 halierov tú nikto nechcel,to potom bola hotová dymovnica a - 10 koní dolu z výkonu ale išlo to

Ohromě vtipné........

Warťas byl pěkný auto. Prostorný, pohodlný, a kombík byl obrovskej! Na svou dobu design parádní, nadčasovej, elegantní i dneska. Až na ten "třítakt s koloběžkou", jak říkával jeden známý v narážce na tříválcový motor a vypínatelnou volnoběžku.

Podobný agregát i s tou volnoběžkou jezdil v Saabech , ono to mělo také stejného předchůdce - DKW.

Wartburg 353 byl na našem trhu prostorné auto a nabízel relativně dobrou dynamiku díky točivému dvojtaktnímu motoru a nízké hmotnosti. Na druhou stranu neměl zrovna nízkou spotřebu - hodně řidičů jezdilo se spotřebou kolem 10 l/100 km. Navíc bezpečnost při nárazu byla hodně špatná.

Zhltl i toluen s olejem, kterého jsem měl dostatek. Jen se musely každé tři měsíce měnit palivové hadičky.

Pamatuji si,jak jsem stál celou noc před mototechnou na škodovku a asi za měsíc jsem měl šanci koupit W 353.Neromýšlel jsem se ani minutu a odjezdil jsem s ním dost let k plné spokojenosti.Proti tehdejším škodovkám to byl Mercedes.

už ten zvuk motoru