Za socialismu sice bujel socialistický šlendrián a nedostatek snad úplně čehokoliv, co bylo aspoň trošku nějak užitečné, ale na druhé straně ta doba zase v lidech podporovala schopnost improvizace a realizace velkých činů s minimem pomůcek a materiálu.... no....velkých.....občas až bizarních.....Např. osobně jsem znal lékaře, chirurga, který si sám svépomocně do své Volhy vmnotoval naftový motor. Už si nejsem schopen vzpomenout z jakého auta ten nafťák pocházel, matně si jen vzpomínám, že to snad bylo z nějakého socialistického náklaďáku.

No řekněte, koho by něco podobného napadlo dnes, že?

Do Volhy se dával Mercedes i Avia.

Zelinářsko-řeznická krátkodobá hitovka :)

a co Jugo?

Ve Světě motorů blahé paměti psali, jak se při zimním testu zkušený testovací jezdec pokoušel projet zatáčku s pomocí ruční brzdy. Vylétl ze silnice ve směru tečny - ruční brzda ovládá přední kola...

Jojo a ještě měla ručka extra brzdové destičky, prostě francouzští konstruktéři pustili invenci z uzdy.

V článku a diskusi se to neobjevilo ale pro mladší ročníky: ceny musíte vynásobit 10x až 20x, abyste měli srovnání s dneškem. A to je teda hustý, za takovej vrak. Já bral v Aritmě nějakých 1300 měsíčně, před revolucí o něco víc ... O době čekání v pořadníku na tento model nevím ale rodiče čekali na Trabanta slušnou řádku let (řidičák neměli, byli v pořadníku jen kvůli prodeji pořadí ...)

Naši na trabanta nečekali, asi rok 1980 a pořídili si jej, ačkoli nebyli dobře placeni - máma základní vzdělání, pracovala ve Svitu, táta zámečník. Trabant vydržel jen 13 let, ve srovnání s dnešními auty nemyslitelné, které vypadají po 13 letech jako právě vyjeté z fabriky.

Jeden můj známý se vydal v devadesátých letech s tímto autem do Francie k rodině. No a co čert nechtěl, zadřel se mu tam motor. Naštěstí mu jeho rodina pomohla a koupili nový motor od citroenu a dojeli v pořádku domů.

Oltcit - někdo mi hned druhý den po zakoupení odtrhl znak Oltcitu a zbyl tam znak Citroenu, když jsem někam přijel, tak ho všichni obdivovali. Záviděli mi ho i sousedi, jednou jsme sedli do auta a zdálo se nám, že jsme nějak nízko - všechny 4 pneumatiky byly propíchlé, jindy mi někdo ukradl obě zadní skupinová světla, tak jsem jezdil bez nich, občas někdo obešel auto s klíčem. Moje máma, když nasedala dozadu, tak si tam vždycky lehla, bylo to tak měkké, příjemné. Do auta jsem vzal i celou válendu. Byla s tím autem zábava.

Ten článek je velmi podivný. Neodborný a předem zaměřený na znectění Oltcitu. A hlavně plný pověstí a báchorek. Samozřejmě Oltcit nebyl žádný Mercedes, ale na svou dobu a na naše poměry velmi elegantní a v mnoha ohledech spolehlivé auto. Po odchytání některých socialistických šlendriánů jako vlhnoucí kabely, neseřízený karburátor apod. Vzpomeňte, kolik takových "drobností" kazilo život majitelům Škodovek. Najezdili jsme s ním mnoho tisíc km a dodnes vzpomínáme v dobrém.

Parkoval venku a ani v tuhých mrazech nevyžadoval velkou péči. Stačilo nastoupit a otočit klíčkem (vzduchem chlazený a jednoduchý motor). Oproti ostatní konkurenci v ČSSR působil "francozský" vnitřek jako zjevení. Ale to jste milý autore článku zřejmně ještě chodil do školky (pokud vůbec).

se mi líbí to nadužívání výrazu "socialistický šlendrián" zvláště, když si člověk vzpomene na dieselgate či telefony Samsung

"osvědčit nejednu slabou stránku" - tohle slovní spojení nedává smysl, spíše "projevit slabou stránku" nebo "odhalit". To je podobné, jako velmi používané "díky havárii nestihli schůzku" apod (místo "vinou havárie")

Koupil jsem nový. Jezdil jsem s tím rok. První problém byla spotřeba, jezdilo to přes deset. Druhý problém byly přední tlumiče. Za rok jsem s tím na cestách do Něecka najel 50.000 km a pak prodal. Nic z popisovaného se neprojevilo. Na tehdejší dobu hezký interiér a na tak malé auto, pro dva velmi pohodlné.