A určitě by nebylo od věci, kdyby si Tatra na tento svůj model vzpomněla a při troše vylepšení ho začala nabízet například na afrických a jihoamerických trzích. Možná by byla úspěšnější než britskošvýcarský Ox, o němž tu byl článek před pár týdny...

Mimochodem Tatru 57b používal jeden známý pro denní ježdění do/z práce ještě v roce 2006. Lidi z oblasti Semil a Lomnice nad Popelkou si na tmavomodrou tatřičku s poznávací značkou SMB-2x-xx určitě vzpomenou...

Proč se vyhnul číslu 67?

Z pochopitelných, leč tajných důvodů

Všechny malé Tatry od T11 po T57b měly vždy čtyřrychlostní převodovku.

Taky jsme ji kdysi měli.

Bylo to ideální auto na tehdejší venkov, kdy asfalt byl jen na hlavní cestě nebo na průtahu vesnici a jinde byly cesty ze štěrku nasypaného do bláta. Přes tehdy normální nerovnosti a díry v takové cestě šlo s tatrovkou jezdit v plné rychlosti bez jakýchkoliv problémů.

Na Tatře 57B jsem dělal autoškolu ve Střešovicích, v roce 1957. Tři převody a zpátečka, synchronizace neznámé slovo.

Koukám, že každej. Můj otec taky.

Pěkný článek.

Já jsem měl Tatru 57B, prodal jsem ji v roce 1978 a koupil Fiat 128 Familiare (kombi).

Můj strýc s ní jezdil do roku 1980 nebo 81. Dodnes na ni rád vzpomíná.