Reaguji pozdě, ale přece.

Velice pěkný článek - ostatně pokud se tady na Technetu článek týká starší techniky, tak bývá vždy čtivý a poučný - a to včetně diskusí.

Tatra 111, 141, Praga V3S/S5T, Tatra 805, Škoda RTO, "erena", "bučoun", Robur atd. - to byly stroje našeho mládí.

S T111 valník jsem občas jezdil jeden měsíc, kdy jsem byl na jedné velké stavbě jako student-brigádník - to mi bylo 16 let. Samozřejmě, že řidičák jsem neměl. Dělal jsem závozníka jednomu řidiči, kterého jsem nikdy neviděl střízlivého. Jak to dělal, že mu to procházelo, nevím, ale chlastal i za jízdy. Tehdy jsme vozili na stavbu řezivo, cement, cihly - co bylo třeba. Já vždy bedlivě sledoval, jak se stroj ovládá a ve skrytu "mé klukovské duše" bylo veliké přání se s tím někdy projet. Jednou, hned zpočátku brigády, když přijel ke kantýně na stavbě, vystoupil a houknul na mě, abych to rozvezl po stavbě. Já měl tehdy 55 kilo - tedy na takový náklaďák chrastítko - ale zasednul jsem za volant a po několika pokusech to rozjel. Na konec vše rozvezl - nikoho vůbec neudivovalo, že to řídí kluk - prostě to všechno tehdy tak nějak šlo. Řídit to, byť pomalou rychlostí, byla neskutečná raubírna; volant šel ztuha, když jsem zatáčel, tak jsem na jedné straně volantu ručkoval, na sešlápnutí spojky jsem musel vstát ze sedadla, bez prošlapávání spojky se přeřadit nedalo ani náhodou - prostě si ti řidiči na tom užili svý.

Další příhoda: Krátce na to jsem v Zalužanech (těmi tehdy procházela hlavní silnice) stopnul vojáky v sólo T141, kteří mě vzali do Prahy. Nevím, zda nebyli nalitý, ale podle humoru asi ano, a pořád heftovali řidiče aby přidal. Ten nakonec asi v polovině kopce z Cukráku vyhodil kvalt; dole nám už pomalu nestačila dvouproudovka, i ostatní vojáci v kabině náhle zmlkli a řidič měl co dělat, aby to udržel na silnici. Já seděl vzádu, oči vytřeštěný... Nakonec do dobře dopadlo. Ale bylo to poučení: Z kopce se nevyřazuje - ostatně již tehdy to bylo zakázané. Brzdy těchto vozidel nebyly žádný zázrak.

Jezdil jsem s Tatrou 111 na vojně, a to v automobilové poddůstojnické škole ve Volarech. Jezdili jsme mj. na nějakém tankodromu a Tatrovka jela bez problémů.

Ako u malých šarvancov bola "stojedenástka" top-náklaďákNemýlili sme sa...

Tata zacinal na lanovem autobagru na podvozku T111. Mame nekde fotku, jak v tom jako batole sedim. A vyhrabal s tim zaklady domku nasich. Asi uz moc lidi timhle bagrovat neumi.

Ale jinak moc nechapu ty ody na nesmrtelnost Tater atd. Stacilo u 111 dyl podrzet spojku a bylo po ni. Ze vseho tekl olej, kabiny nepohodlny, rizeni to same. Furt clovek cekal nejakou poruchu nebo ji musel predchazet a lezt pod tim. To uz tedy mluvim o patnactkach, liazkach a dalsich socialistickych vozech, ktere jsou mne vekove bliz. Kdyz jsem zacinal na kamionu a dostal staricke Volvo F12, to bylo proti nasim autum neco. Jak vydrzi, razenim, spolehlivosti, pohodlnosti... A to melo milion bez jakekoli generalky.

Jestlipak vite, kolik kloubu ta Tatra mela a jak casto se musely mazat? Ja s ni najezdil tak 50 000 km a jedinou obcasnou zavadou bylo ze praskla nektera z trubicek od cerpadla k tryskam a nafta strikala na okno. Pri spravn udrzbe byla bezporuchova.

Až listopadový převrat tuto legendu zničil!!!

Výborný článek. Bavily mě nenápadné vtípky typu “sami němci byli překvapeni záborem Kopřivnice” nebo “tatrovka se velmi osvědčila při hektickém ústupu němců na východní frontě”

Němci překvapeni být mohli, protože žádní původní němci v Kopřivnici tehdy téměř nežili. Bylo zde akorát pár desítek rodin přistěhovaných rakouských němců, převážně členové středního a vyššího manažmentu Tatrovky, tehdy vlastně Ringhofera.

První německá čtvrť byla o 4 - 5 kilometrů severněji v Příboře a první celá německá osada byla ještě o pár kilometrů severněji v Mošnově. či o kousek na západ v Sedlnicích

Ještě v roce 1985 jich byly desítky s cisternami jako uloženky u jednoho nejmenovaného VÚ.

Uloženky byly likvidovány u slovenské i české armády po roce 1999 dost brutálně - zánovní nakonzervované T111, T805, T138, V3S apod., které měly ujeto pár desítek kilometrů, prostě vytáhli na dvůr, uřízli jim autogenem kabinu a nástavbu a poslali to do hutí. Svědci málem brečeli.

Luxusní článek.

Snímek 15 , takhle si tu zeď u trati pamatuji v letech 1984 - 1997 , naproti vývoje...

To byly časy , 15 000 náklaďáků/rok ...

18 tisíc náklaďáků/rok.

15 tisíc v dvousměnném provozu byla kapacita linek postavených v rozvojovém záměru 1976 - 82, to byly ( a snad ještě ty čísla jsou) haly objektů 410 až 414, lisovna, svařovna,. lakovna, mnontáž. Ale občas tam dělali i noční směny a u vývoje byl provoz výroby speciálů, kde dělali obvykle cca 5 speciálů denně. Většinou vojáků., ale taky třeba i tahače nebo tuším i základy vozů pro Dakar v době, kdy soutěžní vozy byly firemní.

Dohromady pak vycházelo +- 18 tisíc/rok

Kamarád, co jezdil do Ruska (dělal na vývoji TATRA 815 a občas u nich pobýval v servisních střediscích) mi říkal, proč jsou u rusů oblíbené Tatry. Viděl opilého Ivana s plně naloženou Tatrou přejet zákop (šířka asi 50cm) rychlostí asi 70km/hod. Potom mu dotyčný sdělil, že Mercedesu již při 40km/hod rupne přední náprava a proto se k Mercedesům musejí chovat slušně a překážky objíždět ...

A když v té době byly Tatry za hubičku, tak klidně vzali celou produkci .

Po listopadu chtěla TATRA za slušné auta slušnou cenu - tak nějak prodejnost poklesla.

A Rusové za ně platili? Jsou o tom někde doklady?