Dnes už Drink SOS není jediný se stejným byznysem. Harazímová skromně tvrdí, že s nápadem nepřišla jako první a princip okoukala v německém Mnichově. Američtí novináři však zjistili, že tam tento servis nikdy oficiálně nefungoval, šlo tedy spíše o přátelskou výpomoc.
Jaký byl start vašeho podnikání?
Začali jsme někdy v roce 1995 a první čtyři roky byly opravdu úžasné. Ve velmi krátké době se nám podařilo dokonce stonásobně zvýšit počet zakázek. A pro naši službu jezdili ti nejlepší řidiči. Byli jsme totiž na trhu noví a stát nás ignoroval, což je ten nejlepší dar, který může jakémukoli podnikateli dát. Ale samozřejmě v tom dobrém slova smyslu, například daně jsme samozřejmě platili.
Dnes už tak v kurzu nejste. Čím to podle vás je? Že by lidé přestali jezdit do baru vlastními vozy, protože se auta už neberou za symbol statusu jako dříve?
Myslím, že když někdo přijede před bar v mercedesu, postává u svého vozu a pokuřuje, tak to v určitých kruzích ještě fungovat může.
Proč tedy vaše podnikání nejde jako dřív?
Trápí nás například malá nezaměstnanost, sehnat řidiče je těžké. A lidé už také nejedou do baru mercedesem spíše kvůli tomu, že všude jsou modré zóny.
Jak vlastně funguje váš marketing?
My jsme měli velký náskok díky tomu, že jsme byli první službou svého druhu a díky tomu se o nás zajímala média z Česka i zahraničí. Také jsme například dávali letáky lidem za stěrač a během samotného rozjezdu nám pomohli zaměstnanci jedné reklamní agentury, kteří žili hodně společensky, byli aktivní, do baru jezdili autem. A doporučovali nás známým.
Máte stejné klienty i z doby vašich začátků?
On je problém s tím, že když někdo jezdí do baru nebo hospody často a využívá naše služby, tak po čase musí přestat pít a úplně nás přestane potřebovat. Žádný z nejlepších zákazníků nevydrží věčně.
A do jakého marketingu investujete dnes?
Spíše nás stále udržuje při životě doporučení od našich klientů. Podle našich zkušeností totiž žádné výdaje do marketingu nepřinesly kýžené ovoce, jak jsme očekávali. A myslím, že každý, kdo dnes jede do hospody a počítá s odvozem auta, má dnes v merku tři čtyři firmy z našeho oboru a obvolá je pro jistotu všechny, aby zjistil, kdo přijede nejdříve. Ten nejlepší marketing je tedy jezdit včas. To ale ovlivňuje počet řidičů, který máte k dispozici. A to je problém, o kterém se mluví všude – dnes už nedoručuje včas ani pošta, lidí je totiž nedostatek.
Jak dlouho se dnes čeká na odvozy?
Pro toho, kdo je na šťastné planetě, dojedeme do dvaceti minut. Klienti to ale nakonec řeší tak, že si zavolají hned na začátku večera a zkusí si nás zarezervovat dopředu na určitou hodinu.
Vaše služby jsou dostupné jen v Praze?
Ano, zkoušeli jsme jednu dobu i Brno, protože nám odtamtud lidé na náš dispečink hodně telefonovali, šlo o mnoho hovorů denně. Ale v momentě, kdy jsme tam začali fungovat, najednou jako by naschvál poptávky ustaly. Je to možná i tím, že jsme udělali chybu a jezdili tam s pražskými espézetkami. A ty místní lidé nejspíš moc v oblibě nemají. Pobočku jsme drželi jen asi tři roky a začínali jsme někdy před sedmi nebo osmi roky.
Máte pořád některé stejné řidiče z doby, kdy jste začínali?
Z těch původních máme stále asi desítku, řada z nich nás má jako přivýdělek a někteří se k nám vracejí jako dobří holubi. Například jeden kolega se asi třikrát rozvedl a pokaždé se k nám vrátil během porozvodové finanční tísně, protože ztratil velkou část majetku.
Jaké je hlavní zaměstnání těch, co si u vás přivydělávají?
Pracoval u nás například jeden finanční poradce, který během jízdy klientům radil s daněmi. Jinak o našich řidičích by se dalo říci, že je to specifická sorta lidí a v ničem například nepřipomínají taxikáře.
O taxikáře vůbec nejde už z principu vašeho podnikání...
Ano, ale od určité doby dokonce musejí mít stejně jako taxikáři zkoušky z místopisu, to platí už asi šest let. Definovali nás totiž zákonem jako taxislužbu, i když my našimi auty klienty vůbec nepřepravujeme. Naše auta totiž na místo objednávky vezou jen řidiče, kteří pak odvážejí auta zákazníků, jenž nemohou řídit, protože pili alkohol. Naše služba navíc pomáhá zabránit dopravním nehodám.
Co pro vás znamenalo, když se z vás před zákonem najednou stala taxislužba?
V první řadě jsme přišli asi o polovinu řidičů, protože řada z těch, kteří pro nás jezdili, nikdy nechtěli být taxikáři, a to, že by najednou museli dělat taxikářské zkoušky a učit se kvůli tomu například manipulovat s taxametrem, je odradilo. Když zákazníky odvážíme v jejich autech, manipulace s taxametry skutečně nehrozí.
Slávka Harazímová● Vystudovala Vysokou školu aplikovaného práva. ● Cíleně hledala skulinku na trhu a to se jí s podnikáním povedlo. ● Začala s firmou Drink SOS, když jí bylo 24 let. Předtím měla za sebou neúspěšný rozjezd seznamovací agentury. Vadilo jí, že nemohla nabídnout dostatek partnerů starším ženám. ● Ženy figurují jako řidičky v její firmě častěji než u jiných podniků podobného druhu. ● Byznys s odvozem podnapilých řidičů z barů, restaurací a hospod rozjela podle svých slov díky tomu, že nikdy nechtěla skončit v nějakém nudném zaměstnání. |
Stejné podmínky má i vaše konkurence...
První konkurence přišla asi až šest let poté, co jsme naše podnikání rozjeli. Ale na začátku jejich aktivity neměly tak silný dopad, protože jejich řidiči využívali soukromá auta, a to jejich podnikání bylo spíše v malém měřítku. Pak se ale začali velice rychle rozrůstat díky tomu modelu, kdy nabírali v podstatě kohokoliv, protože jim bylo jedno, jestli mají víc řidičů nebo zakázek. Od šoférů totiž vybírali pravidelné poplatky. Náš systém je jiný a živili jsme řidiče, i když neměli zakázky, dostávali plat a byli zaměstnanci na plný úvazek. U konkurence museli naopak pořád platit, za poplatky si například také pronajímali auta.
Na různé negativní změny v legislativě, které ovlivňují váš byznys, jste upozorňovala už v minulosti…
Ano, upozorňovala jsem na problémy často v médiích. Pak ale pokaždé přišly kontroly snad ze všech úřadů, které v České republice existují. Například přišla kontrola a zajímala se, jestli v domě, kde máme dispečink, dáváme odpad do vlastních, či společných popelnic.
To nebylo vše?
Také přišli z bezpečnosti práce a kontrolovali, jestli naše invalidní dispečerka má dostatek pohodlí na gauči či jestli nemáme prošlé hasičáky. A také mi dali pokutu za to, že se podepisuji jako Harazimová, i když mám v dokumentech uvedeno Harazímová, tedy s „í“ s čárkou. Pokuta za to byla ve výši 500 korun. Paradoxní ale je, že dlouhé í mám v dokumentech kvůli chybě jiných úředníků, kteří mě zapsali špatně do rodného listu.
Snažili jste se někdy s různými zákony bojovat?
K našim klientům patří občas i politici, takže se samozřejmě ta možnost nabízela. Vozila je naše řidička Věrka a ta věděla, na co si má před politiky stěžovat, a na konci jízdy jim pokaždé vyřídila, že by si měli promluvit se mnou. Od určité doby jsem si ale na politiky udělala názor, který se už nemění.
Politici nebyli ochotní pomoci s problémy?
To zase ne. Každý vám slíbí, že pomůže prakticky s čímkoliv, ale v praxi to většinou dopadne tak, že se skoro nic nezmění, a v tom horším případě dokonce přijde změna k horšímu, takže už ani v lobbingu moc aktivní nejsme. Navíc kolegyně Věrka, která měla lobbing na starosti, už u nás nepracuje.
V jakém oboru Věrka působí teď?
Je instruktorkou v autoškole. U nás si ale jen přivydělávala, protože po rozvodu zůstala sama se dvěma dětmi a manžel jim finančně moc nepomáhal. Ale skoro každý, kdo si u nás přivydělává, má za sebou nějaký nešťastný příběh.
