Sedmnáctý ročník soutěže pro "mistry s lehkou nohou na plynu" začínal jako obvykle uprostřed září v Mladé Boleslavi. Tři sta soutěžních kilometrů rozdělili pořadatelé do tří etap, to však ještě netušili, že soutěžní trať zavalí nekonečné přívaly deště. "Chtěl jsem se letos dostat pod tři litry na sto kilometrů, ale déšť spotřebu zvýšil o dvě až tři desetiny litru," odhaduje letošní vítěz a zároveň obhájce titulu z minulého ročníku Jan Horníček. Hlavní pořadatel soutěže Jan Pálka vidí v dešti ještě většího nepřítele. "Kdyby nepršelo, byla by spotřeba ještě o půllitr nižší." Hlavně ve vyjetých kolejích, které k tuzemským silnicím neodmyslitelně patří, se pneumatiky doslova utápěly a auta brzdily.
Při soutěžní jízdě, kde o umístění rozhodují byť setiny litru, škodí i v dešti zapnuté stěrače, běžící větrák a vyhřívání zadního skla. "Na zamlžená okna jsme s manželkou raději dýchali," prozrazuje Jan Horníček. Přesto se mu nepodařilo pokořit rekordy posádky Benda-Jírovec z roku 1994 a 1995. S Favoritem 136 L tehdy zvítězila se spotřebou mezi 2,6 a 2,7 litru benzinu na sto kilometrů. "Ti měli vždy vše do puntíku připravené," vzpomíná pořadatel Jan Pálka. "Na každý úsek je stanoven maximální časový limit a oni si vždy s kalkulačkou v ruce těsně před závodem propočetli, kolik mají času na jednotlivé úseky. Do cíle přijížděli na minutu přesně podle limitu."
Různé spory a podezření o regulérnosti takovýchto soutěží jsou časté. Někteří skeptici rozptylují napjatou atmosféru s humorem, jiní berou prohru smrtelně vážně. "To je jasné, vítěz má červenou Felicii a ty vždycky berou méně benzinu," komentoval žertovně úspěch Jana Horníčka druhý v pořadí Miloslav Worsch. O přelakování své zelené Felicie však prý neuvažuje. To šestý v pořadí Zdeněk Klepáč svou prohru tak klidně nepřijal. "Kdyby se za protest neplatilo tisícovku, tak ho určitě podám. Stačilo vítězné auto obejít a už jsem na koncovce výfuku viděl, že spalování neprobíhá jako u běžného vozu." Po výčtu dalších možných "podfuků" ze strany vítěze dodává: "Příště své auto lépe připravím a přijedu vyhrát!"
Při soutěžní jízdě, kde o umístění rozhodují byť setiny litru, škodí i v dešti zapnuté stěrače, běžící větrák a vyhřívání zadního skla. "Na zamlžená okna jsme s manželkou raději dýchali," prozrazuje Jan Horníček. Přesto se mu nepodařilo pokořit rekordy posádky Benda-Jírovec z roku 1994 a 1995. S Favoritem 136 L tehdy zvítězila se spotřebou mezi 2,6 a 2,7 litru benzinu na sto kilometrů. "Ti měli vždy vše do puntíku připravené," vzpomíná pořadatel Jan Pálka. "Na každý úsek je stanoven maximální časový limit a oni si vždy s kalkulačkou v ruce těsně před závodem propočetli, kolik mají času na jednotlivé úseky. Do cíle přijížděli na minutu přesně podle limitu."
Různé spory a podezření o regulérnosti takovýchto soutěží jsou časté. Někteří skeptici rozptylují napjatou atmosféru s humorem, jiní berou prohru smrtelně vážně. "To je jasné, vítěz má červenou Felicii a ty vždycky berou méně benzinu," komentoval žertovně úspěch Jana Horníčka druhý v pořadí Miloslav Worsch. O přelakování své zelené Felicie však prý neuvažuje. To šestý v pořadí Zdeněk Klepáč svou prohru tak klidně nepřijal. "Kdyby se za protest neplatilo tisícovku, tak ho určitě podám. Stačilo vítězné auto obejít a už jsem na koncovce výfuku viděl, že spalování neprobíhá jako u běžného vozu." Po výčtu dalších možných "podfuků" ze strany vítěze dodává: "Příště své auto lépe připravím a přijedu vyhrát!"
 Ani kapku na zmar, po projetí cílem se auta k cisterně tlačila, aby se mohla doplnit nádrž a podle toho spočítat spotřebu paliva |
 Nádrže vozů pořadatelé tankovali dvakrát až po hrdlo: před startem a po projetí cílem |
