Egocentrici, váš čas nadešel!

Vy, kteří trpíte, když o vás chvíli nikdo nezavadí ani pohledem. Vy, kteří konvencí pohrdáte. Vaše chvíle nadešla! K mání je auto, jehož řízením a vlastněním se stáváte věcí veřejnou. Stáváte se středobodem veškerého dění. Usmívají se na vás, ptají se, nevěřícně koukají, chtějí se s vámi kamarádit.

Optimismem hýřící autíčko charakterizuje automobilka jako vůz pro otevřené lidi (always open)... a právě takové Mini Cabrio je.

Chce se s každým kamarádit, pomáhá vám pomrkávat na slečny/chlapce (dokonce tři se k vám do mini vejdou!), svým "hračkoidním" vzhledem zase uhrane piráta silnic.

Mini ztratil hlavu...

... a při pohledu na něj ji ztrácejí také všichni ostatní. Z krásného malého auta je ještě krásnější kabriolet.

"Beze střechy je to lepší," řekli si inženýři v Mnichově (Mini patří BMW) a sundali autu "deklovitou" střechu.

Mini versus Mini - souboj generací

Namísto plechové, kterou se honosí "obyčejné" kabriolety, dostal apartní plátěnou. I s ní je to ale stále nefalšované mini, nic mu na šarmu neubylo, právě naopak. O údivné pohledy a otevřená ústa rozhodně není nouze.

Publikum moc nechápe, jak se do "angličáku" nacpali čtyři lidé a ještě maji z jízdy beze střechy takovou radost.

Romantická plátěná střecha odpovídá klasickému pojetí kabrioletu, ovládání je ale elektrické. Jedna červená na křižovatce (čtvrtminuta) stačí střeše na to, aby se sama, bez jediného zásahu lidské ruky, schovala případně natáhla.

Může se hodit

Prodej, koupě nebo převod leasingu nových a ojetých miniautomobilů www.automodul.cz

Stačí jeden stisk knoflíku a: "Miníku, čiň se!" Střecha má dvě polohy. Buď se shrne 40 centimetrů střechy nad vaší hlavou (až do 120 km/h) - to je první stisk kouzelného tlačítka nad středovým zpětným zrcátkem, pak stisknete podruhé a střecha se způsobně schová za hlavy cestujících vzadu.

I při rychlostech, které Minimu dospělá auta moc nevěří, je natažená střecha dokonale klidná. Nevzdouvá se, nehlučí, rozdíl oproti zastřešené verzi je minimální.

Jednou z hlavních výhod Mini Cabria je jeho reálná čtyřmístnost. Při plném obsazení se o pohodlí pro žádného z cestujících mluvit nedá, něco místa ale pro nohy cestujících vzadu přeci jen je. Na dlouhé trasy v plném obsazení auto stavěné není a požitek z výletu "nahoře bez" u normálně vzrostlých cestujících nakonec převáží tu trochu nepohodlí.

...všechno do kufru

Kufříček je možná větší než by se čekalo, prostor pro střechu je od něj oddělen, takže se jejím složením nezmenšuje. Pojme 150 litrů zavazadel (na víkend ve dvou stačí), v mini jde ale odvézt až 605 litrů zavazadel. To když se sklopí zadní sedadla.

Nechcete při pikniku usedat do trávy? Nevadí, unesou vás vyklápěcí dveře kufru. Musíte ale vážit do 80 kilogramů.

Vypadá jako hračka

Ale hračkou rozhodně není. Stosedmdesátikoňový Mini Cooper S rozhodně "autem pro paničky". Tak "ostrý" kabriolet a zároveň vyvážený "sporťák" zvolí spíše velcí kluci, kteří kufr plný angličáků občas vytáhnou z pod postele i dnes.

Cooper S na první pohled odlišuje výřez na kapotě, to aby měl kompresor odkud brát vzduch. Dva bílé pruhy opticky prodlužují kapotu, jsou za příplatek a nalepovací.

Testovaný kousek měl snad maximální myslitelnou výbavu: kožený interiér, navigaci, digitální klimatizaci, parkovací senzory (u kabrioletu standardně)....

Pozornost zaslouží sedmnáctipalcová kola, jsou za příplatek, v "základu" má auto šestnáctipalcová. Cooper S obouvá runflatové pneumatiky, které umí dojet do pneuservisu i když ztratí tlak, v kufru tak nepřekáží rezerva.

Palubní počítač (klon iDrivu od BMW) se usadil uprostřed přístrojové desky, na místě kde normálně trůní obrovský ciferník tachometru. Ten se tak přestěhoval po bok otáčkoměru na sloupek volantu a hýbe se společně s ním, podle toho jak jej řidič nastavuje (pouze výškově).

Čertíci se žení

Vzhled autíčka z dětských knížek s roztomile vykulenými "kukadly" světel a nevinným úsměvem dělené mřížky chladiče je v případě cooperu S pouze zastíracím manévrem.

Až řidič vytočí motor k sedmitisícové hranici otáček (tehdy zasáhne omezovač), pochopí proč. Díky kompresoru, namísto dnes obvyklého turbodmychadla, nečeká na posádku citelný výkonový skok, kompresor běží neustále a maximální síla je tak k dispozici už od nízkých otáček. Dobře zajetý motor, který testovaný kabriolet měl, táhne nezměněnou silou až někam za šest tisíc otáček.

Řidič si musí zvyknout udržovat motor ve vysokých otáčkách. Mezi 4,5 a 6 tisíci dává motor to nejlepší, tak proč to nevyužít.

V řeči strohých čísel se pod kapotou nachází toto: 1598 ccm, 125 kW (170 koní) / 6000 ot., 220 Nm / 4000 ot.

Test Mini One D

Papá, pomalí obři!

Kompresorem dopovaná šestnáctistovka dělá z kabrioletu, kterým posádka "čeří vodu" na promenádě, dravce odhodlaného se utkat s kýmkoliv kdo by se na něj jen křivě podíval.

Každé sešlápnutí plynu rovná se "nakopnutí" neviditelnou nohou. Těla cestujících se zaklesávají do sedaček a ostatní auta už vidí jen dvě koncovky výfuku.

Á propos, výfuk. Je samozřejmě patřičně odladěný, posádka si jej užívá ještě více než v uzavřené verzi. Při každém povolení plynu se ozve praskání a chodci za rohem čekají jaká příšera na ně z poza rohu vyrazí. Když se namísto ní objeví mini s usměvavou posádkou uvnitř je všechen škleb pryč.

Mini Cooper S Cabrio umí pelášit až 215 kilometrů v hodině, z nuly na sto vystřelí za 7,4 sekund.

Motoru dokonale sekunduje šestistupňová převodovka. Díky dobrému odstupňování si s motorem nad míru rozumí. Jednotlivé rychlosti přesně zapadají s charakteristickým cvaknutím, které řidiče napoprvé možná trochu vyplaší. Vzhledem ke sportovním ambicím Cooperu S by ale dráhy převodovky mohly být o něco kratší. 

Rallye Monte Carlo

Dlouhé zatáčky, "utahovačky", "vracečky", serpentiny, dálnice, silnice, ulice, okresky...nic Coopera S nerozhodilo, v zatáčkách si liboval. Kvílení motoru, podkreslené hvízdáním kompresoru, pobízelo splašené koníky pod kapotou k úprku. Pískot pneumatik, v dokonale odladěném výfuku to párkrát zapraská a "miník" si to sviští dál bez jediného zaškobrtnutí.

Architektura "v každém rohu kolo, oni se mezi ně už nějak naskládají" je v případě tohoto přerostlého angličáku dotažena k dokonalosti. Neutrální charakteristika podvozku umožňuje s autem vyvádět kousky, ze kterých by šla panu Newtonovi (a vůbec celému osazenstvu učebnic fyziky) hlava kolem.

Neposednost vlastní malým a rychlým autům se v tomto případě nekoná, mini umí dokonale využít nízko položeného těžiště a vzhledem k délce velkému rozchodu kol. Strmé řízení s tužším posilovačem si s podvozkem nad míru rozumí. I přes miniaturní rozměry (k obejití stačí tucet kroků) je auto neuvěřitelně klidné.

Za zákonných rychlostí je i tvrdý sportovně laděný podvozek dostatečně komfortní. Pražská dlažba není problém, horší je to s hloubkou kráterů po kanálech. To je nutné zpomalit, jinak si "škrtnete" předním nárazníkem o asfalt. Druhá varianta je zkusit slalom mezi dírami na silnici, což je disciplína "minískovi" vlastní.

Vysoké rychlosti zvládá podvozek auta s přehledem, komfort už není takový, pro houpavou jízdu ale "miníka" nekupujete.

Abyste Mini Cooper S Cabrio "utrhli", potřebujete hodně velké srdce a hodně neomalené způsoby. Na suchém povrchu je to téměř nemožné, auto jede s zarputilostí sobě vlastní a nenechá se vyvézt z míry. Žádná nedotáčivost se nekoná. Když už auto začne cestovat po jiné trajektorii, než jakou by si přál řidič, cestuje celé, jakoby klouže zatáčkou. (Možná by bylo vhodné obout jiné pneumatiky. Na Dunlop 9000 SP Sport, které měl testovaný exemplář, už bylo přeci jen trochu zima.)

Na krátké karoserii se toho nemá moc co kroutit, i když máme co dočinění s kabrioletem, zadní náprava typu multilink a přední McPherson vedou auto bezpečně. Pomáhá ale také elektronika. Nad kotouči brzd na všech kolech bdí trojice ABS, DSC, ASC-T (protiblokovací systém brzd, kontrola stability, kontrola trakce).

Za požitek z jízdy hodný serpentin nad Monte Carlem, je ale bohužel také třeba zaplatit. Při dravé jízdě "na krev", kdy se řidič nechává unášet zvukem sto sedmdesáti koní, se spotřeba vyšplhá až někam k astronomickým 15 litrům spotřeby na 100 kilometrů. Při pohodové jízdě, ke které je ale v Cooperu S třeba hodně sebekázně, by si podle údajů výrobce měl motor říci o 8,4 litru / 100 km.

Zkušenosti majitele Cooperu S, který je ještě "v záběhu", mluví o desetilitrové spotřebě.

Nikdo není dokonalý

Konstruktéři Mini bohužel objevili kouzlo plastu. Chromové oblouky nad hlavami cestujících vzadu nejsou chromové, ale jen překryté plastovými výlisky. Obrovské panty víka kufru také překrývá plast, i interiér je v některých detailech až příliš plastový. Z nepochopitelných důvodů také Cooper S Cabrio, narozdíl od "Ska" se střechou, nedostal chromové víčko nádrže.

Sto a jedno řemeslo

Kabrioletům je vyčítána jednostranost. To pro Mini Cabrio neplatí, je totiž autem pro celou rodinu. Předpokladem ovšem je, že v něm rodina nebude jezdit pohromadě, ale zvlášť. Tatínek s Cooperem S o víkendu na okruh, maminka na nákup dopoledne, dcera odpoledne na výlet a syn večer "na lov". Jen se domluvit... a to bude problém, Mini Cabrio se totiž dává z ruky s těžkým srdcem.

Nejlevnější Mini One Cabrio je k pořízení za 585 tisíc korun, Cooper Cabrio vyjde na 645 tisíc a na ostrý Cooper S Cabrio je třeba vysypat z peněženky 789 tisíc korun.

Poděkování

Děkujeme za zapůjčení Mini Cooperu S jeho soukromému majiteli. Přejeme hodně zábavy a šťastné kilometry.

Redakce