Jeho revírem je město: občas je třeba na nepozorného chodce zatroubit, elektroauta prostě nejsou slyšet - venku i uvnitř. Nejraději parkuje u zásuvky, ze které „nasosá“ energii na další poskakování městem. Na to jsou elektromobily jako dělané. Nevrčí, nehlučí, jen pisklavě přede, sviští ulicemi bez čmoudu.
Elektromobilistu už dnes nemusí děsit pocit svázanosti jakýmsi neviditelným kabelem k zásuvce. Zrovna Praha je plná míst, kde se dá elektromobil dobít. A soul na baterky má v palubním infosystému speciální oddíl, kde kromě jízdních dat také ukazuje, jak daleko je to k nejbližší nabíječce, stačí kliknout a navigace ho k ní dovede. V Praze je přes osmdesát nabíjecích stanic pro elektromobily. A v nejbližších plánech města je stavba dalších šedesáti. Takže žádný strach.
Kia Soul EV v číslech
|
Pravidlo první a druhé: nabíjí se kdykoliv je to možné a hlavně přes noc. Mít doma v dosahu zásuvku, nebo poblíž nabíjecí stanici, ze které baterie elektromobilu přes noc naplníte energií, je nezbytné. Pokud to máte naplánované tak, že budete jezdit elektroautem do práce a nabíjet tam, je to také řešení. Na víkendy a jiné než pracovní cesty ale zásuvku v záloze mít potřebujete.
A ještě jednu nepříjemnost musíte vyřešit, pokud se chystáte přepřáhnout na elektrický pohon. Jednotliví distributoři energií (ČEZ, E.ON, PRE...) se mezi sebou neumí dohodnout na jednotném společném účtování za odebranou energii pro nabití elektromobilů. S každým z nich tedy musíte mít extra smlouvu a přístupový klíč do nabíječky, pokud chcete nabíjet, kde se vám zamane. Jinak dopadnete jako my v testu, kdy jsme museli nechávat auto jen u jednoho druhu nabíječek a pak do cíle cesty jít na autobus či metro.
Podle doktorky Duncan Williamsové z University v Yorku jsou řidiči elektromobilů klidnější, šťastnější a více koncentrování. My ovšem dodáváme, že to platí hlavně za předpokladu, že máte nabito. Když zásoba energie v akumulátorech klesá, stoupá stres.
Nabíjení je hračka, i bez návodu to zvládne každý. Úplně vybitý soul nabijete „do plna“ z klasické nabíjecí stanice pro elektromobily asi za pět hodin. Z domácí 230voltové zásuvky to je o poznání delší, spíše nouzové řešení (trvá nějakých 14 hodin). Rychlonabíjecí stanice, kterých je přeci jen zatím málo, zvládne dobít baterie soulu na 80 % kapacity zhruba za půl hodiny. Pokud jedete kolem, neváhejte! Za půl hodiny si dáte kafe a vyřídíte tři telefonáty.
Soul EV slibuje dojezd až 250 kilometrů, najet tolik na jedno nabití, to už chce hodně zkušeného elektromobilistu, ale dvě stě není nereálných. A zkoušeli jste někdy pravidelně měřit, kolik toho po Praze a okolí nacouráte? Na kilometry je to málo, do toho se s akčním rádiusem soulu určitě vejdete.
Pravidlo třetí: ne tak zhurta! Nejdál se dostanete plynulou jízdou, to platí pro jakékoliv auto. Elektromobily to ale umí řidiče skvěle učit. Energii v akumulátorech podvědomě stále šetříte, elektromobil prostě zkrotí i rapla. Ukázat ostatním záda při startu z červené a občas ukázat zvědavcům, jak umí být auto na baterky rychlé, to je povinnost každého elektromobilisty. Ale hlavními disciplínami jsou pak stejně hlavně hladká jízda bez zbytečného zrychlování a brzdění. Nejvíc energie se vždy spotřebuje na rozjezd auta - a je jedno, jestli tankuje benzin, nebo elektrony - a ten bílý soul s modrou střechou vás to naučí. Na voliči jízdních režimů, který nahradil řadicí páku, má Soul EV kromě normálních módů, které známe z aut s automatickou převodovkou (D - dopředu, P - parkování, R - couvání), ještě speciální režim B, kterým se brzdí motorem a zároveň se tak dobíjejí baterie. Soul vás naučí plachtit - nohu z plynu a nechce jet auto setrvačností, umí to fakt daleko; zdokonalí vaši předvídavost a odhad, k červené na semaforu přece není třeba přifrčet na plný plyn.
Elektrická verze vychází z klasického provedení se spalovacím motorem. Má ovšem pohodlnější podvozek. Akumulátory zvýšily hmotnost, na agilitě v zatáčkách se to ale neprojevilo. Soul EV je hbité a obratné auto do města, neztratí se ani na okresce. |
Kia Soul je pohledné stylové auto, na pohled působí robustně, překvapí prostorným interiérem, ale rozměry přesně pasuje do města, na délku má jen 414 centimetrů. Kola v rozích přehledné karoserie usnadňují manévrování, z místa řidiče je skvělý výhled a krabicovité tvary usnadňují odhadnout, kde jsou konce auta. S parkováním navíc vypomůže couvací kamera. Ovládání se nijak výrazně neliší od klasického auta. Bonusem je ticho.
Auto do Prahy ještě potřebuje jednu specifickou vlastnost: pohodlí. Komfortní podvozek je na rozbité pražské cesty a dlážděné silnice centra nezbytností. To elektrický soul zdobí a k tomu má ještě parádně pohodlné sedačky. Nastupování nebo usazení dítěte do sedačky do vyvýšené karoserie je hračka.
Pravidlo čtvrté: parkuj, kde chceš. Prodeje aut, které umí jezdit na elektřinu, povzbudilo zvětšení parkovacích zón v Praze. Právě proto potkáváte nejvíc neslyšně svištících aut v jejím centru. Elektromobily totiž mohou v placených parkovacích zónách stát za symbolickou stovku korun ročně. A hlavně: platí to i pro „modré“ rezidenční zóny. Stačí se zaregistrovat na kterékoliv z radnic příslušné městské části. Už za osvobození od té otravy hledání parkovacího místa - když před kavárnou, kam spěcháte na schůzku, je úplně volno - to stojí. A časem přibydou ještě další výhody. V plánu je zavedení speciálních registračních značek pro elektromobily - až budou auta na baterky díky nim jasně rozpoznatelná, možná je časem pustí do vyhrazených pruhů pro autobusy, nebo jim třeba odpustí povinnost jezdit po dálnici s dálniční známkou. To se hodí třeba na velkém obchvatu Prahy mezi Modleticemi a Slivencem.
Motorsport bez benzinuHřmění motorů, opojná vůně spáleného benzinu a žhavého oleje - nic z toho při elektrorallye nezažijete. Možná vás proto napadne, že jezdit takovou „ekologickou soutěž“ je pěkná nuda. To tedy není! Adrenalinu jsme si užili až nad hlavu, i na rozvod to jednu chvíli vypadalo. To když jsme (tedy přesněji řečeno manželka, já jel SAMOZŘEJMĚ bez chyb) udělali fatální navigační chybu. Stačilo na trati uzavřené rychlostní zkoušky zahnout podle pokynu navigátora smykem doleva, a kvůli zákazu vracení jsme museli odjet celé kolo navíc. V do té doby pro nás poměrně slibně se vyvíjejícíi soutěž tím pro nás definitivně pohasly naděje na dobré umístění. Na druhou stranu - při dohánění šestiminutového časového manka jsme užaslým divákům předvedli, jak se jede na limitu s elektromobilem. Auditorium tak třeba aplaudovalo splašenému elektromobilu, který se do šikany i následné pravoúhlé zatáčky vrhal dveřmi napřed. Zpoždění jsme nakonec zkrátili o tři a půl minuty, ovšem udělených 17,5 tisíce trestných bodů nás spolehlivě katapultovalo do závěru výsledkové tabulky. I když - ani bez této chyby jsme na nijak excelentní výsledek sázet nemohli. Konkurence totiž byla nevídaná: z Francie dorazili dvojnásobní mistři země v této disciplíně, dvojice Malga/Bonnel, a ani při v Česku nezaváhali. Kia Soul, která vypadá jako legrační krabička a při prvním svezení se zdálo, že stejně tak jezdí, nakonec prokázal nečekaný talent. Samozřejmě, protestovaly hlavně ekologické pneumatiky (micheliny s nízkým valivým odporem), pískaly v každé prudší zatáčce, ale auto samotné hodně dlouho drželo stopu a když už pak šlo do smyku, vždycky se krásně dal předvídat a řídit. Jízdním vlastnostem hodně pomáhají baterie, celkem 200 jednotlivých akumulátorků, uložených v podlaze a pod předními a zadními sedadly - protože posouvají těžiště auta co nejníže. Pro letošní model prodloužily dojezd na papírových 250 km - my můžeme potvrdit reálných 190 při běžné jízdě. O té závodně zběsilé netřeba mluvit - ale dovolili jsme si takový styl právě proto, že jsme si byli jistí, že stovku km by určitě zvládla. A pochopitelně, velkou devízou je samotný elektromotor. Jeho papírový výkon 81,5 kW nesignalizuje nic světoborného, ale u elektrických aut musíme tyto údaje číst jinak. Mnohem důležitější je, že se pro závodění hodí tím, že jeho točivý moment skoro 300 newtonmetrů je k dispozici od první otáčky rotoru. Bezstupňová převodovka také nemusí řadit a hledat optimální otáčky - ty jsou k dispozici okamžitě kdykoli. Auto není s hmotností 1,5 tuny úplný drobeček - jen baterie váží 290 kg - ale večerní sprint na 200 metrů s pevným startem, kterým Rallye Bohemia v centru Mladé Boleslavi začínala, jsme zvládli za 12,4 sekundy a nechali za sebou spoustu historických závodních vozů jako Škodu 130LR, Š 120 S Rallye, Octavii TS1200 nebo favorita.   Eco rallye se jezdí podle mezinárodních pravidel jako soutěž pravidelnosti. Je tedy třeba jet co nejblíže stanovenému rychlostnímu průměru - pro každou erzetu je jiný, a na Bohemce díky ježdění po uzavřených tratích „velké“ rallye poměrně svižný - kolem 50 km/h. Na první pohled se to nezdá být moc - jenže kolikrát se musíte rozjíždět, na trati je spousta vraceček, které jedete pomalu, a pak musíte dohánět. Občas je to tedy hodně zábavné, zvlášť když uděláte takovou chybu jako my na začátku. |
