Pohled na kterékoli sídliště v Česku jasně ukazuje často opakovanou „pravdu“, že elektromobily není kde dobíjet. Ano, v hustě osídlených oblastech jsou možnosti dobíjení vzhledem k celkovému počtu aut stále velmi omezené a rozhodně neplatí, že by případní majitelé elektromobilů měli na sídlištích i v běžných městských ulicích zajištěné komfortní nabíjení svých vozů. Ovšem obdobně jsou na tom obyvatelé bytových domů, kteří parkují svá auta zejména na ulici, téměř kdekoli na světě.
Na druhou stranu v Česku žije 44 % domácností v rodinných domech, takže je tu i silná skupina těch, pro které by dobíjení doma zaparkovaného vozu nemuselo být problém (když vynecháme občasné potíže s kapacitou sítě). Pak je tu samozřejmě infrastruktura pro dobíjení elektromobilů takříkajíc „v pohybu“. Jednoduše jde o nabíjecí stanice, které majitelé elektromobilů využívají na svých cestách. V tomto ohledu se situace v Česku zlepšuje.
Nabíjecí stanice vyrůstají u nákupních a obchodních center, na čerpacích stanicích a nechybí mezi nimi ani opravdu rychlé nabíječky. Pionýrem v tomto ohledu byla americká Tesla, její první „supercharger“ vyrostl u Humpolce u sjezdu z dálnice D1 už v roce 2016 a od té doby byly zprovozněny další tři (ve Vestci u Prahy, v Olomouci a Brně) a další dva mají být otevřeny brzy (Budějovice a Žďárek).
V roce 2019 se přidala první rychlodobíjecí stanice mezinárodní sítě Ionity, za kterou stojí automobilové koncerny, včetně Volkswagenu (a tedy zprostředkovaně i domácí Škoda). Její rychlodobíjecí stanice jsou v Česku zatím dvě: v Berouně a na kraji Prahy u D1 v Nupakách. Další dvě (v Lovosicích a u Jihlavy na D1). Kromě toho rostou nabíjecí stanice i dalších provozovatelů a samozřejmě vyrůstá mnohem více „pomalejších“ dobíjecích stanic než rychlodobíječek. K tomu mimochodem pomohla i nedávná novela stavebního zákona, která vstupuje v platnost od ledna 2021 a která již nepovažuje nabíjecí stanice do výkonu 22 kW za stavbu, a tudíž nebude pro jejich zbudování nutné žádat o stavební povolení.
Domácí tlak
Rozvoji dobíjecí infrastruktury ale také pomáhá vstup domácí automobilky Škoda na pole elektromobilů. Zatímco v závěru roku 2020 bylo v Česku celkem méně než 1 000 veřejných dobíjecích stanic pro elektromobily, aktivity české automobilky dávají šanci na výraznější nárůst tohoto počtu. Firma například buduje dobíjecí stanice u všech svých dealerů, což je krok, ke kterému sahá drtivá většina automobilek. Ale vzhledem k hustotě prodejní a servisní sítě Škoda bude právě příspěvek české automobilky v tomto ohledu nejvýraznější.
Firma se navíc zavázala do roku 2025 vybudovat celkem až 7 000 nabíjecích bodů, a to zejména ve svých výrobních závodech a v jejich okolí. Ty sice mají sloužit především zaměstnancům automobilky, nicméně tato podpora elektromobility uvnitř společnosti může inspirovat další firmy a zároveň vytvoří určitý tlak uživatelů elektromobilů Škoda z řad zaměstnanců na další rozšiřování infrastruktury.
Elektrifikované modely Škoda se navíc už staly nejprodávanějšími vozy svých kategorií na českém trhu a s každým dalším elektromobilem a plug-in hybridem počty elektromobilů na českých silnicích porostou vzhledem k popularitě značky výrazněji než při uvádění modelů konkurence. To zase vytvoří tlak na běžné poskytovatele nabíjení, jako jsou ČEZ, E.On, PRE a další.
Škoda také přispívá k rozšíření různých technologických novinek v oblasti dobíjení. Škoda Auto DigiLab ve spolupráci s Pre a izraelskou firmou Chakratec například testují setrvačníkové úložiště Kinetic Power Booster, které díky energii uložené v setrvačníku zvládne rychlým dobíjením obsloužit více vozů, než by bylo vzhledem k příkonu ze sítě na daném místě možné. Dealeři automobilky zase mohou ke stejnému účelu vybudovat bateriové úložiště Škoda iV s kapacitou 200 kWh. Do něj lze ukládat elektřinu třeba z fotovoltaické elektrárny nebo baterii nabíjet v noci při levnějším tarifu, přičemž ve špičce během dne úložiště pomůže trochu stabilizovat odběr ze sítě.
Vlažná podpora státu
I když se může v poslední době zdát, že elektromobily jsou prosazovány na úkor vozů se spalovacími motory doslova za každou cenu, zrovna Česko je v tomto ohledu příkladem jakéhosi přirozeného „tržního“ vývoje. Státní podpora elektromobility je totiž nadále velmi vlažná a kromě několika výzev na podporu nákupu elektromobilů pro veřejný sektor a firmy se omezuje jen na menší daňové úlevy a odpustky poplatků.
Z toho mohou mít radost daňoví poplatníci, kteří ví, že ze svých daní nepodporují nákup elektromobilů, jenže ona vlažná podpora má i druhou stranu mince. Pochopitelně komplikuje situaci automobilkám, a to zejména těm, které v Česku své vozy vyrábí. Automobilky musí splňovat určitý flotilový průměr emisí a česká nepodpora znamená, že zrovna v domovské zemi mnoha vozů budou automobilky plnit průměr mnohem komplikovaněji než jinde. Když pomineme, že je to trochu paradoxní situace, může to v důsledku ovlivnit i nabídku automobilek v Česku – dražší „vysokoemisní“ modely mohou být s přísnějšími pravidly v Česku čím dál častěji vyřazovány z nabídky nebo dostupné v omezených počtech, takže malá podpora elektromobilů může znamenat horší výběr pro zákazníky, kteří ani o elektromobilu neuvažují.
Zdá se však, že i vzhledem k aktuální situaci nepřipadají v Česku přímé dotace na nákup elektromobilů pro spotřebitele v úvahu. Evropské peníze z další výzvy, která byla opět určena alespoň firmám a státní správě, byly totiž i v důsledku koronavirové krize přesunuty jinam.
Dálniční známka, parkování
V Česku tak funguje jen zmíněná základní „poplatková“ podpora. Automobily s emisemi pod 50 gramů CO2 na kilometr, tedy v podstatě výhradně elektromobily a některé plug-in hybridy (a také vodíková auta), nepotřebují dálniční známku, neplatí se u nich poplatky za registraci a jsou osvobozeny od silniční daně (toto osvobození platí i pro další alternativní pohony, třeba CNG). Zejména v Praze pak mohou uživatelé těchto vozů parkovat zdarma – s registrační značkou EL bez nutnosti jakékoli administrativy, s jinou RZ po zaregistrování na úřadě.
Češi, kteří touží po novém elektromobilu, tak mohou z hlediska podpory jen doufat, že jim pomůže Evropská unie. V ní se totiž například objevil nápad na odpuštění DPH při koupi elektromobilu, což by spotřebitelům (ale nikoli firmám) ušetřilo nemalé peníze.
Firmám a podnikatelům trochu pomáhají zrychlené odpisy, kdy lze cenu elektromobilu (zatím platí, že musí být zakoupen do konce roku 2021) odepsat za dva roky (platí pouze pro nové automobily). Určitou úlevou pro firmy je i stanovení referenční ceny elektřiny (4,80 Kč za kWh), díky čemuž mohou zaměstnavatelé kompenzovat svým zaměstnancům domácí nabíjení služebních elektromobilů. Naopak zůstává komplikace v podobě dodanění služebního automobilu, který může zaměstnanec používat k soukromým účelům: elektromobily jsou jako benefit v tomto ohledu nevýhodné, jelikož jsou výrazně dražší než běžné vozy, a v Česku se to zaměstnanci ve zdanění tohoto benefitu projeví.
