Po roce 1945 se jeho jméno stalo synonymem rychlosti a automobilové krásy. Během svého života se ale Ferrari musel vyrovnat i se smrtí řady svých nejbližších. Sám se dožil věku 90 let.
Láskou k automobilovému sportu zahořel Enzo krátce před desátými narozeninami, když jej otec Alfredo vzal na závod Coppa Florio. Za první světové války ale přišel o otce i bratra a rodinná firma, která předtím slušně prosperovala díky dodávkám pro železnici i opravám automobilů, skončila v troskách.
Po válce se prosadil u automobilky Alfa Romeo, za kterou dokonce závodil. Spíše než za volantem se uplatnil jako manažer, v roce 1929 založil stáj Scuderia Ferrari, která už tehdy nesla slavné logo vzpínajícího se hřebce.
Po nepěkném rozchodu s Alfou založil v roce 1948 vlastní automobilku. Jeho cílem ale nebyla výroba běžných vozů, Ferrari toužil „jen“ vytvořit ty nejlepší závodní automobily. A to se mu podařilo, v roce 1952 se Alberto Ascari stal poprvé mistrem světa formule 1 a od té doby jezdci ve Ferrari nasbírali přes tucet titulů. Jak zakládal Ferrari svou automobilku, čtěte zde
Po smrti syna Dina v roce 1956 se Ferrari, proslulý autoritativním řízením, upnul k firmě, která začala kromě závodních aut stále častěji vyrábět i špičkové vozy pro běžné silnice - byť od 60. let pod taktovkou koncernu Fiat.
Ferrari zemřel 14. srpna 1988 v italském Maranellu.
