Už od roku 1905 jezdí po českých silnicích auta s kombinací černých čísel a písmen na bílém podkladě. "Jen ve třicátých letech minulého století se používaly černé registrační tabulky s bílými písmeny a číslicemi po vzoru Francouzů. Ale český systém registrace patří v Evropě k těm stabilním, bez zásadnějších změn," líčí profesor Michal Tomášek z Karlovy univerzity.
Pro úplně první značky byla typická čtyři písmena: pro Čechy písmeno O, pro Moravu písmeno P, pro Prahu písmeno N a pro Slezsko písmeno R. Doplněné římskou číslicí a kombinací arabských číslic. Logiku v tom nehledejte.
"V roce 1932 se systém změnil. Písmeno Č znamenalo Země česká, písmeno M Země moravskoslezská a P byla Velká Praha," vysvětluje Tomášek na serveru www.k-report.net. V době německé okupace pak na všechny značky přibylo písmeno P, jako protektorát. Po osvobození se na značkách poprvé objevila písmena udávající okres.
"V roce 1953 se zavedla registrace podle typu auta. Například poznávací značky osobních vozidel začínaly písmenem O, později i písmeny P nebo R," vysvětluje Tomášek. Označení Prahy jako A bylo zavedeno až v roce 1963.
Nakonec se české značky ustálily: první písmeno v běžné registrační značce vyjadřuje kód kraje, který značku přidělil. Modrý pruh s hvězdami a písmena CZ přibyly po vstupu do Unie v roce 2004.
V Maďarsku nikdo nepozná, odkud řidič pochází
Evropské silnice jsou tak trochu nudné. Značky na autech jsou ve většině států Evropské unie stejně velké a stejně barevné – bílý podklad a černá čísla a písmena s typickým modrým proužkem na levé straně a v něm hvězdy, znak EU. Ne všichni ve členských státech se však s unijní směrnicí smiřují lehce.
Největší problém s přechodem na jednotný styl mají nejspíše Belgičané. Ti jako jediní ještě nenaplnili nařízení z roku 1998. Jejich auta jsou totiž na silnicích výrazná – značky jsou menší a mají červené znaky na podkladě. Nyní by se měly sjednotit s ostatními.
"Nový typ registračních značek se navíc stal předmětem sporu mezi Vlámy a Valony," líčí profesor Tomášek. Vlámové chtějí žlutou barvu tabulek, Valonové trvají na zachování původní podoby značek. "Registrační značky jsou pro Belgičany srdeční záležitostí více než kdekoliv jinde v Evropě. Mnoho lidí má totiž jednu značku i desetiletí a přenášejí si ji na nová auta. Proto nová vláda jejich novou podobu nepodceňuje," vysvětluje Tomášek.
V Maďarsku zase nikdo nepozná, odkud řidič pochází. Značky totiž neskládají písmena podle regionů, jako je to například v Česku. Většina značek tak začíná písmenem A – jako označení soukromých aut, E jsou třeba taxíky, další vlastní písmeno má třeba armáda nebo policie.
Neobvyklé značky řidiči potkají i v Itálii. Tamní značky nemají jen jeden modrý pruh, ale dva. To pro Američany nejsou značky jen značky. Jednotlivé státy se předhánějí v nepsané soutěži o to, kdo bude mít značky originálnější, nápaditější. Floriďané tak řídí auta se značkami, na kterých je tropické ovoce. Lidé z Louisiany tam mají nápis "Ráj sportovců". A v Illinois zase připomínají, že žijí v zemi prezidenta Lincolna. I díky tomu jsou americké registrační značky častým předmětem zájmu sběratelů.
