Na brněnském výstavišti zaparkovalo v několika řadách přes sto čtyřicet modelů této oblíbené dodávky. Bohužel nedorazil žádný zástupce první ani drué řady, avšak třetí, čtvrtá a pátá řada "téček", jak se transporterům, multivanům a caravellám přezdívá, dokázaly zaujmout mnoho návštěvníků.
K vidění byla široká škála barevných provedení, od zabahněné obyčejné modré přes kanárkově žlutou, vojenskou khaki zelenou až po třpytivý žlutozelený transporter ozdobený navíc malůvkami (airbrushem) v podobě veselých pohádkových postaviček. Nechyběly ani tuningové doplňky v podobě výrazného chromování, velkých nablýskaných disků či různé spoilery.
Mezi návštěvníky autosalonu a známými "klubáky" procházel také hlavní organizátor srazu Tomáš Hanousek. "Do svých sedmadvaceti jsem jezdil favoritem, měl jsem tři nebo čtyři. Prostě mi vyhovovaly. Ale pak nastal bod zlomu a přesedl jsem do transportera," začal vyprávění Hanousek a dodal, že na rozdíl ve velikosti a pocitu bezpečí se rychle a dobře zvyká.
"Poprvé jsem řídil tohle auto až cestou z bazaru, dříve jsem se nikdy za volant nedostal," dodal pořadatel letos již sedmého ročníku srazu Transporterclubu, který se uskutečnil i na brněnském Autosalonu. "Prodal mi ho kamarád vlastnící autobazar. Byla to původně sanitka, ve stříbrné barvě, se zpevněným podvozkem, nezávislým topením i pro druhou a třetí řadu sedadel," popisuje Hanousek svůj první úlovek.
"Vídám ho v Brně dodnes," občas se člověku trošku zasteskne, protože si vzpomene, co všechno s ním zažil. "Nikdy mě nenechalo ve štychu, tedy pokud jsem měl natankováno v nádrži," směje se a dodává, že tlačit dodávku je mnohem náročnější než tlačit běžné auto. "Od té doby jsem si už dával na dostatek benzínu pozor."
V současné době má klub vlastní kancelář v centru Brna, spolupracuje s importérem automobilky a pro členy klubu chystá řadu výhod.
Začátky ale vypadaly úplně jinak. "V roce 2005 jsem poprosil správce našich firemních stránek, aby mi udělal jednoduchý web, kam bych mohl dát fotky transporterů a udělat fórum se základními otázkami a odpověďmi. Po čtyřech měsících nám začaly stránky padat pod náporem návštěvníků," načrtnul Tomáš Hanousek první kroky k založení klubu.
"Následující rok jsme udělali první sraz, kam se sjelo padesát pět aut. Každý to bral jako obrovský úspěch, ale já jsem chtěl naše setkání od začátku pojmout trochu zajímavěji než nějakou schůzku na parkovišti - to znamená zajištění moderátora, živé kapely, občerstvení, tomboly, pohárů za umístění ve speciálních soutěžích..." vyjmenovává Hanousek, co letos nachystal na brněnský sraz.
Cíl je však ještě daleko. "Česká republika je uprostřed Evropy, takže se budeme snažit od příštího ročníku k nám přilákat na sraz i lidi ze zahraničí. Bylo by zajímavé pořádat velké mezinárodní srazy například na pronajatém brněnském okruhu," zasnil se šéf Transporterclubu a dodal vlastní zkušenost z loňského roku, kdy se byl podívat na největším srazu legendárních dodávek v Anglii. Tam se shromáždilo v obrovském jezdeckém areálu na sedm tisíc aut. "Asi tři hodiny jsem jenom chodil a nepromluvil ani slovo, jenom se díval kolem sebe," popisuje Hanousek.
A jak vypadá vysněné auto šéfa Transporterclubu? "Rád bych si jednou zrekonstruoval té-jedničku v americkém stylu se shrnovací střechou. Tenhle model je nejvzácnější, říká se mu samba. Ale takové auto je projektem na několik let a navíc za šílené částky, protože každá drobnost stojí hrozně moc."
