Dokonce si cvičně složí trojúhelník, kastlík u volantu zaplní náhradními svíčkami a žárovkami. A těší se na koncert.
Vozítko si spokojeně vrní a uhání letní nocí po rakouských dálnicích, řidič se kochá horskými masivy, v Itálii vtipkuje nad názvem motorestů Autogrill a křiví tvář nad extrahořkým italským kafetem.
Když jeho plechový oř dostane poprvé horečku 120 stupňů, majitel nepanikaří a za Florencií v tropickém horku v klidu poobědvá.
Když uvaří podruhé, znejistí. Vyleze a žasne, jak to, že se ten větrák u chladiče netočí? Díky kamioňákovi z Valencie a šikovnému spolujezdci (díky, Kubo!) ovšem problém řeší.
A pro jistotu zajede k pumpě, by zvětšil zásoby destilky. Když při parkování píchne, jímá jej pomalu děs, ale ještě si nezoufá, šikula Jakub kolo hbitě mění a dívky blednoucí majitel uplácí nanuky.
V Římě najde autorizovaný Škoda servis a s čistým svědomím, chudší o 35 euro, se pak může vydat na cestu dom.
Když 30 kilometrů za Římem opět auto ugrilluje (to už nevtipkuje) a zjistí, že má díru v chladiči, začíná dumat, kdo by ho tak asi mohl odtáhnout.
V té chvíli jeho anděl strážný propadá chvilkové citové rozháranosti a do cesty mu posílá dva české kamioňáky. Poradí mu, ať díru zalepí rozžvýkaným chlebem (díky, Leni), půjčí šroubovák, darují krabičku cigaret, pár plechovek broskvového kompotu a doporučí lepší trasu než kopci v horách.
Anděl je měkkota, našinec nakonec dojede, byť cestu urazí místo 14 za 26 hodin. Jen nevím, proč se tváří tak kysele, když slyší, že všechny cesty vedou do Říma.
