Ferdinand Porsche se svým zkušebním, nejúspěšnějším vozem Volkswagen Brouk

Ferdinand Porsche se svým zkušebním, nejúspěšnějším vozem Volkswagen Brouk | foto: MF DNES

„Čech“ Ferdinand Porsche chtěl stavět auta, bez Hitlera by to nesvedl

  • 138
Ferdinanda Porscheho, rodáka z Vratislavic nad Nisou, které jsou dnes součástí Liberce, by spory okolo názvu rodného domu zřejmě nechávaly chladným. Československo pro něj bylo uzavřenou kapitolou, ke které se nechtěl vracet. A věci, které nesouvisely s konstrukcí nějakého stroje, stejně odmítal řešit. Hlavně chtěl totiž stavět auta.

Píše se 1. březen 1933 a Ferdinand Porsche spolu s generálním ředitelem Auto Union baronem Klausem Detlefem von Oertzenem a závodníkem Hansem Stuckem vcházejí do budovy říšského kancléřství. Jen čtrnáct dní poté, co vůdce obdrží z kanceláře Ferdinanda Porscheho telegram o "vynikající konstrukci závodního vozu, který se zde právě projektuje", zve Hitler všechny zúčastněné na schůzku.

Jde jim o získání nějakých státních peněz na projekt auta, které si u Porscheho objednala nedávno založená firma Auto Union. Pokud možno víc, než má přislíbeno konkurenční Daimler-Benz, který se vývojem "stříbrných šípů", jak se těmto superrychlým závodním autům později přezdívá, také zabýval.

"My se známe, doktore Porsche," přivítá Adolf Hitler celou delegaci, když si vzpomněl, že si byli v roce 1926 představeni během závodů na stuttgartském okruhu Solitude.

Celá audience přitom nezačíná právě slavně. Slovo si nejprve vezme baron von Oertzen, který se hned zostra pustí do konkurenčního Mercedesu, čímž Hitlera spíše popudí. Teprve když začne mluvit Porsche, Hitler roztaje. "Možná to byla směsice rakouské němčiny a kaskády technických detailů, možná rychlé tempo řeči konstruktéra doprovázené prudkými gesty rukou nad výkresy, které vzbuzovaly dojem, že auto je v podstatě připravené ke startu," píše o schůzce v knize Průkopník a jeho svět Reinhard Osteroth. 

Jeden ze čtyř exemplářů závodního aerodynamického vozu KdF Typ 64, jeden používal během války Porsche k běžnému cestování.

Skutečností je, že se Hitler, vášnivý čtenář motoristických časopisů a milovník kompresorových mercedesů pocházejících právě od Ferdinanda Porscheho, cítil "očividně tak dobře, jako se cítil jen při rozhovoru o architektuře s Albertem Speerem". Od této schůzky se začíná mezi diktátorem a konstruktérem odvíjet zvláštní spojenectví, o jehož skutečném pozadí se dodnes vedou vášnivé spory. A ve Vratislavicích nad Nisou se hádají, jestli se mají k bezesporu slavnému rodákovi hlásit (čtěte zde).

Příliš drahý zaměstnanec

Dva roky před první Hitlerovou audiencí si Porsche otevírá ve Stuttgartu vlastní konstrukční kancelář a zatouží po satisfakci. Jeho předchozí angažmá u zavedených automobilek totiž zpravidla vždy končí za dramatických okolností.

Ferdinand Porsche při práci u věhlasné vídeňské elektrofirmy Béla Egger Co.

Když se představenstvu značky Austro-Daimler zdá jeho vášnivé vynálezectví příliš drahé, na výtky reaguje pro něj typickým cholerickým záchvatem: "Vyližte mi, vy židovská pakáži!" Tak líčí Porschův konec u značky časopis Der Spiegel ve svém vydání z května 1950. Kontroverzní bylo i následné Porscheho angažmá ve Stuttgartu, kam nastoupil v roce 1924 k Mercedesu na pozici technického ředitele. Pod jeho vedením vznikl i model 8/38, který měl tu nepříjemnou vlastnost, že motor odmítal v mrazu naskočit. Porsche se dostal do sporu s generálním ředitelem Kisselem, kterému oznámil, že za detailní konstrukci nenese žádnou odpovědnost. Kissel však nechá jednoho mrazivého večera vyvézt na tovární dvůr patnáct "osmatřicítek" a vyzve Porscheho, aby alespoň jednu z nich nastartoval. Nenaskočí žádná. Porsche v záchvatu zuřivosti zadupe svůj klobouk do sněhu a už se u Mercedesu neukáže.

První velká zakázka pro Porscheho kancelář přichází od motorkářské firmy Zündapp, která chce postavit malý lidový vůz. Předchůdce budoucího brouka je na světě, naneštěstí s hvězdicovým motorem, který si Zündapp do vozu prosadí proti vůli konstruktéra. První zkoušky prototypů v roce 1932 však skončí fiaskem, motory se přehřívají a Zündapp další financování projektu zastavuje. Jen pár týdnů po této události zavítá do Stuttgartu delegace ze Sovětského svazu, která láká Porscheho do Stalinových služeb.

Porsche pár týdnů nato do SSSR skutečně odjíždí. "To, co jsem tam viděl, bylo úžasné," svěřuje se později svému synovci a tajemníkovi v jedné osobě Ghislainemu Kaesovi. Sověti chtějí dohnat Ameriku a se Stalinem má Porsche společný vzor - Henryho Forda, který svým levným autem během pár let motorizoval celé Spojené státy. Horečnaté tempo státem řízené industrializace mu vyhovuje, méně však už život ve zlaté kleci, který tu komunistický režim nachystal pro zahraniční odborníky. Porsche by se musel Stalinovi upsat "na věčné časy" a nabídku nakonec po jistém váhání odmítá.

NSU je po Zündappu už druhou motocyklovou firmou, která si v roce 1933 u Porscheho zadá vývoj "lidového vozu". I ona se však po stavbě prvních prototypů zalekne obrovských finančních nákladů a další vývoj zastaví. Porsche zažívá pocit frustrace, zároveň však projeví nevšední cit pro novou politickou situaci. 

Od své první schůzky s Hitlerem jeho kroky pečlivě sleduje a dobře ví o jeho automobilovém fandovství. Když vůdce v září 1933 symbolicky zaryje rýč do budoucí německé dálnice, Porscheho napadne, že Hitlerův "lidový projekt", jak je stavba autostrády prezentována v tisku, si zaslouží také "lidové auto". Proto 17. ledna 1934 sepíše obsáhlé pojednání o "projektu Volkswagen" a zašle jej na Říšské ministerstvo dopravy. V něm si zcela otevřeně řekne, aby jej vláda pověřila konstrukcí takového vozu.

Už tři měsíce poté dochází k dalšímu setkání Hitlera s Porschem, tentokrát v berlínském hotelu Kaiserhof. "U stolu v rohu hotelové haly vůdce rozvíjel své úvahy o osobním autě pro lid. Přitom zmínil i zájem armády o takový vůz," napsal si do poznámek Ghislaine Kaes. Hitlerova představa o autě byla lehce fantasmagorická: vzduchem chlazený dieselový motor, pohon všech kol a cena nepřevyšující 1000 marek.

Především poslední podmínka, jak se nakonec ukázalo, byla pro Hitlera z propagandistických důvodů zcela nepřekročitelná. Přitom srovnatelné lidové auto, jaké se chystal vyvinout Porsche, prodával Opel za 1650 marek.

Porsche dobře věděl, že vyrobit plnohodnotný čtyřsedadlový vůz za takovou cenu nelze, přesto Hitlera nechtěl dráždit. Když mu v červnu 1936 přijel do Obersalzbergu předvést první dva prototypy, Hitler okamžitě pátral po ceně. Porsche znal správnou odpověď: 940 marek, s marží pro prodejce 990. Vůdce byl spokojen. 

Ferdinand Porsche.

Ve službách Třetí říše

Nejpozději v této době muselo být Porschemu jasné, že Hitlerovo megalomanství nikterak nekoresponduje s Fordovou obchodní racionalitou, kterou tak obdivoval. Že stavbu "nejmodernějšího automobilového závodu světa" na výrobu auta pro německý lid nedaleko zámku Wolfsburg neřídí on sám, ale nacistická organizace Kraft durch Freude, trápilo Porscheho ještě tak nejméně. 

Horší bylo, že kalkulace výroby vozu z října 1939 ukázala, že při roční produkci čtvrt milionu aut by továrna na každém vyrobeném autě tratila 1080 marek. Badatelé Hans Mommsen a Manfred Grieger ve své knize Volkswagen a jeho pracující v Třetí říši dospěli k závěru, že celý podnik byl ve skutečnosti nekrytou směnkou. Vypuknutí druhé světové války tak bylo pro zúčastněné strany jistým vysvobozením, protože nemusely dodržet své závazky.

Malý KdF-Wagen se záhy proměňuje v otevřený vojenský vůz do terénu, avšak v poloprázdných obřích halách "města KdF" se náhradní vojenská výroba rozjíždí pozoruhodně pomalu. Přesto Porsche usiluje, stejně ovšem jako tehdy všechny výrobní závody v Německu, o další zakázky. Pro vůdce konstruuje obojživelné auto, tank, rozjíždí výrobu dalekonosných raket. Kolem továrny vzniká regulérní koncentrační tábor s elektrickým oplocením, protože výroba s pomocí vězňů se tehdy v Německu stává běžnou normou.

I když se Ferdinand Porsche snaží po válce stylizovat do role člověka, kterého politika vůbec nezajímá, přesto se nutně stal její součástí. "Ruští váleční zajatci, které do továrny přivezli v roce 1941, byli tak vychrtlí, že na pracovní nasazení nebylo pomyšlení. Závodní lékař Hans Körbel dal zajatce vyfotografovat a snímky předal Porschemu, aby u Hitlera intervenoval za lepší stravu," píše ve své knize Reinhard Osteroth.

Tajemník Ghislaine Kaes ve svých vzpomínkách popisuje, že Porsche viděl i fotografie z lékařských pokusů prováděných na ruských a polských ženách. "Porsche byl bezmocný," komentoval jeho reakci Kaes. Na svého tajemníka přesouval Porsche také prosebné dopisy rodičů postižených dětí z Rakouska, které se měly stát oběťmi nacistického programu eutanazie. "Musel jsem to zkusit. Výsledek byl roven nule," uzavírá tuto temnou kapitolu historie Kaes.

Ferdinand Porsche ukazuje vnoučatům jeden z modelů aut.

Nedá se nic dělat

Přesto však Porsche nebyl jen zbabělý kariérista, jak se jej po válce snažili vylíčit jeho protivníci. Před jistou smrtí zachránil například francouzského průmyslníka Jeana-Pierra Peugeota, v jehož Němci obsazené továrně vybuchly nastražené nálože právě ve chvíli, kdy Peugeot pobýval u Porscheho ve Wolfsburgu. Byl to tentýž Peugeot, který po osvobození vznesl vůči Porschemu vážná obvinění, snad proto, aby jej nestihl osud jeho konkurenta Louise Renaulta, kterému stát zabavil veškerý majetek a coby kolaboranta uvěznil.

Se spoustou věcí si však Ferdinand Porsche nelámal hlavu. Když se v roce 1935 Hitler dozví, že "největší německý konstruktér" není říšský Němec, ale má československé občanství, dostane Porsche dopis, aby vše napravil. "To se teda nedá nic dělat, vyřiď to," řekl Porsche svému sekretáři Kaesovi a oba muži pak za pár dní odcestovali do Stuttgartu, aby tu na československém konzulátu Porsche podepsal prohlášení, že se vzdává občanství. Jestli si tento krok někdy vyčítal, není známo. Zdá se ale, jakoby chtěl své kořeny ze života jednou pro vždy vytěsnit. Když jej v roce 1944 armáda vyzve, aby kvůli bombardování přesunul válečnou výrobu z Německa na bezpečnější území Protektorátu, Porsche to rázně odmítá a raději najde vhodnou lokalitu v Rakousku. 

Ferdinand Porsche.

"A nedaly by se defektní orgány v mém těle prostě vyměnit?" zeptal se prý svého lékaře po první prodělané mrtvici. Ferdinand Porsche zkrátka viděl svět očima technika a zcela nepochybně "geniálního vynálezce," jak by dodal Adolf Hitler. Klást na něj vyšší nároky není nezbytně nutné, i tak toho po něm zůstalo hodně.