Před pětašedesáti roky jej řídil argentinský autokratický vůdce Juan Perón. Ferrari s unikátní karoserií od italského studia Ghia nyní změní majitele – tedy pokud se najde někdo, kdo za něj zaplatí v přepočtu alespoň 35 milionů korun.
Model 212 nahradil v roce 1951 v nabídce mlaďoučké automobilky Enza Ferrariho jen pár let staré modely 166 a 195 Inter. V nabídce značky měl model místo na špičce nabídky „cesťáků“, tedy vozů třídy gran tourismo. Celkem v Maranellu vyrobili 78 podvozků, většinu z nich si pak vzaly do parády nejlepší italské karosárny. Jednou z nich byla i Ghia. Právě ta představila svůj model na pařížském autosalonu v roce 1952. A právě tam se do auta v netradiční žlutočerné barevné kombinaci zamiloval argentinský autokratický vládce Juan Perón.
Auto sice hned koupil, cesta do zámoří ale tak jednoduchá nebyla. Perón na přelomu 40. a 50. let platil za miláčka lidu a přestože žil v obrovském luxusu, navenek se jej snažil skrývat. Koupit si jedinečné ferrari, které už tehdy muselo stát neuvěřitelné peníze? Nemyslitelné. A zaplatit za něj ještě enormní daň, kterou sám zavedl? To už vůbec!
Ferrari tedy z výstavy putovalo zpátky do Maranella, kde dostalo italské registrační značky. Teprve poté bylo vyvezeno do Argentiny. Jako ojetina.
Luxus a okázalost Peróna nadchla
Ferrari pohání vidlicový dvanáctiválec o objemu pouze 2,6 litru, ze kterého Italové na začátku 50. let vydolovali 150 koní. Maximální rychlost by měla dosáhnout 180 kilometrů v hodině, ale to platí spíš pro „standardní“ karosářskou verzi, ne pro luxusní karoserii Ghia, kterou nese nabízené auto.
Karosárna Ghia ve svých individuálních stavbách většinou cílila na „usedlejší“ zákazníky. Její modely sázely na luxus a okázalost. Typickým stylistickým prvkem pak byly mohutné blatníky, díky kterým i subtilní sportovní kupé vypadala podstatně větší. To je případ i Perónova vozu.
Argentinský vládce byl motoristický nadšenec se vším všudy. Měl svoji vlastní sbírku aut, založil v Buenos Aires závodní okruh, který – jak jinak – nesl jeho jméno, a významně podporoval kariéru tehdejší vycházející hvězdy formule 1 – Argentince Juana Manuela Fangia.
18 let v zapomnění
Jenže žlutočerného Ferrari si moc neužil. Už v roce 1955 Perón po vojenském převratu musel uprchnout ze země. A svoji automobilovou sbírku nechal v Buenos Aires. Na osmnáct let se po unikátním autě slehla zem. Až v roce 1973 jej získal Conrado Tennina, italský občan žijící v Argentině. U něj auto zůstalo čtrnáct let, poté jej prodal do Evropy. Tehdy prošlo jedinou větší renovací po mechanické stránce a získalo zpátky svůj žlutočerný lak, který okouzlil v roce 1952 v Paříži Peróna.
V roce 1999 auto podle aukční síně RM Sotheby´s získal „respektovaný sběratel“, který jej začal ukazovat na veřejnosti. Po drobné renovaci se auto představilo na jedné z nejexkluzivnějších výstav – kalifornské Pebble Beach a v Cavallinu.
Majitel si auto cení na 1,6 až 2 miliony dolarů, tedy přibližně pětatřicet až pětačtyřicet milionů korun. Za posledních několik let se v aukcích objevilo několik exemplářů modelu 212. Závodní barchetta od karosárny Touring se před dvěma roky prodala za 6,7 milionu dolarů, kabriolet s karoserií Vignale byl loni vydražen za 1,3 milionu dolarů. Zajímavé je srovnání cen s minulostí. Zatímco v roce 2007 se jeden z exemplářů 212 Inter Coupé prodal za 264 tisíc liber, loni se jiný exemplář stejného modelu v obdobném stavu vyšplhal na cenu 1,7 milionu dolarů.
