Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvBrovarone strávil skoro celý profesionální život v karosárně Pininfarina, navrhoval legendární sporťáky Ferrari i běžné sedany. Zásluhy si ale za své výtvory nikdy nechtěl připsat.
Oficiálně u těch aut najdeme na karoserii malé písmeno „f“, odznáček karosárny Pininfarina. Jenže jak to je obvyklé auta tam nekreslil její zakladatel Giovanni Battista „Pinin“ Farina (ten „řádil“ hlavně v modelárně, některá auta vznikla pod jeho vedením přímo v dílně, bez jediné skici), ani jeho syn Sergio, nýbrž tým zručných designerů. Aldo Brovarone byl jeden z nich. Extrémně talentovaný a stejně tak skromný. Možná proto o něm poprvé uslyšíte teď, pár dnů poté, co čtyřiadevadesátiletý nestor italského automobilového designu zemřel.
„Stal se živým archivem italské karosařiny,“ vzpomíná Cohen na Brovaroneho pro magazín Ruoteclassiche. Vždy připraven odpovědět, když ho slavný designér uvítal malém bytě na okraji Turína.
Aldo Brovarone při slavnostním předávání cen Matita d'Oro v turínském Museo Nazionale dell'Automobile. (15. října 2019)
„Bylo to reportérovo požehnání. Když si na něco nevzpomněl, omluvil se, aby později zavolal, protože o tom chtěl přemýšlet a ověřit si to. A pravidelně, po hodině, přišel s nepublikovaným kouskem historie, který - jak ujišťoval - se stal právě takto.“
Téměř za žádný ze svých skvělých výtvorů si nepřipisoval zásluhy. Při otázkách na autorství obvykle odpovídal, že „pomáhal“ nebo se „podílel“. Což je v procesu návrhu auta přirozené. Ale v oboru, kde je úspěch neodmyslitelně spjatý s ješitností, je to minimálně velmi neobvyklé.
První auto Aldo Brovarone navrhl z nouze. Bylo čtyři roky po válce a dvaadvacetiletý mladík, kterého bavila grafika a skvěle kreslil, odjel hledat štěstí do Buenos Aires, kde začal pracovat pro reklamní agenturu. Tam jej objevil Piero Dusio, zakladatel ikonické značky Cisitalia. Ten kývl na nabídku argentinského prezidenta Juana Perona na vývoj prvního argentinského „národního“ auta Autoar.
Reklama na auto, které neexistuje
A Brovarone dostal od Dusia úkol: nakresli mi reklamu na Autoar. Když se začal mladý grafik pídit po prototypu auta, dozvěděl se, že žádný neexistuje. Co jiného mohl udělat, než si jej vymyslet? Upřímně – nebyla to žádná nádhera, ale co také čekat od lidového auta, které mělo podivné šasí původem z Německa (od Porsche) a motor z Willis-Overland. Autoarů se vyrobilo jen pár tisíc, Brovaronemu ale Dusio otevřel nový svět. V roce 1952 jej seznámil s Giovannim Battistou Farinou, zakladatelem karosárny Pininfarina. A ten dal šestadvacetiletému talentovanému kreslíři práci.
Pro dokreslení situace je třeba si uvědomit, že karosárna tehdy žila ze dvou typů zakázek – návrhů prototypů pro exkluzivní vozy, které měly jít do kusové výroby a zároveň z návrhů a výroby individuálních přestaveb pro movitou klientelu, která chtěla něco extra. Brovarone nejprve jen asistoval tehdejšímu „šéfdesignerovi“ Francovi Salomonemu, už v roce 1954 mu ale na kreslicím prkně přistály dvě zakázky.
Maserati A6GCS
První bylo Maserati A6GCS. Pro karosárnu to byla „bokovka“, v té době už totiž měla exkluzivní smlouvu na „sériové“ vozy s Enzem Ferrarim. Maserati tedy oficiálně prodalo holé podvozky svému římskému dealerovi a ten si objednal karoserii u Pininfariny. Podle Brovaroneho návrhu vznikly čtyři kusy dnes ikonického kupé označovaného berlinetta. A byl na něj velmi hrdý.
Dar z lásky pro Ingrid Bergmanovou
Druhou karoserii postavenou, na šasi Ferrari 375 MM, navrhoval pro individuálního zákazníka – režiséra Roberta Rosselliniho, manžela herečky Ingrid Bergmanové. Auto prý mělo být dokonce přímo pro ni, Italové mu dodnes přezdívají dono d´amore, tedy dar z lásky. Ve skutečnosti jej ale Rossellini velmi brzy prodal do Spojených států.
Brovarone navrhl nádhernou karoserii s předlouhou přední kapotou skrývající dvanáctiválcový motor a s kabinou přecházející do dvou křídel ubíhajících podél „vpáčeného“ zadního okna. Auto svým designem předběhlo dobu o několik let a ono vpáčené zadní okno se stalo poznávacím znamením Pininfariny na desítky let.
Ferrari 357 MM
„Zrodil se jeden z prvků moderní abecedy studia Pininfarina,“ komentoval Jiří Hulák pro specializovaný magazín AutoDesign&Styling. Mimochodem přesně o půl století později Brovaroneho 375 MM inspirovalo studio Pininfarina k designu modelu 612 Scaglietti.
Následovaly další odvážné koncepty – třeba Alfa Romeo Superflow s prosklenou kabinou i podběhy z roku 1956. „Byl to možná první koncept v pravém slova smyslu, který Pininfarina uvedl,“ dodává Hulák.
Karosárna tuto studii postupně rozvíjela do čtyř různých prototypů, ze kterých nakonec po deseti letech vznikl ikonický kabriolet Duetto. Z původního Brovaroneho návrhu mu zůstaly typické boční prolisy, splývající záď a světlomety schované za „bublinami“ z plexiskla.
„Já to nebyl!“
Brovarone se ale se svojí vrozenou skromností bránil tomu, aby jej označovali za autora slavné alfy. „V mých skicách, které vznikly deset let před tím, lze rozpoznat některé stylistické prvky,“ vysvětlil. „Koncept z roku 1961 byl týmovým dílem: pro Battistu Farinu to byla poslední Alfa života, Martinengo a Salomone se potili nad nákresy formy, i inženýr Carli odvedl svou práci,“ vyjmenovával všechny duchovní otce a zároveň významné designery studia Pininfarina Brovarone v roce 2018 v rozhovoru pro italský magazín Ruoteclassicche. „K inženýrům měl Brovarone posvátnou úctu, i když mu jeho výtvory upravovali,“ komentuje Giosuè Boetto Cohen, respektovaný italský novinář, který se věnuje autodesignu.
Alfa Romeo Suprflow
V roce 1965 dostal Brovarone na stůl novou výzvu, na které se mohl se svojí láskou k aerodynamickým tvarům dokonale vyřádit. Ferrari Dino. První vůz značky, který nebude mít motor vepředu, ale za sedačkami. Brovarone měl úplně volné ruce. V zásadě měl jen pár rozměrů, které je potřeba dodržet. Rozvor, umístění motoru a jeho maximální výška a pozice řidiče. První návrh byl hotový do druhého dne a obsahoval další z designerských prvků, který studio Pininfarina využívá dodnes: prosklenou záď. Z ní nakonec po zásahu nového šéfa karosárny Sergia Pininfariny sešlo a Dino dostalo „starší“ vpáčené okno, myšlenka „okna do motoru“ ale byla vyslovena.
Nakonec po zásazích Ferrariho i Fariny Brovarone návrh upravil tak, aby Dino nebylo „tolik odvážné“, jak přišlo Farinovi a „nepřipomínalo ferrari“, jak si přál Commendatore. Všichni se ovšem shodují na tom, že finální provedení, u kterého Brovarone především potlačil původní výrazný klínovitý profil, dalo vzniknout jedné z největších ikon automobilové historie.
Skici Ferrari Dino od Alda Broveroneho
„Toto podivuhodné kupé může být bezesporu považováno za jeden z nejvýznamnějších příkladů karosářského umění - z hlediska designu i technického provedení,“ napsal Antoine Prunet, slavný spisovatel specializovaný na historii Ferrari a Pininfariny.
Hranatý klenot od Lancie
Ale pryč od supersportů, už od začátku 60. let totiž studio díky úspěšné obchodní politice Sergia Pininfariny začalo pronikat i do segmentu aut pro běžného člověka. A Aldo Brovarone začal navrhovat auta, která byla nejen krásná, ale i praktická. Jako první přišel Peugeot 504.
Peugeot 504
Rozměrná přední světla integrovaná do čelní masky, podmračený vzhled… tenhle sedan střední třídy z roku 1968 předběhl svoji dobu o pár let. A to se dostal do sériové výroby v konzervativnější podobě, než jak jej Brovarone navrhl.
V sedmdesátých letech pak přišla další dvě „normální“ auta. Diametrálně odlišná od aerodynamických karoserií, které Brovarone tvořil dvě dekády. Kromě limuzíny Peugeot 604 to byla ladná, kouzelně hranatá Lancia Gamma Coupé. Podívejte se na ni z boku a odmyslete si ostré hrany a useklou příď i záď? Vidíte tam ten nezaměnitelný rukopis? Mírně se sklánějící příď i záď? Stále ten stejný rukopis jako u konceptu Alfa Romeo Superflow nebo Ferrari 400 Superamerica. Jenže toto auto se dostalo do výroby. A bylo úspěšné, oblíbené. Skvěle jezdilo. I proto na ně byl Aldo Brovarone tak hrdý, i když v portfoliu vozů, na kterých se – jeho slovy – podílel, patří k těm dějinami pozapomenutým.
Ferrari 400 Superamerica
Pro Ferrari Superamerica, nazývaná také Superfast II měl podle Giosuè Boetto Cohena, měl Brovarone také zvláštní místo v srdci. Jeho linie braly inspiraci z profilu křídla. „Kromě aut byla jeho vášní letadla a rozdával je všem fanouškům, kteří ho přišli navštívit. Malované temperou nebo křídami, vždy formátu pohlednice: Vezměte si to, na památku...“ vzpomíná Cohen.
„Autorství F40? Byl jsem jenom zaměstnanec“
Ale zpátky ke vzpínajícímu se koni. Skončili jsme u Dina a jeho zamítnutého proskleného víka motoru. Uplynuly dvě dekády a Enzo Ferrari chystá auto, kterým chce oslavit čtyřicet let existence své značky. Ultimativní supersport. Formuli, se kterou můžete na silnici. Ferrari F40, oficiálního krále všech supersportů. Design má na starosti pochopitelně „commandatoreho“ dvorní studio Pininfarina. Projektu šéfuje Leonardo Fioravanti, tehdejší šéfdesigner slavné karosárny. Dnes pod ikonickým supersportem obvykle najdete jeho jméno. Ale patří tam i to Brovaroneho. Nejen kvůli prosklenému víku motoru, které se tady poprvé a rozhodně ne naposledy dostalo ke slovu. Jak to Aldo Brovarone vysvětloval? Jako obvykle velmi pokorně: „Byl jsem jen zaměstnanec, módní návrhář. Auta podepisovala značka, která nás zaměstnávala. I když k někomu se možná chovali s větší úctou.“ Jak Ferrari F40 jezdí čtěte zde.
„Nezajímalo ho, že až do důchodového věku zůstal téměř neznámý,“ píše Cohen. „V té době to bylo normální,“ říkal na to Brovarone bez zášti. „Hlavně když jsem mohl kreslit, a bylo jedno co a pro koho,“ říkal.
Pro Alda Brovaroneho byla F40 poslední projekt v jeho kariéře, po jeho dokončení odešel do důchodu. Poslední projekt to byl i pro Enza Ferrariho, který zemřel ve svých 90 letech rok po představení supersportu.
Pak ještě Fioravantimu pomáhal s rozjezdem jeho vlastního designstudia. „Když jsem odešel do důchodu, zavolal mi, abych pomohl v jeho nové společnosti,“ okomentoval.
Je to víc jak třicet let, ale jeho práci designeři stále parafrázují, i když je schovaná pod odznáčkem „Pininfarina“. Nádherný Peugeot 406 Coupé z 90. let, který také navrhovalo italské studio, má nenápadně zapuštěné zadní okno do sloupků. Stejně jako limuzína Citroën C6 z roku 2005. Ferrari dodnes parafrázuje některé prvky, které se poprvé objevily na Brovaroneho skicách. Ať už to jsou boční prolisy, výrazné linie předních blatníků, zmíněné prosklené víko motoru nebo zapuštěné zadní okno.
