Koupěchtiví motoristé k prodejní ceně 42 000 Kčs přidávali jako pozornost dalších 10 000, aby se na ně dostalo.
Z někdejší nedostupné krásky se postupem času stala jedna z nejlevnějších ojetin českých silnic. Rozhodli jsme se prověřit, jaké jsou slabiny a přednosti italsko-polské legendy.
Čtyři místa? Jen teorie!
Pamětníkům se ten obrázek ještě může vybavit. Fiátek s polskou značkou, obsazen čtyřmi dospělými osobami a metrákovým nákladem na střeše uhání vstříc Černému moři. Neuvěřitelný eskamotérský kousek může mít jen dvě vysvětlení.
Buď jsou Poláci skuteční "pidižvíci", anebo je to tím, že se svému osudu dokázali vždy postavit statečněji, než Češi. Platí to o druhé světové válce, stejně jako o nepolevující sabotáži reálného socialismu.
Bez diskuse však je, že stísněné výlety polských rodin s Fiatem 126 svým dílem přispěly k demontáži komunistického experimentu Zatímco typická česká rodinka nadávala na nepraktický kufr ve Škodě 120, její polský protějšek se musel dvakrát rozmýšlet, zda si s sebou na výlet vezme svrchník.
|
Výběr z doporučené údržby Fiatu 126p podle Návodu k obsluze: Každých 5000 km: Promazat čep řízení nápravy tukem, kontrola stavu krycích pryžových manžet kloubového spojení řízení, kontrola zapalovacích svíček. Každých 10 000 km: Seřízení vůle ventilů, promazání tyčky vačky rozdělovače, seřízení předstihu motoru, výměna filtrační vložky vzduchového filtru, výměna motorového oleje, kontrola hladiny oleje v převodovce, seřízení karburátoru, vypnutí klínového řemene, kontrola vůle v kloubovém řízení a převodovky řízení, kontrola geometrie kol. Každých 30 000 km: Výměna tuku v ložiscích kol. |
Rodinným autem Fiat 126 skutečně není. A přesto, že podle technického průkazu nabízí čtyři místa, relativní pohodlí lze najít jen na sedadlech vpředu. Pokud se za volant posadí průměrně vysoký řidič, pasažér sedící za ním už mu zcela nepokrytě masíruje koleny ledviny.
Na dnešní poměry je interiér F126 také hodně úzký. Levý loket musí řidič nezvykle kroutit směrem k podlaze, rameno zůstává opřené o boční okno.
Dozadu se ale nastupuje skvěle. Obě přední sedadla se dají sklopit včetně sedáků, tento způsob svou praktičností dosud nikdo nepřekonal. Interiér včetně sedadel pokrývá z velké části koženka, na stropě je (originální) koberec jak z televizního obýváku.
Ten se ale během testu ukázal jako velmi problematický. Za jízdy při brždění se nenápadně posouvá směrem dopředu, až se vysmekne ze zadní zádržné gumy a sveze se na hlavy cestujících. Naučenými grify je ale možné jej i během řízení usadit zpět, a ještě si při tom trochu protáhnout tělo.
Testovaný vůz z roku 1987 neměl opěrky hlavy, což je podle dnešních měřítek velmi nebezpečné. Vpředu je vybaven samonavíjecími pásy, na zadních sedadlech jsou standardně pro pásy jen kotevní místa.
Přes veškerou jednoduchost nepůsobí Fiat 126 nemoderně. Má příjemně tlustý volant s malým průměrem a přístrojovou desku s velkoplošnými kontrolkami, kterou by mu tehdejší pýcha AZNP Mladá Boleslav mohla jen závidět.
A srovnání s Trabantem už vůbec neobstojí. I nejjednodušší výbava malého fiatu má elektrický palivoměr nebo vyhřívané zadní okno. Také zámky na obou dveřích, zadní mlhovku i zpětné světlo. Moderní design nepočítaje.
Auto, které se stalo legendou V roce 1979 skončila montáž v Itálii a celá produkce byla převedena do Polska. 24. září 2000 sjíždí v Bielsku-Bialej z pásů poslední „stošestadvacítka“, tedy přesně po 28 letech od zahájení výroby. Celková produkce dosáhla čísla 4 671 586. Od roku 1972 prošel malý Fiat několika modernizacemi. V roce 1977 dostal větší motor (650 cm3 namísto 600), začátkem 80. let byl vylepšen interiér a vůz získal plastové nárazníky. U nás téměř neznámý je typ 126 – 700 BIS, který se vyráběl v letech 1987 – 1991. Má vodou chlazený dvouválec 704 cm3 o výkonu 26 koní, se kterým jede maximálně 116 km/h. Díky uložení motoru pod podlahu získala „stošestadvacítka“ druhý zavazadlový prostor za zadními sedadly a třetí výklopné dveře. Tento typ byl určen jen na export do „kapitalistické“ ciziny a do Československa se nikdy nedovážel. Od roku 1992 se Fiat 126 opět vyrábí pouze s tradičním vzduchem chlazeným motorem. V roce 1997 získává oficiálně jméno Maluch, které bylo do té doby v Polsku všeobecně rozšířeným lidovým označením pro tento model. Jeho dovoz do Československa po sametové revoluci definitivně skončil, v Polsku se na konci 90. let prodával v přepočtu od 120 000 do 140 000 korun podle výbavy. Poslední vyrobený maluch z tisícikusové série Happy End má žlutou barvu a dnes stojí v muzeu Fiatu v Turíně.
Dravec na křižovatkách, beránek na dálnici
Po německém Vokswagenu Brouk, britském Mini a Citroënu 2CV si Fiat 126 drží čtvrté místo nejdéle vyráběného vozu. Jeho produkce se rozběhla v italském Cassinu 24. září 1972, o rok později současně začala i jeho licenční výroba v Polsku s označením 126p.
Uvést „stošestadvacítku“ do chodu vyžaduje jistou dávku fantazie a také cviku. Klasická spínací skříňka, do které se musí strčit klíč a sepnout elektrický okruh je na svém místě pod volantem, ale samotné startování probíhá zatáhnutím za páčku umístěnou vedle ruční brzdy.
Podle příručky se studený motor startuje bez plynu a s vytaženým sytičem, teplý motor se sešlápnutým plynovým pedálem, zato bez sytiče. Kdo tohle poplete, nenastartuje. V opačném případě je odměnou burácející zvuk vzduchem chlazeného dvouválce, jehož 24 koní o sobě dává zřetelně vědět během celé jízdy.
Malý fiátek je však přes svůj papírový výkon překvapivě živý. Na semaforech startuje pohotově a v městském provozu rozhodně nikoho nezdržuje. Kdyby se jezdilo podle předpisů, stačil by i mimo město. Devadesátka je pro něj lehce dosažitelnou rychlostí, a to i přes to, že udávaná nejvyšší rychlost je 105 km/h.
S kopce sviští ještě o něco rychleji, ale kromě toho, že si s ním vítr nepříjemně pohrává, burácení motoru je téměř nesnesitelné. Zdá se, že vozu nejlépe vyhovuje osmdesátka. Jenže takhle pomalu dnes jezdí málokdo a tak je řidič fiatu neustále vystaven bezohledným nájezdům českých Evropanů. Zejména těch, kteří jinak nemají šanci nikoho jiného předjet.
Svítí - nesvítí
Šest metráků vážící fiat překvapí lehkým řízením a to navzdory tomu, že posilovač řízení je pro něj cizím pojmem. Také čtyřstupňová převodovka není z nejhorších a i přes dlouhý krok řazení je docela přesná. Dvouokruhový brzdový systém posilovač má a přestože tlak na brzdový pedál je o něco větší než u moderních aut, nebrzdí vůbec špatně.
Vinuté pružiny jsou u fiatu na všech kolech a při přejezdu nerovností odvádějí dobrou práci. Horší je to s výmoly a propadlými kanály, kam drobná dvanáctipalcová kola snadno zapadnou a trpí auto i řidič.
Větší zátěží je ale hluk motoru. Hlavně na delších trasách přispívá k únavě celé posádky. Stejně problematické je i osvětlení vozu. Halogenové žárovky byly v době výroby vozu určeny jen pro „nesocialistické“ trhy, malý průměr reflektoru má na věci také svůj podíl. Majitelé F126 řeší problém po svém. Většinou jezdí se stále zapnutými dálkovými světly. Během testu si na oslnění nikdo nestěžoval.
Vejde se všude
Největší přednost Fiatu 126p se projeví ve městě. Karosérie na délku jen o málo překonává třímetrovou hranici a s výjimkou dvoumístného Smartu se vejde na parkovací místo po jakémkoliv voze. Dokáže hbitě kličkovat v zablokovaných ulicích a v případě potřeby se umí otočit skoro na místě. Spotřeba přitom jen výjimečně překoná šest litrů benzínu.
Během tisícikilometrového redakčního testu nebyl s Fiatem 126p ani nejmenší problém. Neznamená to však, že by patřil mezi spolehlivá auta. I přesto, že jeho majitelé na něj většinou nedají dopustit, připouštějí, že je může překvapit kdykoliv a s čímkoliv. Opravy jsou ale jednoduché a finančně nenáročné, náhradní díly snadno dostupné.
Fiat 126 často patřil k rodinným miláčkům a přes vysoký věk bývá k mání ve velmi dobrém stavu. Takový se dá koupit už za 10 000 korun. Zkorodované exempláře jsou drahé i zadarmo.
***
Ideální volba pro začátečníky
Současná majitelka testovaného fiatu, lékařka Daniela Vaculíková, s ním za čtyři roky ujela přes 40 000 kilometrů. „Jako začátečník jsem hledala malé a levné auto. Náhodou jsem byla na návštěvě u známých, kde tenhle fiat stál opuštěný v garáži.“
Byla to láska na první pohled a tak tehdy třináctiletý vůz s najetými 39 000 kilometry změnil majitele. „Přišel mě na 28 000 korun, ale vypadal jako nový,“ říká Daniela Vaculíková. „Největší radost mi dělal bezvadný výhled.
Chcete se podělit o zážitky se svým plechovým miláčkem? Pište nám své zkušenosti. Nejlepší TESTY uveřejníme na auto.idnes.cz a odměníme honorářem. Pište na: auto@idnes.cz
Řidič vidí před sebou kapotu, což je u moderních aut nemožné. A nezkušený řidič potřebuje vidět, kde mu karosérie začíná a končí. V tomto směru se malému fiatu žádné auto nevyrovná.“
Za čtyři roky provozu se u vozu objevila celá řada závad. „Nejhorší to bylo s alternátorem. Někdy dobíjel a někdy zase ne, takže jednou jsem zůstala stát v dešti s naprosto vybitou baterií. V servisu ale vždycky fungoval bezvadně.“ Nejzákeřnější jsou ale polské pneumatiky Stomil. „Na pohled vypadají bezvadně, ale po letech zpuchří, za jízdy se vyboulí a prasknou.“
Nejdražší opravou byla generálka převodovky. „Vyklepal se do ní nějaký šroub, stálo to šest tisíc. Na stejné peníze mě přišla oprava karosérie, když jsem v zimě sjela do příkopu.“
Do servisu jezdí Daniela Vaculíková poměrně často. „Tak šestkrát do roka. Většinou kvůli drobnostem nebo na seřízení, ale pozornost tohle auto vyžaduje, o tom není pochyb.“
Seznam závad testovaného Fiatu 126 podle servisní knihy:
| Stav tachometru (km) | závada | oprava |
| 40 100 | hřeje levé přední kolo | výměna brzdových „prasátek“ |
| 44 600 | nesvítí brzdová světla | oprava kontaktu žárovek |
| 46 300 | nesvítí potkávací světla | výměna přepínačů světel |
| 51 500 | baterie se nedobíjí | výměna alternátoru |
| 53 200 | prasklo lanko sytiče | výměna lanka sytiče |
| 57 600 | uniká olej z motoru | výměna korkového těsnění |
| 65 800 | nejde řadit většina rychlostních stupňů | generálka převodovky |
| 68 700 | motor špatně táhne | výměna svíček a kabelů |
| 74 400 | prasklý výfuk | výměna výfuku |
| 76 800 | hlučný motor | výměna kotvy alternátoru |
| 79 900 | motor zhasíná na neutrál | výměna karburátoru |
***
Technické údaje Fiat 126p 650E
| Motor: | Řadový vzduchem chlazený dvouválec 652 cm3 uložený vzadu, pohánějící zadní nápravu. |
| Výkon: | 17,6 kW/24 k při 4500 ot/min |
| Max. točivý moment: | 41,2 Nm při 3000 ot/min |
| Maximální rychlost: | 105 km/h |
| Rozměry v mm (D/Š/V): | 3120/1377/1335 |
| Rozvor náprav v mm: | 1840 |
| Hmotnost v kg pohotovostní/celková: | 600/920 |
| Objem zavazadlového prostoru: | 105 litrů |
| Spotřeba paliva město/mimo město/průměr: | 6,8/4,7/5,5 |
| Objem palivové nádrže: | 21 litrů |
 Současná majitelka testovaného fiatu, lékařka Daniela Vaculíková, s ním za čtyři roky ujela přes 40 000 kilometrů. |
 Bývala to hvězda socialistické Mototechny. Vedle českých škodovek a východoněmeckých wartburgů se Fiat 126p vyjímal jako moderní auto z kapitalistického Západu. |
 Polská továrna od roku 1980 zásobovala „stošestadvacítkami“ celou Evropu a bratrské Československo nepatřilo mezi privilegovné trhy. Koupěchtiví motoristé k prodejní ceně 42 000 Kčs přidávali jako pozornost dalších 10 000, aby se na ně dostalo. |
 |
 Šest metráků vážící fiat překvapí lehkým řízením a to navzdory tomu, že posilovač řízení je pro něj cizím pojmem. Také čtyřstupňová převodovka není z nejhorších a i přes dlouhý krok řazení je docela přesná. |
 Od roku 1972 prošel malý Fiat několika modernizacemi. V roce 1977 dostal větší motor (650 cm3 namísto 600), začátkem 80. let byl vylepšen interiér a vůz získal plastové nárazníky. |
 Malý fiátek je však přes svůj papírový výkon překvapivě živý. Na semaforech startuje pohotově a v městském provozu rozhodně nikoho nezdržuje. Kdyby se jezdilo podle předpisů, stačil by i mimo město. Devadesátka je pro něj lehce dosažitelnou rychlostí, a to i přes to, že udávaná nejvyšší rychlost je 105 km/h. |
 |
 Pamětníkům se ten obrázek ještě může vybavit. Fiátek s polskou značkou, obsazen čtyřmi dospělými osobami a metrákovým nákladem na střeše uhání vstříc Černému moři. |
 Během tisícikilometrového redakčního testu nebyl s Fiatem 126p ani nejmenší problém. Neznamená to však, že by patřil mezi spolehlivá auta. I přesto, že jeho majitelé na něj většinou nedají dopustit, připouštějí, že je může překvapit kdykoliv a s čímkoliv. |
