Fiat 128 je průkopníkem koncepce vše vpředu. Jezdil s ním i Ferrari

Italská továrna Fiat představila před půlstoletím vůz, který předběhl konkurenci a ukázal, jakým směrem se bude ubírat automobilový průmysl v dalších dekádách. Model 128, jehož uvedení od 29. března 1969 provázela mohutná televizní i rozhlasová reklama, nabídl vpředu napříč uložený motor pohánějící přední kola.

Stalo se tak v době, kdy většina konkurence stále trvala na klasickém pojetí s motorem vpředu a pohonem zadní nápravy.

Za vývoj „stoosmadvacítky“, která ve výrobním programu nahradila už trochu obstarožní Fiat 1100, zodpovídal šéfinženýr Dante Giacosa, výraznou roli sehrál také konstruktér jeho pohonné jednotky Aurelio Lampredi. Zbrusu nová jedenáctistovka s rozvodem OHC poháněným ozubeným řemen dostala hliníkovou hlavu nebo seřizování ventilové vůle podložkami. Díky umístění motoru napříč měl Fiat 128 jako jeden z prvních velkosériových automobilů elektricky poháněný ventilátor chladiče.

Italové sice nepřišli jako první s řešením „všechno vpředu“, už mezi válkami se vyráběl Citröen Traction Avant, ani uložením motoru s převodovkou vpředu napříč. Podobné řešení použil o deset let dříve Alec Issigonis pro své Mini, stejnou koncepci měl i Trabant.

U Fiatu 128 se ovšem konstruktérům z Turína podařilo dotáhnout tuto koncepci téměř k dokonalosti. Nový fiat byl v porovnání s konkurencí svižný, díky chybějícímu středovému tunelu pro kardan také měl při kompaktních rozměrech poměrně velkorysý vnitřní prostor.  Vůz s motorem 1,1 litru měl maximální rychlost 140 kilometrů v hodině a spotřebu kolem šesti litrů benzinu.

Giacosa, který se proslavil prací na Fiatech 600 a 500, mohl při navrhování modelu 128 vycházet se zkušeností, které italský koncern nasbíral u sesterské značky Autobianchi. Ta už od roku 1963 vyráběla malou Primulu, na které si turínská automobilka vyzkoušela jak napříč umístěný motor s připojenou převodovkou, tak s tím související různě dlouhé hnací hřídele. Malý sedan byl přitom nadmíru úspěšný, v anketě o evropské Auto roku se v roce 1965 umístil na druhém místě.

Ještě lépe se v roce 1970 vedlo Fiatu 128, který evropští motorističtí novináři vyhlásili nejlepším vozem roku. Druhé tehdy skončilo Autobianchi A112 (menší „bratranec“ z italského koncernu, používající stejnou techniku), třetí místo pak patřilo Renaultu 12, který se stal předlohou pro dlouhověkou rumunskou Dacii 1300. Dlouhá kariéra čekala i na „stoosmadvacítku“.

45 let Golfu

Dne 29. března 1974 zahájil Volkswagen v závodě Wolfsburg oficiálně výrobu budoucího bestselleru, který se stal nástupcem legendárního Brouka. Nikdo u Volkswagenu tehdy netušil, že zákazníci na celém světě koupí do dnešního dne více než 35 milionů vozů. Čistě matematicky je od zahájení výroby před 45 lety na celém světě objednáván nový vůz Golf každých 41 sekund – bez přerušení každý den. V průměru 780 000 vozidel za rok.

Giorgetto Giugiaro a první generace VW Golf

Fiat 128 byl ve své době vzorem pro ostatní. Když Volkswagen začal vyvíjet první generaci modelu Golf, vzal si za vzor právě Fiat 128. „Zavedli mě do jednací místnosti a hádejte, co tam bylo. Rozmontovaný Fiat 128. Chtěli začít s vývojem nového rodinného auta, které by nahradilo brouka a chtěli něco podobného stodvacetosmičce,“ popisuje slavné designér Giorgetto Giugiaro, kterého Volkswagen najal, aby dal Golfu tvář. „Nedokážeme udělat tak prostorné a kompaktní auto jako je 128, zkuste to vy, řekli mi,“ popsal Giugiaro. Prvího Golfa pak vyrobil Volkswagen přesně na den pět let poté (viz box).

V Itálii se Fiat 128 první generace (podle dobové reklamy to byl vůz, který pro soukromé jízdy využíval i slavný Enzo Ferrari) vyráběl do roku 1976. Poté přišla na trh modernizovaná verze, která se odlišovala třeba hranatými světly, plastovými nárazníky a palubní deskou. 

Kromě čtyřdveřového sedanu se vyrábělo i třídveřové kombi Familiare (po modernizaci Panorama) nebo dvoudveřová verze Rally. Vedle jedenáctistovky se pod kapotou objevil i větší motor o objemu 1290 kubíků.

Technika z modelu 128 se objevila také ve dvojici úspěšných sportovních vozů. První, konzervativněji působící, se jmenoval Fiat 128 Coupé (později dostal výklopnou záď a název Fiat 128 3P). Motor a další mechanické části používal také exoticky působící Fiat X1/9 s motorem umístěným uprostřed, který se v továrnách Fiat a později Bertone vyráběl až do roku 1989. Původní „stoosmadvacítku“ tak sporťák úspěšný i ve Spojených státech přežil o šest let.

Ještě delší kariéra čekala Fiat 128 a odvozené modely v Jižní Americe nebo Jugoslávii, respektive Srbsku. V Argentině, kde vznikalo i v Evropě neznámé pětidveřové kombi, skončili s výrobou na začátku 90. let. Srbská továrna Zastava produkovala pětidvéřový hatchback, představený v roce 1971, až do roku 2008. Srbové navíc vyráběli i menší množství verze sedan, kterou prakticky do konce výroby modelu s výklopnou zádí vyváželi k montáži do Egypta.

V Česku je přes 1200 Fiatů 128

I když uplynulo 34 let od ukončení výroby, je v tuzemsku registrováno více než 1200 Fiatů 128. Jejich průměrné stáří je 47 let. Vyplývá to z údajů registru vozidel.

Fiat výrobu ukončil v roce 1985 a celkově jeho brány opustilo přes 3,1 milionu aut. V Srbsku se pod označením Zastava Skala vůz vyráběl až do roku 2008.

Podle nezávislého automobilového odborníka Antonína Šípka pochází více než 90 procent těchto vozů v Česku z let 1970 až 1974. 

„Osobní automobily Fiat 128 se prodávaly v Tuzexu, zhruba v polovině 70. let jich bylo menší množství prodáno i přes Mototechnu,“ dodal.

Nejoblíbenějším typem u českých zákazníků byl klasický sedan s motorem o objemu 1 100 ccm o výkonu 55 koní. V tuzemských garážích je i zhruba 150 aut v provedení coupé ať už s motorem 1 100 nebo se silnější 1 300 s 67 koňmi. V Česku je také 68 kombíků a 47 exemplářů ve sportovním provedení Rally.