Všechno nejlepší! Nejitalštějšímu autu je šedesát let

  • 34
„Fiat 500 byl první auto, které jsem řídil, první auto, které si koupil, a první auto, díky kterému jsem si vyzkoušel snad všechny polohy kamasutry,“ popsal nedávno svůj vztah k tomu malému-velkému autu turínský starosta. A vyjadřuje to snad všechno. Fiat 500 je prostě esence italskosti.
Reklama

Necelé tři metry dlouhé zaoblené autíčko, které ve srovnání s těmi současnými připomíná hračku, se veřejnosti představilo na den přesně před šedesáti lety 4. července 1957.

Malá auta vynalezli Italové, do úzkých uliček jejich měst se větší auto ani nevejde. Zrození pětistovky ale mělo jiný důvod: mělo postavit zemi na čtyři kola.

Fiat 500
Fiat 500

Jméno Fiat 500 by mohla nést vlastně jedna celá kapitola italské historie. Zdecimovanou poválečnou zemi stavěla na čtyři kola, lidé do ní přesedli z další legendy, skútru Vespa. Pětistovka - ač byla zpočátku oholená doslova na kost - se ovšem vyhnula tomu být jen autem chudých, stala se i symbolem rozmachu, protože pro bohatnoucí Italy se stala oblíbeným druhým autem do rodiny pro pojížďky do práce a za nákupy. V závěru kariéry z ní byla módní ikona (a vůbec nevadilo, že je jednoduchá a laciná) a dnes je to legenda.

Zná i české cesty

Fiat 500

Přes dva tisíce pětistovek se v letech 1970 až 1972 prodalo i v socialistickém Československu. Fiat 500 se dal v roce 1970 koupit za 49 000 korun, rok nato zlevnil o deset tisíc (pro úplnost: průměrná mzda byla tehdy pod dva tisíce Kčs).

V současnosti je v tuzemsku registrováno kolem 1500 Fiatů 500 a zhruba dvojnásobný počet šestistovek. Na trhu se původní Fiat 500 nebo 600 dá koupit zhruba od 50 000 Kč, velmi záleží na stavu a provedení. Nejdražší kousky, mezi které patří vozy ve sportovní úpravě Abarth, přesahují půl milionu Kč.

To auto vymyslel geniální konstruktér Dante Giacosa, z většího modelu 600 dostal za úkol odvodit levné auto pro nejširší vrstvy. Pod malou kapotu na zádi vměstnal vzduchem chlazený řadový dvouválec. Na pětistovce je ovšem také velmi důležitý design a ten má zajímavou historii.

Jeho autorství je připisováno německému inženýrovi. Talentovaný konstruktér Hans Peter Bauhof působil v německé filiálce Fiatu, která měla ve Weinsbergu u Heilbronnu malou vývojovou kancelář. Bauhof zaujal Giacosu a dostal volnou ruku při návrhu mikroauta, to se psal rok 1953. Rok nato vedení automobilky definitivně dalo projektu zelenou. Technické řešení nakonec bylo úplně jiné než u Bauhofova prototypu, vzhled auta na něj ovšem jasně navazuje.

Reklama

Atypická dvanáctipalcová zadní kola poháněl vzadu podélně uložený vzduchem chlazený řadový dvouválec zcela nové konstrukce (uvažovalo se i o boxeru) o objemu pouhých 479 kubických centimetrů. Zpočátku měl výkon jen 13 koní (9,5 kW), i ty ale dokázaly dvoumístné autíčko s nouzovou lavicí vzadu o hmotnosti 470 kilogramů rozjet až na 85 km/h. Motor ale postupně sílil a poslední „pětistovky“ už měly motor o objemu 594 kubických centimetrů a výkonu 23 koní (17 kW).

Vedle toho samozřejmě existovaly i sportovní verze, například ta z dílny slavného Carla Abartha s motorem převrtaným na 695 kubíků měla neuvěřitelných 40 koňských sil.

Fiat 500
Fiat 500

Zdánlivě nelogické rozhodnutí automobilky vedené Vittoriem Vallettou dodat na trh prakticky ve stejné době dvě na první pohled téměř totožná auta měli přitom ve Fiatu dobře promyšlené. Zatímco „šestistovka“ byla primárně určena pro lidi, kteří opravdu toužili po pohodlí automobilu, byť malého, mířila „pětistovka“ na ty, kteří zatím přemýšleli o koupi motocyklu či právě vespy. Zákazníci Fiatu 500 se pak měli rekrutovat i z motoristů, kteří si chtěli pořídit v 50. letech mikrovůz, jako byla třeba BMW Isetta (její původ je mimochodem taky v Itálii, vymyslel ji výrobce chladniček Iso a licenci koupilo kromě jiných právě německé BMW - více čtěte zde).

Rozdíl v ceně obou vozů, které konstruktéři v Turíně vyvíjeli téměř současně a dlouho se potýkali například s tím, jak je od sebe pořádně odlišit, ovšem nakonec nebyl tak vysoký. V době, kdy skútr s motorem o objemu 150 kubických centimetrů přišel na 150 000 lir, stál čtyřmístný Fiat 600 zhruba 600 000 lir (padlo na něj asi 16 průměrných dělnických platů), u „pětistovky“ cenovka ukazovala 490 tisíc lir (13 platů dělníka).

Fiat 500

Výhodou byla - kromě financování prostřednictvím tovární banky - nízká spotřeba, která se pohybovala kolem pěti litrů na sto kilometrů.

Uvedení nového vozu byla velká sláva, padesát šedivých pětistovek s řidiči v bílých kombinézách za volantem defilovalo Turínem. První přijetí však bylo spíš vlažné. Publikum uvyklé vídat v ulicích pochromované bouráky boháčů bylo zklamané jejím spartánstvím. Tím, že měla zpočátku opravdu jen dvě místa, nabídla oproti motorce navíc jen střechu. Okna měla jen výklopná a v příplatkové výbavě byly jen tři položky (odmlžování čelního skla, pneumatiky s bílými bočnicemi a tmavě modrý lak). První recenze kritizovaly málo pružný a slabý motor, nízkou maximální rychlost (85 km/h, tachometr byl do stovky), pětistovka se také nikdy pořádně nezbavila citelných vibrací motoru v nízkých otáčkách a hlučnosti ve vysokých. A tak už za tři měsíce, v září 1957, dorazila verze vylepšená o pár prvků výbavy (stahovací okna) a v listopadu se představila verze s upraveným karburátorem, která nabídla k fous vyšší výkon (15 koní namísto 13) a devadesátikilometrovou maximálku. Fiat se tehdy odhodlal k nevídanému kroku: kdo si koupil původní slabší provedení, dostal poukaz na 25 tisíc lir, na základě kterého mu v servisu karburátor Weber upravili. Základní - slabší - provedení navíc zlevnilo na 265 tisíc lir.

Automobilová legenda

Automobilová Evropa má mezi malými auty tři legendy - německý Volkswagen Brouk, francouzský Citroën 2CV a italský Fiat 500. Na pětistovce je zajímavé, že oproti ostatním se vyráběla vlastně jen velmi krátce - 18 let. Během výroby „cinquina“ se auto měnilo. Po třech letech se s prvním zvětšením motoru objevilo i o deset centimetrů delší kombi Giardiniera s motorem uloženým naplocho pod podlahou kufru.

Fotogalerie

Velká změna přišla v roce 1965, kdy se dveřní panty přestěhovaly dopředu a skončila tak výroba modelu s dveřmi otevíranými proti směru jízdy. Poslední modernizace „pětistovky“ přišla v roce 1972 poté, co se na trhu objevil nástupce, Fiat 126 (vyráběný v Polsku až do roku 2000 jako známý „Maluch“).

Poslední pětistovka sjela z výrobního pásu v sicilském Termini Imerese 4. srpna 1975. Spolu s verzí kombi, provedením prodávaným pod značkou Autobianchi a v licenci vyrobenými kusy (v Rakousku, Německu, Novém Zélandu) jich vzniklo kolem čtyř a čtvrt milionu.

Fiat 500 stále žije

Fiat 500
Fiat 500
Fiat 500

Nástupce legendy se představil v roce 2007, na den přesně padesát let po představení mikrouata, ve kterém Itálie vyrazila na cestu k prosperitě. Její aktuální provedení na veleslavnou prababičku jasně odkazuje. Elegantně tvarované vozítko je prodejním trhákem. Jeho usměvavou tvář dostaly také další typy - Fiat 500L vyráběný v Srbsku nebo SUV Fiat 500X. Novodobá pětistovka stojí nová od 265 000 korun, ojetiny začínají na zhruba 100 000 Kč.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

34 příspěvků v diskusi