Polská krabice od banánů umí drift, přežije crashtest a pak se opraví větví

Před třiceti roky představil Fiat revoluční miniauto Cinquecento. Ne, to není vtip. Ta krabice na kolečkách, kterou vidíte na obrázku, je posledním skutečným miniautem v automobilových dějinách. Se všemi klady i zápory, které toto označení znamená.
Fiat Cinquecento Sporting

Fiat Cinquecento Sporting | foto: Fiat

Fiat 500? To je buď to malé líbivé autíčko z padesátých let, které motorizovalo půl Evropy, jeho portrét čtěte tady. Anebo stylové retro, se kterým Fiat dobývá kontinent posledních patnáct let (test zde). Jenže mezi těmito pětistovkami je ještě jedna. Skrytá pod názvem Cinquecento, což v italštině neznamená nic jiného než právě magické číslo 500. Z linky v polských Tychách začal vyjíždět před 30 roky. A na pásu se ještě potkával s obskurním pohrobkem původní pětistovky – proslulým (nebo spíš nechvalně známým) Maluchem.

Fiat Cinquecento

Fakt je ten, že Italové už od sedmdesátých let přemýšleli, jak koncept miniauta, které značku v poválečných letech proslavilo, posunout dál. Ve hře bylo elektroauto s kódovým označením X1/23 a později konvenční miniauto X1/79. Obě s klasickým konceptem motoru vepředu a poháněnou přední nápravou.

Podobným nápadem se ve stejné době zaobírali i v Polsku v automobilce FSM. Té, která vyráběla licenční fiaty. Tam vznikl mezi lety 1982 – 1986 koncept Beskid 106 (k vidění je tady). Když pak italský průmyslový obr polskou fabriku závislou na jeho produktech spolkl, otevřela se cesta právě cinquecentu.

Design od krejčího ikonických alf

Cesta ke zrodu té „ošklivé krabice“ se otevřela. Ale opravdu ošklivé? Podívejte se pozorně. A ideálně optikou konce osmdesátých let. To auto je sice hranaté, ale vlastně docela líbivé (tedy když má nalakované nárazníky do barvy karoserie). A ne, opravdu ho nemalovali školním pravítkem v Polsku. Naopak! Podepsaný je pod ním Ermanno Cressoni, dlouholetý šéf Centro Stile Alfa Romeo. Muž, který je považovaný za otce „klínovité karoserie“ – konceptu sedanu se zdviženou zádí, který se poprvé představil na modelu Giulietta následovaném ikonami 80. let – modely 33 a 75 (o alfě s okapem čtěte zde). Konceptu, který v automobilovém designu dalších dvacet let kopírovala celá Evropa, ne-li celý svět.

A pozor: má na svou dobu skvělou aerodynamiku, Fiat se tehdy chlubil, že aerodynamický koeficient Cx=0,33 je nejlepší v kategorii. 

Když se na cinquecento díváte, oprostěte se od porovnávání s designerskými skvosty své doby. Toto prostě mělo být auto, které za minimum peněz nabídne maximum hodnoty. Tak jako stará pětistovka ve své době. Tak jako „brouk“, jako Mini, jako Citroën 2CV alias Kachna nebo Trabant na druhé straně Železné opony.

A to se dokonale podařilo.

Jeden příklad za všechny: v cinquecentu má posádka uvnitř ve výšce loktů k dispozici 1 312 milimetrů místa. Zvenku je auto přitom široké 1 487 milimetrů. Představte si to! Samotné auto je na každé straně „tlusté“ jen necelých devět centimetrů! Můžete pátrat, jak chcete, ale takto dokonale obestavěný prostor v dějinách osobních aut nejspíš nenajdete. Ani předtím, ani potom. Smart, twingo stejně jako ikonická miniauta historie… žádné toto nedokázalo. I o deset let starší Fiat Panda, který platil za esenci efektivity, potřeboval na každé straně o centimetr víc plechu.

Tehdy se na bezpečnost myslelo hlavně u velkých limuzín a na nárazy zboku se raději nemyslelo. I proto jsou tehdejší zvenku malá auta zevnitř tak velká. A Italové v tom byli odnepaměti mistři. Ale nějak je to v posledních dekádách přešlo... 

Nejdokonalejší motory z pravěku

Filozofii miniauta přizpůsobili Italové (s Poláky) i techniku. Jako základ dostalo cinquecento pod kapotu dvouválcovou sedmistovku z Malucha o třiceti koních. Ale ta se prodávala jen v Polsku. Jinak byla základem čtyřicetikoňová čtyřválcová devítistovka. U Fiatu byli vždycky mistry v reinkarnování motorů, takže tato pohonná jednotka přímo vycházela z legendární modelové řady 850, která přímo vycházela z… ano. Je to tak. Z motoru řady 100, který s objemem 633 kubických centimetrů v roce 1955 poháněl původní Fiat 600. A víte co? I téměř po 40 letech fungoval vcelku obstojně.

V roce 1994 pak dostalo cinquecento sportovní verzi s označením Sporting. Tu poháněla neméně legendární jedenáctistovka známá pod označením FIRE . Tehdy byla ještě relativně nová, do modelu Uno se nastěhovala teprve v roce 1986. Tehdy nikdo určitě netušil, že i tento agregát dosáhne nesmrtelnosti. V Evropě jeho výroba kvůli emisním normám skončila loni, po 34 letech. Původně litrový motor to s turbem a objemem 1,4 litru nakonec dotáhl až na 150 koní výkonu. A v Jižní Americe se do fiatů montuje dodnes. O legendárním motoru čtěte zde.

S motorem FIRE mělo cinquecento výkon 55 koní, vážilo přitom jen kolem sedmi set kilogramů. Přepočtěte si to na dnešní auta a zjistíte, že stopadesátikoňového passata by si ta pojízdná mikrovlnka natřela při sprintu na semaforech na chleba. Anebo méně absurdní srovnání: první generace Renaultu Twingo, který je brán jako ikonické miniauto 90. let. Ten byl o nějakých 150–200 kilogramů těžší. A to je při muší váze těchto aut skutečně znát.

Aby byl výčet motorizací kompletní, je potřeba zmínit i bateriovou verzi označenou Elettra. Ta se představila v roce 1992, miniautíčko s minielektromotorem dokázala rozpohybovat na 85 kilometrů v hodině, dojezd v městském provozu byl kolem 100 kilometrů. Vyrobilo se jich asi sto kusů.

Fiat Cinquecento Elettra

Servisní případ pro šikovného kutila

Cinquecento to ve svojí době schytávalo za spartánskou filozofii. Žádné velké designové výstřelky v interiéru. Jednoduché výplně dveří s přiznaným plechem v barvě auta. Ale to je nepochopení – přesně v tom spočívalo DNA tohoto auta. Maximální jednoduchost dotažená do absolutna.

Příklad? V základní výbavě mělo cinquecento pochopitelně manuální ovládání oken, zkrátka „švihadla“. Přiobjednat jste si mohli okna elektrická. Ta však byla ovládaná tlačítky na palubní desce. Proč? Protože se ušetřilo na kabeláži do dveří. Žádný jiný důvod tahat do nich elektriku nebyl. Cena dolů, gramy dolů. Jak prosté. Mimochodem, dacie to tak měly donedávna taky. A jeepy za milion a půl taky, ty tedy proto, aby se jim daly odmontovat dveře pro projížďky po pláži v Santa Monice.

Konstruktér Cressoni navíc myslel i na servisní náklady. Ano, když vedle sebe postavíte twingo a cinquecento, twingo vyhraje na vnitřní prostor (i když je zároveň větší i zvenku). Ale zatímco cinquecento si budete klidně servisovat před domem na parkovišti se zručností pokročilého uživatele stavebnice Merkur, u twinga půl servisních úkonů řešíte rozebíráním palubní desky, protože skrz miniaturní víko motoru leda tak dolijete kapalinu do ostřikovačů a olej (upozornění pro twingaře: toto přirovnání je nadsázka!).

Možná už jste to vytušili – autor tohoto textu má s cinquecentem vlastní zkušenost. Je to tak. Jeho hrdým majitelem, pochopitelně ve verzi Sporting, byl v letech 2007 – 2009. Další zkušenosti jsou tedy už spíš subjektivního charakteru. Proto i ten titulek článku s krabicí od banánů – cinquecentem se svého času svezla celá řádka redaktorů a fotografů MF DNES a kromě „krabice od banánů“ si vysloužilo i přezdívky nakopnutá mikrovlnka a kotrmelec. Jen na upřesněnou, majitel je vysoký 195 centimetrů a pro nastupování nepotřeboval ani kotrmelec, ani jiný gymnastický úkon.

A ta krabice od banánů? Cinquecento se ve verzi Sporting dodávalo nejčastěji ve žluté barvě s modrými detaily. Ve spojení s tehdy nejslavnější značkou banánů si o toto spojení vyloženě říkalo. Autor textu byl nicméně hrdým majitelem raritní modré verze (která byla ve skutečnosti spíš fialová).

Ale zpět k servisní náročnosti: k jednoduché údržbě si připočtěte sdílení velkého množství dílů s dalšími malými auty z fiaťáckého koncernu, pořádnou porci polské druhovýroby a máte absolutně dokonalý low-cost. Vážně.

Z vlastní zkušenosti autora – kompletní výfuk na Cinquecento Sporting stál v roce 2008 dvanáct stovek. A to to byla dražší verze se sportovní koncovkou! Výčet věcí, které si cinquecento ve dvou stech tisících kilometrech žádalo nové, je celkem dlouhý: chladič, brzdové bubny, tlumiče a k tomu spoustu drobností typu motorku zadního stěrače. Jenže to všechno stálo už tehdy úplný pakatel. Součástky, které u normálního auta stojí vyšší tisíce, byly u tohoto miniautíčka za stokoruny. A především – toto miniauto mělo už v roce 1991 pozinkovanou karoserii. Takže koroze se mu dokázala vyhýbat o hodně déle než dobovým prémiovým vozům. Další člen redakce, kterému se nebourané (!) BMW z roku 1997 doslova rozpadlo na rezavý prach (víko kufru bylo sežrané po pěti letech), by mohl vyprávět.

Fiat Cinquecento

Cinquecento se v roce 2007 zúčastnilo i srazu českého Fiat Bravo Klubu. Sloužilo jako náhradní vůz pro členy, jejichž auta byla zrovna nepojízdná.

Auto s půdorysem motokáry

Jistě, cinquecento nebylo vůbec dokonalé auto. Řazení mělo absurdně dlouhé dráhy. Pedály byly tak blízko u sebe, že s širšími botami se nedalo téměř řídit. Miniaturní paraboly světlometů svítily oproti dobovému standardu zhruba tak, jako kdybyste srovnávali lucerničku pohádkových Broučků s bixenony.

Bezpečnost je těžké v dobovém kontextu posuzovat, každopádně pokud teď o cinquecentu uvažujete jako o perspektivním youngtimeru nebo lowcostovém přibližovadle, autor článku vřele nedoporučuje zadávat do vyhledávače heslo „fiat cinquecento crash test“. Může však přidat osobní zkušenost z nehody ve sněhové kalamitě na dálnici D1.

Pozitivní jsou na této historce dvě věci. Ta první: při nárazové rychlosti kolem 60 km/h šikmo do svodidel nevystřelil příplatkový airbag řidiče (což ovšem mohlo být dáno tím, že nelze ověřit, zda byl funkční). A druhá: pomocí borové větve ulomené v remízku za svodidly se dalo sešrotované čelo auta odpáčit od kola a cinquecento dojelo dalších několik kilometrů do tepla na benzinku, jako by mu nic nebylo.

Mimochodem to pro něj rozhodně nebyla konečná – po opravě v ceně 11 tisíc korun auto jezdilo další rok, než změnilo majitele. A podle databáze kanceláře pojistitelů brázdí i o dvanáct let později české silnice. A to měl minifiat v době prodeje najeto kolem 230 tisíc kilometrů.

Fiat Cinquecento Sporting

Nedobrovolný kontakt se svodidly souvisí (kromě mírné řidičské neschopnosti) s další slabinou cinquecenta. Poměr rozvoru a rozchodu auta není ani tři ku dvěma. Přeloženo do chování na silnici: víc než auto je ten fiátek motokára. Při vyšších rychlostech je nestabilní a má tendenci se přetáčet. Na sněhu se bohužel tato vlastnost přenáší i do rychlostí, kterých lze dosáhnout v městském provozu. Přetáčivý smyk je zkrátka rutinou.

A protože předokolku plynem nesrovnáte (a stabilizační systém opravdu nikdo nikdy do tohoto auta nedával), naučíte se zručně zacházet s ruční brzdou. Chce to trochu cviku, ale lehounké auto se s ní dá řídit velmi snadno. Jasně, není to driftování, ale elegantně vybraný smrtící smyk v autě velikosti větší mikrovlnné trouby dokáže na spolujezdkyních zanechat větší dojem než demonstrativní pálení gum na tuning srazu.

Sprinterský mistr z nuly na padesát

A ještě k těm pneumatikám – ty byly další slabinou cinquecenta – tedy ekonomickou. Standardní verze i Sporting měly relativně atypický rozměr, kvůli kterému byla třináctipalcová pneumatika drahá zhruba stejně jako sedmnáctipalcová michelinka na superba. Řešit se to dalo elegantně a nelegálně – alespoň tedy v zimě. Místo správného rozměru 165/55 R13 se nasadil feliciovský rozměr 165/70 R13 v ceně 599 korun za zimní barumku.

Tím se zároveň zvýšila průchodnost a z cinquecenta se rázem stal moderní crossover. Bohužel tehdy to slovo nikdo neznal. Větším profilem se zároveň snížila i dravost motoru, která byla v zimě nežádoucí. A ne, toto není vtip. Malá jedenáctistovka v malém autě a na maličkých kolech byla v době, kdy „emise“ nebyly ještě tak úplně sprosté slovo, celkem ostrá. Papírově cinquecento zrychlovalo z nuly na sto za 13,8 sekundy, ale na městské padesátce umělo být sakramentsky rychle. Maximálně jelo sto padesát, nicméně autor článku disponuje nekvalitním dobovým videem, kde Sporting na dálnici (německé, samozřejmě) předjíždí Audi TT s ručičkou tachometru zaraženou na poslední čárce – tedy na sto osmdesátce.

A jak to bylo s praktičností? Ve své době šlo vlastně o jediné moderní miniauto své kategorie. A i do budoucna, kdy se vyrojila minivozítka typu smart a twingo, zůstalo cinquecento jedinečně „malé“. V tom dobrém slova smyslu. Na délku jej překonal jen smart, ale ten byl jen dvoumístný. V extrému se dalo v cinquecentu jet i vy čtyřech, ale primárně to bylo městské auto – to nejlevnější z nejlevnějších. A na to bylo dokonalé. Mrštné při rozjezdech na křižovatkách, s absurdně velkým rejdem, bohatě prosklenou karoserií a minimálními převisy. Člověku se po té jednoduchosti občas až zasteskne. Po autu, které je tak lehké, že nepotřebuje posilovač řízení. Po odemykání klíčkem a „čudlíkem“ i po těch „švihadlech“ stahujících okna. Ono ani jedno ničemu nevadilo, protože to auto bylo tak maličké, že člověk dosáhl na dveře spolujezdce skoro bez natahování.

Fiat Cinquecento

Výroba cinquecenta byla ukončena v roce 1998. Relativně brzo. Ale na lince v Tychách ho nahradilo seicento, které bylo spíš jen důkladnějším faceliftem. Něco jako Škoda Favorit a Felicia. Seicento v nabídce Fiatu dožilo na polské výrobní lince po boku modelu Panda až do příchodu nové „retro“ pětistovky, která znamenala revoluci v celé evropské nabídce značky Fiat. Dohromady se modely Cinquecento a Seicento vyráběly skoro dvacet let. A dobrou dekádu byly v podstatě tím nejlevnějším autem, které se dalo v Evropě koupit. Cena se až do ukončení výroby udržela pod dvěma sty tisíci korunami, přitom poslední kousky už byly i hezky vybavené, a hlavně už všechny poháněla skvělá „jednajednička“ FIRE.

Taky jste zjistili, že cinquecento nutně potřebujete? Pokud jste se o pár odstavců výš rozesmáli při představě toho kapesního fiátku jako perspektivního youngtimeru, vězte, že zachovalý kus dnes v Evropě, natož v Česku, pod tisíc eur nekoupíte, přitom před deseti roky se prodávaly klidně za čtvrtinu. A pokud chcete zachovalý a originální Sporting, na kterém se nevyřádil mladistvý tuner (nebo není po crashtestu a opravě větví), připravte si alespoň dva a půl tisíce eur, tedy něco přes 75 tisíc korun.

Autor:
  • Nejčtenější

Autoškoly mají povinně vyučovat holandský chvat na otevření dveří, přeje si EU

25. března 2024

Autoškoly by se měly do budoucna při výcviku nových řidičů věnovat bezpečnosti chodců a cyklistů....

Ukrajinský malíř nevzdává boj se Škodou. Spor o design zamítl i ústavní soud

28. března 2024

Malíř a designér Vladislav Vovkanič neuspěl s ústavní stížností ve sporu se společností Škoda Auto....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

AUTOVIDEO: Čínské ferrari nemá žádné zápaďácké díly. Stovku dá za 1,9 s a stojí třetinu

24. března 2024

Čína se stále více emancipuje i v případě supersportovních aut. V poslední době se objevily...

Autorizované, nebo neautorizované servisy? Boj mezi nimi se vyostřuje

22. března 2024

Dát auto do autorizovaného, nebo neautorizovaného servisu? Věčné dilema, které nemá jednoduchou...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Číňané vycítili šanci uspět s létajícími auty, koupili práva na slovenský AirCar

27. března 2024  18:40

Čínská společnost Hebei Jianxin Flying Car Technology koupila exkluzivní práva na výrobu a...

Průkopnický fiat ukázal všem cestu. Jezdil s ním i Ferrari

29. března 2024

Italská továrna Fiat představila koncem 60. let minulého století vůz, který předběhl konkurenci a...

Dopravní policie v pohotovosti. Akce Velikonoce bude probíhat čtyři dny

28. března 2024

S cílem zabezpečit plynulost dopravy a zvýšit bezpečnost všech účastníků silničního provozu...

Xiaomi na kolech v prodeji. Čínský výrobce telefonů už nabízí svůj elektrovůz

28. března 2024,  aktualizováno  15:25

Čínský výrobce chytrých telefonů Xiaomi vstupuje na trh s elektromobily. Firma v Číně zahajuje...

Diář petrolheada: Do Mostu dorazí klenoty z Mnichova i Stuttgartu

28. března 2024

Zdá se, že i přes poslední záchvěvy je zima u konce a vládu po ní přebírá snad rovnou léto. Alespoň...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...