Široká nabídka motorů, ale…
Punto III. generace se za dlouhá léta produkce nabízelo se spoustou benzinových i naftových motorů. Sázkou na jistotu jsou nejrozšířenější benzinové čtyřválce řady FIRE s osmiventilovou technikou. Nejčastěji se setkáte s nejmenší jednotkou 1.2/48, resp. 51 kW. Ta se ovšem hodí spíše do města a pro převážně menší zatížení vozu. Třetí generace Punta ve srovnání s předchůdcem výrazně přibrala na váze – v průměru 140 kg, a to už je znát. Trochu rozdováděnější Škoda Felicia 1,3 MPI/50 kW dokáže takto motorizované Punto slušně potrápit.
Fiat Punto Evo v číslechZákladní technické údaje verze 1.4 8V (5dv.)
|
Jako lepší volba se proto jeví větší agregát 1.4/57 kW. Ani on z vozu neudělá žádný rychlík, ale přece jen je o něco pružnější a svižnější než základní dvanáctistovka. Oba čtyřválcové motory navíc potěší kultivovaným během se sympatickým, „dospěláckým“ zvukovým projevem, který u většiny dnes již tříválcové konkurence chybí.
A teď to hlavní - oba uvedené motory jsou velmi trvanlivé a většinou bezproblémové, pokud se ovšem nezanedbává jejich olejový servis. Olejová náplň činí pouhých 2,6 l, takže se ji vyplatí častěji kontrolovat a výměnu oleje provádět ideálně již po 15 000 km (výrobce doporučuje nesmyslný interval 30 000 km). Motory s hodně vysokým kilometrovým nájezdem někdy trápí únik oleje pod víkem ventilů, což není nijak extra nákladná závada.
Výměna rozvodů je předepsána nejpozději po ujetí 120 000 km nebo po šesti letech a není příliš drahá. Potěší i příznivá spotřeba paliva, která se podle podmínek a stylu jízdy v průměru pohybuje mezi 6-7 l/100 km.
Názor odborníkaPatrik Spurný, Auto ESA I přes neuspokojivé prodejní výsledky, které dovedly automobilu Fiat až k rozhodnutí o ukončení výroby, patří Fiat Punto k automobilům, které si ve většině případů najdou svého kupce poměrně rychle, zvláště pokud jde o vůz koupený jako nový v ČR. Líbivý design a nízká spotřeba dokáží vyvážit nedostatky, pro které je Punto mnohými automobilisty zatracováno. Poslední omlazovací kúra přinesla mimo jiné líbivější provedení interiéru, který i přes velké zastoupení tvrdých plastů působí komfortněji než u předchozích verzí. Ovládací prvky jsou slabinou, která je Puntu poměrně často vytýkaná a chvíli trvá, než si na ně zvyknete. V porovnání s konkurenčními vozy ve své třídě má Punto poměrně dost prostoru pro cestující, kufr vozu však svými rozměry za konkurencí spíše zaostává. Punto je oblíbené především u mladších řidičů, kteří netrvají na prostorném kufru a ocení především atraktivní design, nízké provozní náklady a ceny náhradních dílů. |
Od druhého faceliftu z roku 2012 motorovou nabídku doplnil také nezvyklý dvouválec 0.9 TwinAir, který díky přeplňování dává 62 kW, prodejního úspěchu se nedočkal. Navzdory extrémně radikálnímu downsizingu se totiž nevyznačuje zázračnou spotřebou a kultivovaností chodu a příjemným zvukem už vůbec ne.
Atraktivní nabídku naopak představují benzinové čtyřválce Fire 1.4 v šestnáctiventilové verzi v kombinaci se šestistupňovou převodovkou, které jsou od modernizace na Punto EVO vylepšené o nezávislé elektrohydraulické řízení sacích ventilů MultiAir. Jak jejich atmosférická verze se 77 kW, tak zejména přeplňované provedení s 99 kW Puntu zajišťují velmi dobré dynamické parametry při rozumné spotřebě. Problém je ovšem v tom, že jimi poháněné exempláře byly podstatně dražší než ty s běžnými osmiventilovými čtyřválci, a proto se jich prodalo poměrně málo. A tomu samozřejmě odpovídá i jejich chabý výskyt v nabídce ojetin. Tím nemyslíme jen Českou republiku (zde prakticky neexistují), ale i Německo či Rakousko.
V zahraničí o něco lépe sehnatelná je přeplňovaná čtrnáctistovka v ještě ostřejším nastavení se 114 nebo 132 kW, která pohání ostré, výhradně třídveřové verze Abarth. To už se bavíme o dražších autech pro opravdové gurmány a nadšence turínské značky.
Čtyřválec Fire 1.4 8V Fiat vyráběl i ve verzi Easy Power na LPG (propan-butan) a Natural Power na CNG (zemní plyn). Obě tyto verze byly k mání i na českém trhu, v nabídce autobazarů se s nimi setkáte poměrně zřídka a je třeba dobře zvážit, zdali se tato neortodoxní volba vyplatí. Navíc „plyňáky“ mají zakázaný vjezd do většiny společných garáží a vůz na zemní plyn je opravdu hodně lenivý (z 0 na 100 km/h za 16,9 s).
Vzhledem k příznivé spotřebě benzinových čtyřválců nemá servisně výrazně náročnější turbodiesel v Puntu III. generace valný smysl. Na výběr přitom byly hned tři naftové čtyřválce MultiJet o objemu 1,3, 1,6 a 1,9 l. Rozhodně nedoporučujeme nejmenší třináctistovku, která trpí na nepříliš trvanlivé rozvody a problematickou demontovatelnost žhavicích svíček (zarůstají do bloku).
Větší naftové motory jsou na tom s trvanlivostí lépe, vzhledem k použití drahého dvouhmotého setrvačníku u nich lze očekávat vyšší servisní náklady. Také u naftových Punt existuje problém s nereálně dlouhými předepsanými výměnnými lhůtami oleje a filtru po ujetí 30 000 km. Opět je nesmírně důležité tento interval podstatně zkrátit, nejlépe na polovinu. Jinak hrozí nákladné závady turbodmychadla a EGR ventilu.
