Životopis: Italský bestseller ve třech vydáních
Italská automobilka se proslavila hlavně malými vozy, které si získaly obrovskou oblibu a vyráběly se v mnohamilionových sériích. Jedním z průkopníků moderní koncepce s motorem vpředu a pohonem předních kol se od roku 1971 stala populární „stosedmadvacítka“, v roce 1982 následovaná ještě úspěšnějším modelem Uno.
Důstojně navázat na tyto dva automobilové hity (oba byly oceněny prestižním titulem Car of the Year) nebyl snadný úkol, Fiat to však s řadou Punto dokázal.
Nástupce Una přichází
V září 1993 Fiat představil model Punto (to znamená v italštině tečka), kterým opět stanovil měřítka pro malé vozy své doby a nabídl velmi širokou paletu verzí, které tak oslovovaly početné zákaznické publikum. Z prostorově maximálně efektivní koncepce „vše vpředu a napříč“ turínští konstruktéři opět vytěžili až neuvěřitelně prostornou kabinu.
Auto s interním označením Tipo 176 přitom disponovalo nijak extrémním rozvorem 2,45 m při celkové délce pouhých 3,76 a šířce 1,63 m. Rozhodujícím bonusem se stala štědrá výška 1,45 m, která dovolila zvýšené ukotvení sedadel nad podlahou. Předností byl i velmi povedený vzhled karoserie, navržený studiem Italdesign. Giugiaro je podepsaný i pod rovnými linkami předchůdce, veleúspěšného Una, takže jeho volba coby autora designu nástupce byl pro Fiat logický krok.
Také styling Punta vsadil na prudce se svažující kapotu motoru, bohaté prosklení a plochou střechu zakončenou jen málo skloněným zadním sklem. To vše bylo ztvárněno ve výrazně oblejším stylu, jak to diktovala tehdejší automobilová móda.
Osobitým designovým prvkem, který převzaly i následující generace, se staly zadní svisle orientované svítilny, elegantně zakomponované do sloupků C. Jak bývalo v 90. letech u malých hatchbacků běžné, vůz se dodával nejen v rodinném pětidveřovém provedení, ale i ve třídveřové verzi.
V obou případech měl dobře přístupný zavazadlový prostor, jehož základní objem 275 l (o 50 l více než u Una) bylo možné sklopením zadního sedadla zvětšit až na neuvěřitelných 1080 l. Nejlehčí třídveřové provedení se základní výbavou vykazovalo dnes už jen těžko představitelnou hmotnost pouhých 850 kg a kromě vrcholných provedení si vůz vystačil s třináctipalcovými koly. Přední nápravu tvořily vzpěry McPherson, spodní příčná ramena a příčný stabilizátor.
Vzadu bylo použito také plně nezávislé zavěšení pomocí dvojice podélných ramen otočně ukotvených na nápravnici, tedy řešení, které se předtím osvědčilo u větší řady Tipo/Tempra. Jak bylo v té době obvyklé, hřebenové řízení dostávalo posilovač jen u špičkových výbavových verzí.
O pohon se staraly hlavně moderní benzinové čtyřválce rodiny FIRE o objemu 1,1 nebo 1,24 l (54-73 k). Určitě stojí za zmínku, že základní jednotka 1,1 l se alternativně dodávala i se 6st. převodovkou (provedení „6 Speed“). Fiat tím konkurenci předběhl o desítky let, navíc i dnes se šestirychlostní převodovka u malých vozů prodává jen u nejsilnějších motorizací, pokud vůbec.
Zejména řidičky ocenily, že dvanáctistovku bylo možno získat i se samočinnou variátorovou převodovkou (verze Selecta). Největším benzinovým motorem se stala šestnáctistovka, která se prodávala i se zkráceným zpřevodováním jako verze Sporting. Později byla tato verze, určená hlavně mladé klientele, osazena výkonnějším provedením dvanáctistovky a motor 1,6 l vypadl z nabídky.
Nejbohatší stupeň výbavy SX, resp. ELX se chlubil třeba tónovanými skly, klimatizací, el. stahováním oken, centrálním zamykáním. Punto I. generace se také stalo prvním malým Fiatem, který mohl být vybaven ABS a čelními airbagy. Příznivcům nafty byl k dispozici vznětový čtyřválec 1,7 l v atmosférickém nebo přeplňovaném provedení (57 nebo 71 k). Pro úplně jinou klientelu bylo určeno nadupané sportovně vyšperkované Punto GT.
Ve výhradně třídveřové karoserii skrývalo čtrnáctistovku, která díky přeplňování turbodmychadlem disponovala výkonem 133 k, což stačilo na největší rychlost 200 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 8 s.
Druhý bonbonek první generace Punta představoval úhledný čtyřmístný kabriolet. V jeho případě byla zadní výklopná stěna nahrazena malým víkem, nad kterým našla své místo stažená plátěná střecha, přičemž vůz se obešel bez ochranného oblouku (a samozřejmě i bez typických vertikálních zadních svítilen). I otevřené provedení navrhl Giugiaro, o výrobu se postaral výrobní závod firmy Bertone. Nešlo přitom o zanedbatelná čísla, v letech 1994-1999 zde vzniklo téměř 55 000 těchto atraktivních vozů, které se pochopitelně dodávaly pouze s benzinovými motory.
Modernizace první generace Punta proběhla ve dvou krocích v letech 1997/98. Vedle obligátních změn v nabídce laků a potahových látek byla hlavní novinkou šestnáctiventilová verze motoru FIRE 1,2 l/85 k a nárazníky lakované v barvě karoserie i pro nižší stupně výbavy a slabší motorizace. I pro ně bylo nově možné získat za příplatek posilovač řízení. Fiat Punto I. generace byl opravdovou trefou do černého, o čemž svědčí nejen jeho vysoká prodejní čísla (celkem vzniklo 3,7 milionu vozů), ale také zisk titulu Car of the Year 1997. V roce 1997 se dokonce tomuto italskému bestselleru podařilo sesadit Volkswagen Golf z pozice nejprodávanějšího vozu v Evropě.
