V autobazaru Auto ESA jsme objevili zachovalé stilo s úpravou na ruční ovládání.

V autobazaru Auto ESA jsme objevili zachovalé stilo s úpravou na ruční ovládání. | foto: Jaroslav Halamka, iDNES.cz

Dobrá ojetina za rozumné peníze: praktický kombík Fiat Stilo

  • 192
Tohle auto jako by nenavrhovali Italové, emoce tehdy potlačili a zapojili logické uvažování. A vymysleli praktické auto, které je navíc bytelné a až na drobnosti se nekazí, i když lidová slovesnost říká o italských autech něco jiného. Fiat Stilo je opomíjený tip na dobrou ojetinu za rozumné peníze.

To si tehdy v Itálii usmysleli, že postaví německé auto. Chtěli se totiž opřít do německé konkurence - volkswagenů, opelů nebo fordů. V podstatě se jim to podařilo, zákazníkům se to ale vysvětlit moc nepodařilo. Prodejně bylo stilo propadák.

Model začal Fiat vyrábět v roce 2001, poslední vyjely v roce 2007. Italští designéři při jeho tvarování vsadili na robustní vzhled.

Dali mu strohé tvary a přísný pohled úzkých světel. Namalovali ho společně s konstruktéry úplně nanovo, na čistém papíře, utratili za to tehdy obrovské peníze. A postavili pevné, robustní auto, které ale díru do světa neudělalo. A tak si dnes vybíráte v nejnižších cenových kategoriích mezi slušnými auty, o která vyznavači mainstreamu nezavadí.

A to je obrovská výhoda stila při lovu ojetin. Nezájem srazil ceny dolů tak, že už se ani těm nejdrzejším lumpům nechce stáčet tachometr. Nikdy nevysvětlená příšerná image značky z fiatů dělá ležák i mezi zloději. A soused vás po chytrostech odposlechnutých v hospodě spíš polituje. Ať si mudruje.

Fiat Stilo

Stilo Multiwagon, jak se kombík nazývá, je přitom ohromně praktický. Třídveřové provedení vypadá dodnes dobře, i když dost neitalsky, pravda pětidvéřový hatchback je co se vzhledu týče katastrofa. To kombík nesoucí označení multiwagon je mnohem pohlednější.

Po stránce vzhledu čekáme možná od italského auta víc, na druhou stranu design docela slušně odolává času. A na „německé“ auto to rozhodně špatné není.

Pětidveřová provedení uměla mít posuvnou zadní lavici a seženete i provedení s prosklenou střechou, která se dá otevírat. Ve výbavě tehdy překvapovaly xenonové světlomety, navigace, bezklíčkové odemykání nebo automatické stěrače, to se psal rok 2001. A dokonce adaptivní tempomat, který s pomocí radaru udržuje odstup od předjedoucího auta.

Ten radar by vás ale měl varovat. V cenové kategorii stil - ta nejdražší se prodávají za nějakých sto tisíc, nejlevnější za pětatřicet - je lepší se držet při zemi a ctít zásadu: co v autě není, nemůže se rozbít.

Na technickém gruntu stila se nic podstatného nekazí. Rez nezná, to spíš duchy v elektroinstalaci. Občas zastávkuje klimatizace, hlavně u benzinových 1,2 a 1,4. Mikrospínač v madle na víku kufru kombíku se vymačká stejně jako u většího Fiatu Croma. Buď ho koupíte draze ve Fiatu, anebo tam s pomocí elektrikáře dostanete spínač z rozebrané počítačové myši. Stejně jako u cromy také zlobí pojistková skříňka uchycena přímo na pólu baterky, která bývá původcem většiny závad elektroinstalace. Na stav akumulátoru dávejte pozor, stila jsou na to hodně náchylná. Hodně much se vychytá právě její výměnou.

Některým kusům často praskají žárovky, jejich výměna je občas dost náročná.

Speciální závadou kousků z počátků výroby je zas stávkující čidlo v sedadle spolujezdce hlásící airbagu obsazení sedačky. Je tam krátký kabel, takže se v mezní poloze rozpojuje konektor. Časté bývají závady centrálního zamykání.

Stilo podle odborníka z bazaru

Mezi nejčastější závady, se kterými se tento model potýkal, patří především problémy s konstrukčním řešením řízení, které se vyskytují především u vozů vyrobených do roku 2003. Při nákupu ojetého vozu se proto zaměřte na výrazně sjeté pneumatiky na přední nápravě, které mohou signalizovat tento problém, případně častější problémy s geometrii.  

Nezřídka se u Fiatu Stilo objevují problémy s palubní elektronikou a centrálním zamykáním vozu. Pozornost je rovněž třeba věnovat netěsnostem motoru a palivového potrubí. Obecně patří Fiat Stilo dle stupnice TÜV Reportu k průměrně spolehlivým vozům. Vzhledem k příznivým cenám v autobazarech může být koupě Fiatu Stilo v dobrém technickém stavu správnou volbou. 

Patrik Spurný, Auto ESA

Klasickou závadou stila jsou odcházející táhla stabilizátoru na přední nápravě, známé „kosti“. Poznáte je podle bouchání od předních kol při pomalejší jízdě v zatáčkách. Výměnu zvládne i jen trochu zručnější uživatel a stojí to pár stovek. Nacvičit to šlo třeba na fabii první generace, která měla stejnou nemoc.

Problémy bývají se zatuhávající ruční brzdou. 

Ta prosklená otevírací střecha tvořená panely, které elektromotorky seskládaly s pomocí táhel přes sebe jako žaluzii, je skvělá frajeřina, ale když se to pokazí - a že se to stává často - je to taky skvělý výdělek pro servismana. Když začne střechou do stila zatékat, jsou ucpané odvodňovací kanálky.

Rádio je ve velkém modulu na středovém panelu, ty nejvýkonnější provedení audia mohly mít 260 wattů a navigaci doplněnou o telematické služby. Když se ale rádio rozbije, obyčejné z výprodeje v elektrosupermarketu tam nepůjde.

Páčky stěračů a blinkrů jsou moc daleko od volantu, kdo má krátké prsty, špatně na ně dosáhne. A taky se časem ochodí, takže nedrží aretace blinkrů, to se pak musí celý modul vyměnit.

Velká a praktická kabina

Ve stilu se sedí vysoko, je to tak napůl cesty k MPVčku (třídveřové provedení, které je o 9,5 centimetru nižší, má sedadla o pět centimetrů níž), do auta se tedy dobře nastupuje a lehce usazují děti do dětských sedaček. Zadní dveře by se ale mohly otevírat ve větším úhlu. Z auta je velmi dobrý výhled. ty krabicovité pravidelné tvary taky pomůžou při parkování, máte slušný přehled, kde auto končí. K tomu ale moc nepasují malá zpětná zrcátka.

Interiér je hezky velký a vzdušný. Došlo i na vychytávky, líbí se dvě schránky před spolujezdcem, nebo třeba na zádech opěradla spolujezdce stoleček pro caparta na zadním místě. A sklopné opěradlo spolujezdce, třeba když chcete převést matraci.

Fiat Stilo
Fiat Stilo

Kombík okouzlí úžasně nízkým prahem a podlahou kufru. Velký je dost, má zcela pravidelné tvary a 510litrový objem.

Lepší kombíková provedení od těch chudších poznáte podle plastového panelu na spodní hraně víka kufru, které navazuje na nárazník. Nějakou speciální funkci to nemá, jestli to vypadá líp, je otázka.

Motory se vybírají dobře

Výběr motorů je u stila v podstatě radost. U ojetin se většinou nabídka probírá na ty nejspolehlivější, nebo nejméně problematické jednotky. U hranatého fiatu můžete vybrat skoro jakýkoliv, úplný průšvih není žádný motor.

Dieselová JTD jsou sázkou na jistotu pro ty, kdo potřebují nakroutit velké porce kilometrů. Jako v ostatních autech se turbodiesely objevovaly v osmi i šestnáctiventilovém provedení. Nejslabší mělo 80 koní, nejsilnější skoro dvakrát tolik (150 k). Diesely jsou robustní a pružné. Šestnáctiventil má hydraulické vymezování ventilových vůlí, s osmiventilem musíte k odborníkům.

Fiat Stilo

Skoro se nedá šlápnout vedle mezi benziňáky. O exotickém pětiválci 2,4 s robotizovanou převodovkou nikdo rozumný stejně uvažovat nebude, když už se takový labužník najde, žádná velká past na něj nečeká. 

Základní benzinová jedna dvojka na městské poskakování stačí, ve třídveřáku se jí nebojte. Dynamiku zachraňuje chytře nakrátko poskládaná šestistupňová převodovka. To samé platí pro jedna-čtyřku, která má výkon 70 kilowattů a ráda vyšší otáčky. Ta je považována za asi nejlepší motor pro stilo.

Větší jedna-šestka podle znalců nejede o tolik líp. Má jen pětistupňovou převodovku a navíc v roce 2005 nahradila spolehlivý motor od Fiatu jednotka od Opelu, která už je méně robustní. Projevuje se to i na cenách ojetin: 1,4 bývají dražší než 1,6.

Šestikvalt spojený s 1,4 točí na šestku na dálnici ve sto třiceti už 3,5 tisíce otáček. Na ostré předjíždění to není, ale na dálnici i na šestku udržíte stočtyřicítku, v kopci řadíte za pět a na stošedesátku při cestě přes Německo na dost dlouhé rovince rozdovádíte stilo taky. Rozumný jezdec se dostane se spotřebou pod sedm litrů.

Benzinová osmnáctistovka jede líp, ale taky už to stojí trochu víc péče. Je to největší potížista, občas žere olej a umí se i zadřít. Zazlobit umí také systém variabilního časování ventilů.

Fiat Stilo

Jízdně stilo zrovna uhrančivé není, je to spíš pro nenáročné jezdce. Podvozek je tvrdší. Řízení zas odtažitě měkké, funkci city, na které dodnes trvají fiaty pro snadné parkování, nepoužije snad nikdo. K řízení ještě jedno varování: Elektrický posilovač stila se umí hádat s přední nápravou při seřízení geometrie, nastavit se musí ve specializovaném servisu. Někteří majitelé si stěžují na trochu kostrbaté řazení, našemu kousku z Auto ESA šla hůř řadit pětka, možná to ale bylo kvůli namontovanému zámku řadící páky.

Na frajeření stilo není. Je chytře a dobře postavené a stojí o dost míň než Ford Focus, který je s benzinovou šestnáctistovkou sázkou na jistotu české rodiny shánějící dobré auto za rozumné peníze. Ten jezdí určitě líp, ale v těchto cenových relacích mají kupující žebříček hodnot srovnaný trochu jinak a stilo do toho obdivuhodně pasuje. A těch patnáct dvacet tisíc, o kterých je stilo oproti focusu levnějších, se hodí na servis, který stejně musíte každému autu po koupi dopřát.