Velká cena Kuby se jela poprvé v roce 1957. To ještě zemi v rukou pevně držel diktátor Fulgencio Batista podporovaný Spojenými státy. Mimo jiné finančně – jen tak si mohl dovolit zorganizovat na havanské riviéře Malecon závod světových parametrů. Právě peníze byly motivací i pro tehdejší hvězdy v čele s Argentiňanem Juanem Manuelem Fangiem. Za účast v závodu dostal osm tisíc amerických dolarů. Plus režii pro sebe i svůj doprovod.
Podobnou gáži dostaly další hvězdy – Stirling Moss, Phil Hill a další. Z tribuny pak závod sledovala hollywoodská hvězda Gary Cooper a s ní statisíce diváků. Kromě historické události je přilákala i loterie o nový Cadillac a výlet na Grand Prix Itálie do Monzy. „Závodit na riviéře Malecon v okouzlující Havaně bylo nezapomenutelné. Neuvěřitelná atmosféra, napínavý závod a pohostinnost, která se nedá ani slovy popsat,“ rozplýval se nad kubánskou Grand Prix Stirling Moss.
Závod se nakonec smrskl na souboj Fangia se španělským šlechticem de Portagem. Fangio, veterán, který na závodních tratích bojoval už v meziválečném období, nakonec se svým Maserati 300S zvítězil. A tím si zadělal na pořádný problém v roce 1958.
Juan Manuel Fangio
Skvělý nápad, jak upoutat pozornost světa
O rok později už na Kubě pořádně přituhlo. Se sílícím Castrovým revolučním hnutím přitvrzoval i Batistův režim. Na denním pořádku byly čistky, zátahy, vraždilo se. V této atmosféře se v únoru měl jet druhý ročník závodu. A Batista opět z pokladny vytáhl nemalý balík peněz, aby se světová špička do nestabilní metropole vrátila. Včetně Fangia.
Šéf tajných operací Castrovy revoluční armády Faustino Perez dostal „skvělý“ nápad – unést Fangia a zabránit mu ve startu. Spolu s budoucím kubánským diktátorem věřil, že tím přitáhnou světovou pozornost ke své revoluci. Operaci dostal na starost Oscar Lucero Moya, šéf havanské tajné buňky.
Na Fangia si únosci počkali v hotelu Lincoln, kde pětinásobný světový šampion přespával. Když se 23. února 1958 kolem deváté večer objevil v lobby plném automobilových fanoušků a hostů Grand Prix, Lucero k němu klidně přistoupil s pistolí v ruce. „Zrovna jsme si povídali, když ke mně přišel člověk v kožené bundě,“ vzpomínal později Fangio. „V ruce měl pistoli a klidným hlasem nás požádal, ať se nehýbeme, jinak nás bude muset zabít.“
Gentlemanský únos s omluvou
S Fangiem stál před ústím hlavně také Alejandro de Tomaso, závodník a pozdější majitel vlastní automobilky. Oba si mysleli, že je to nějaký hloupý vtip, de Tomaso se dokonce pokusil bránit. Lucero jim však dal jasně najevo, že výhrůžku myslí vážně. Lucero podle svědků Fangiovi řekl, že se nemá čeho obávat. A hvězda tehdejší formule 1 raději se svým únoscem v poklidu odešla.
Na rohu na ně čekala černá limuzína Plymouth, únos kryla skupina pomocí dalších dvou aut. „Pomalu jsme projížděli ulicemi, abychom na sebe neupoutali pozornost. Lidé, kteří se mnou v autě jeli, se mi omlouvali za to, co dělají. Že jen chtějí na sebe upoutat pozornost celého světa,“ vzpomínal Fangio.
O svých únoscích ostatně mluvil převážně v dobrém. Skupina ho ubytovala se vším komfortem, jaký měl v hotelu, šestačtyřicetiletá legenda rozhodně v zajetí nestrádala. Únosci mezitím kontaktovali novináře. Fangio musel napsat dopis, kterým dokázal, že je naživu. Batista přesto zuřil, jeho elitní jednotky pročesávaly Havanu a snažily se uneseného jezdce najít. Pod dozorem byla i letiště, režim se bál, že by únosci mohli s Fangiem z Kuby odcestovat.
Hrdinství? Jako zmlátit mimino francouzákem!
Záměr upoutat na sebe pozornost vyšel Castrovi napůl. Ano, psali o něm po celém světě. Obdivných komentářů ale bylo poskrovnu. Třeba Morris McLemore z Miami News ohodnotil únos takto: „Je to hodně ubohá revoluce, která se sama vyšachovala tím, že unesla cizince, který nemá žádné tušení, o co jde,“ rozohnil se. „Přijít k člověku dobré vůle, který neočekává, že by mu na Kubě někdo chtěl ublížit, a strčit mu hlaveň mezi žebra? To je odvážné asi jako zmlátit mimino francouzákem,“ konstatoval.
I když Batistovy jednotky dělaly, co mohly, nedařilo se jim Fangia najít. Zpětně nutno podotknout, že to bylo nejspíš k jezdcově dobru. Místo vyhlídek na nejistou osvobozovací akci si užíval pohostinnosti únosců. Pérez, který o jeho únosu osobně mluvil s Castrem, závodníka ujistil, že hned jak v Havaně skončí závod, pustí jej na svobodu.
Batista mezitím stále věřil, že se jeho jednotkám podaří jezdce osvobodit. Dokonce nechal několikrát odložit start závodu v naději, že se Fangio objeví. Nakonec Velká cena Kuby odstartovala bez největší hvězdy s devadesátiminutovým zpožděním. Do vedení šel Masten Gregory, zanedlouho ho ale předjel Stirling Moss. Závod se nakonec nedojel – domácí jezdec Armando Garcia Cifuentes, který mimochodem závodil s ferrari, nezvládl zatáčku u americké ambasády a najel do davu diváků. Šest, podle některých zdrojů sedm, zabil, čtyřicet dalších zranil. Závod byl zastaven a za vítěze pořadatelé vyhlásili průběžně prvního Stirlinga Mosse.
Všechno nejlepší. Tvoji únosci
To už ale znervózněli i únosci. Věděli, že pokud je Batistovy jednotky najdou, znamená to jasnou smrt. Proto kontaktovali argentinského velvyslance a domluvili se, že Fangia propustí několik bloků od velvyslancova domu. Když závodníka vykládali z auta, slíbili mu, že až revolucionáři zvítězí, pozvou ho do Havany jako čestného hosta. „Dali mi i dopis pro argentinskou vládu, ve kterém se omlouvají, že mě zneužili k politickým účelům,“ vzpomínal Fangio. Přes novináře si pak s únosci vyměnil několik vzkazů – on si pochvaloval jejich péči, oni jej na oplátku označili za „důstojnou a okouzlující osobnost“.
Únos ostatně ještě prohloubil Fangiovu slávu. A rozšířil ji i do nemotoristických sfér. Závodník třeba vystoupil v newyorské televizní show Eda Sullivana. A neodpustil si poznamenat, že dokud „jen“ závodil, nikdo ho do televize nezval.
Tím ale úsměvné momenty únosu končí. Lucera udal zrádce a revolucionář po sedmi týdnech mučení Batistovou tajnou policií skončil na popravišti. Dnes je na jeho počest pojmenována univerzita.
Revolucionáři zlomili Batistův odpor deset měsíců po Velké ceně Kuby. Závod se na ostrov vrátil ještě v roce 1960, jel se ale mimo Havanu a přišlo na něj jen pár lidí.
A Fangio? Castro splnil slib a opakovaně ho na Kubu zval. Fangio do Havany nakonec přijel v roce 1981 – podepsat jménem Mercedes-Benz dohodu na dodávku nákladních vozů kubánské vládě. Peréz byl v té době ministrem Castrovy vlády a svého rukojmí srdečně přivítal. Castro prý dokonce kvůli setkání s Fangiem přerušil jakousi důležitou schůzku. Když Fangio v roce 1991 slavil osmdesáté narozeniny, mezi blahopřáními z celého světa prý bylo i jedno podepsané „tvoji přátelé, únosci“.
Zde video z toho závodu bez Fangia:
