ROZSTŘEL: Za problémy s filtry pevných částic může zanedbaná údržba

Ovzduší znečišťuje také doprava. Mezi nejnebezpečnější znečišťovatele patří naftová auta s poškozenými či odstraněnými filtry pevných částic. Proč je auta mají a kdo je má kontrolovat, vysvětlili v diskuzním pořadu Rozstřel odborník na měření emisí Libor Fleischhans a Petr Vomáčka z ÚAMK.
Reklama

Moderní naftové motory používají pro snížení emisí výfukových plynů takzvané filtry pevných částic. Majitele dokáže filtr potrápit, hlavně když jezdí krátké trasy po městě, což moderní turbodiesely nemají v oblibě.

Filtr DPF (pevných částic)

Kontrolka filtru pevných částic

Dnes již nenajdete na trhu nových vozů turbodiesel, který by jím nebyl vybaven. Poslední vozy bez filtru pevných částic (říká se jim také DPF nebo FAP) plní normu Euro 4, od nástupu novější ekonormy Euro 5 mají již všechny automobily s naftovým motorem tento filtr, jinak by ji nedokázaly plnit.

 A nově je začínají výrobci montovat i do výfukového traktu benzinových motorů a od roku 2018 budou povinné. Podle Libora Fleischhanse ovšem jejich díky odlišnému způsobu fungování filtrů u benzinových motorů problémy nebudou.

„Filtr pevných částic má minimální vliv na výkon vozidla,“ uvádí Libor Fleischhans, který částicový filtr přirovnává v pytlíku ve vysavači, který zachycuje špínu, kterou vyluxujeme.

Účelem částicových filtrů je zachytávat rakovinotvorné pevné částice, aby se nedostávaly z výfukového potrubí do ovzduší.

Fotogalerie

Reklama

Instalaci filtrů pevných částic si vynutil vývoj motorů. „Zvedly se tlaky, se kterými pracuje vstřikovací systém motoru, změnila se struktura emisí, které auta vypouštějí, částice, které jsou v nich obsažené, jsou velice malé,“ vysvětluje Josef Förster, odborník na problematiku filtrů pevných částic českého zastoupení automobilky Ford. 

Životnost filtrů u moderních aut je podle Förstera stejná jako životnost vozu. Podmínkou je dodržovat servis, měnit olej a nepoužívat auto jen na krátké trasy.

Kompletní rozhovor s Josefem Försterem o filtrech pevných částic sledujte zde:


Podle servismanů je za většinou problémů s filtrem zanedbaná údržba vozu a nekvalitní palivo. Podle odborníků se na filtr pevných částic často svalují jiné závady na voze. Nejjednodušeji řešitelná je podle Förstera ta, že je filtr přicpaný sazemi z důvodu krátkých jízd, při kterých se saze při regeneraci nestačí vypalovat. 

„Na to stačí řízená regenerace v servisu, která se spouští diagnostickým zařízením,“ popisuje expert z Fordu, cena je do tisíce korun. Často bývají závady na různých čidlech nebo třeba na odpařovači paliva. „Potíž bývá ve špatné diagnostice závady, pokud nemá opravce speciální diagnostické vybavení, bývá velmi těžké závadu odhalit,“ vysvětluje. S tím souhlasí Libor Fleischhans, podle kterého je velký problém v tom, že automechanici často neumí správně zdiagnostikovat závadu, takže pak postupují systémem pokusů a omylů a mění často díly, které jsou v pořádku.

Podle Libora Flaischhanse patří k nejčastějším závadám, které se zaměňují za potíže s filtrem, problémy s ventilem pro zpětnou recirkulaci spalin (EGR ventil) nebo závady lambda sondy. Fleischhans také varuje před používáním různých „zázračných elixírů“, které slibují vyčištění filtru.

Majitelé dieselových aut se občas uchylují k tomu, že si nechávají filtr pevných částic vymontovat. Tím si ovšem zadělávají na malér. Výfukový systém je totiž homologovanou součástí vozu, která slouží k plnění emisních norem. Pokud tuto část odstraníte, automobil příslušnou normu neplní. S tímto problémem se mohou potýkat třeba motoristé, kteří si zakoupili starší vůz s již odstraněným filtrem pevných částic. Chybějící nebo nefunkční filtr pevných částic je podle zkušenosti autobazarů jednou z aktuálně nejčastějších vad vozu, kterou se prodávající snaží při nabízení auta maskovat.

„Stále se objevují firmy, které nabízejí odstranění filtru pevných částic,“ říká Josef Förster, už to podle něj ovšem není tak masivní záležitost jako před pár lety.

„Zdrojem polétavého prachu a pevných částic, které jsou v ovzduší, je především automobilová doprava, dále následují domácí topeniště a průmysl,“ uvádí Petr Vomáčka z ÚAMK. „Pět procent vozidel, která jezdí po městech, vytvoří více než 35 procent emisí,“ myslí si Libor Fleischhans, podle kterého je zásadní problém ve špatné práci stanic technické kontroly, které nedostatečně kontrolují stav vozidel a netlačí na vyřazování aut nesplňujících předpisy z provozu. „Devadesát procent stanic technické kontroly používá nějaké simulátory a šidítka,“ uvádí Fleischhans.

Podle odborníka na měření emisí je pro orientační zjištění, za má auto v pořádku filtr pevných částic stěr z výfuku. Pokud na rukavici nebo ubrousku ulpí saze, znamená to, že filtr nepracuje jak má. Tuto základní zkoušku by podle Petra Vomáčky mohli provádět policisté stejně jako v Německu nebo Rakousku. „Mají k tomu oprávnění dané legislativou, mohou kontrolovat technický stav vozidla,“ vysvětluje. „Například polská policie nakoupila měřiče polétavého prachu. Měří s nimi v provozu u výfuků množství vypouštěných částic,“ dodává.

Nový filtr pevných částic

Nový filtr pevných částic

Reklama
Reklama
Reklama