Tuhá spojka s větším zdvihem vyžaduje trénovanou levou nohu. Taky je lepší mít při řízení pevnější obuv, ušetříte si pak nejistý krok způsobený namoženými chodidly. Ono je to vlastně stejné i s brzdou. Na pedál je třeba prostě šlapat. Výsledkem je ale perfektní brzdný účinek s přesným dávkováním a pocit, že auto opravdu zpomaluje.
Trénovanou pravou ruku zase potřebujete k ovládání šestistupňové manuální převodovky. Extrémně krátké dráhy mezi jednotlivými stupni a k tomu kraťoučká řadička vás během chvíle donutí využít vysokého středového tunelu k odkládání předloktí.
Ke třetímu, plynovému pedálu zase musíte přistupovat s jemností chirurga. Každý milimetr zdvihu znamená probuzení minimálně padesáti spících koní. Stačí "nožní" nepozornost, hrbol nebo koleje a zadní kola vás budou pořád kopat do zad.
Návrat zuřivého šéfaPůvodní Mustang Boss 302 představili v roce 1968 jako speciální verzi oblíbeného pony-caru. Mustang s tradičními pruhy tvořícími na boku velké C má pod kapotou pětilitr, což je v amerických mírách 302 kubických palců. Nebylo by to klasické americké auto, aby se k němu nevázala legenda. Jméno Boss mu prý dal jeho kontruktér Larry Shinoda. Protože byl projekt zuřivého mustangu tajný, odpovídal, že pracuje na "šéfově autě". Boss 302 modelového roku 2012 na něj vzpomíná. Oproti výchozí verzi Mustangu GT vyměnili konstruktéři vše podstatné. Oficiálně se Mustang Boss 302 do Evropy nedováží. K sehnání je ale u soukromých dovozců amerických aut. V Česku je teď takové auto k mání za 1,3 milionu korun. |
Za vložené úsilí se vám Mustang 302 Boss odmění. Pětilitrový osmiválec má v první řadě neskutečný zvuk. Konstruktéři si opravdu pohráli a výsledek je impozantní. Stačí nastartovat a zákazníci přestanou nakládat nákupy před supermarketem do kufrů. Na silnici nepotřebujete klakson. Překáží vám někdo pomalejší v cestě? Stačí podřadit, či omylem zavadit o plyn a mlaskání obřího sání osmi válců přesvědčí i zarputilé brzdy uhnout do pomalého pruhu. A funguje to i směrem dozadu. Když se na vás někdo pověsí v domnění, že jeho japonský tichošlápek vám ukáže, zač je toho loket, po chvíli to vzdá. Jednak z obavy, že mu chytne předek auta, protože čeká už jen plameny z výfuku, a pak prostě proto, že mu ujedete.
Díky přepracovanému sání, výfuku a ostřejší vačce točí obří motor neskutečných 7 200 otáček. To v praxi znamená, že se můžete na čtyřku ploužit městem třicítkou a nebo jet na stejný kvalt po německé dálnici, kam redakci ke svezení s touhle bestií Ford exkluzivně pozval, lehce přes 200 km/h. Přitom si vaše uši pořád užívají. Jízda v podstatě na volnoběh dává vyniknout hlubokým tónům při převalování a funění jednotlivých válců. Od pěti tisíc výš už hledáte knipl a výškovku, protože uši v extázi hlásí mozku podobnost jen s vrtulníkem.
Výkonná audiosoustava je v třistadvojce naprosto zbytečná. Stejně tak upovídaný spolujezdec. Prostě se jenom budete chtít kochat symfonií benzinového oktetu.
Pořád ve střehu
Cesta z německého Düsseldorfu do pohoří Eifel, kde jsme vůz testovali, vedla z větší části po dálnici. Sympatický zástupce značky zavelel "jeďte za mnou " a nasadil stabilních 210 km v hodině. Pro něho to musela být v novém Fordu SMax trochu nuda. Mustang a jeho dálniční šestka totiž provokuje, i když chcete jet "normálně". Když přeřadíte z rozjeté pětky ve 190 km/h na šestku, klesnou otáčky motoru z 5 500 tisíce na pouhých 3 500 ot/min. A to zase svádí k zrychlování. Jen pro zajímavost: 4 000 ukazuje otáčkoměr na šestku při 210 km/h, avizovanou maximálku 250 km/h jsme nezkoušeli, ale o moc víc točit nebude.
Ve vysoké rychlosti chce ale mustang od svého bosse za volantem zase kus práce. Jedete sice rovně, ale pořád korigujete směr tím obřím kormidlem, přední kapota se pod náporem větru začíná kolem dvoustovky klepat a cítíte mírné odlehčování přední nápravy. K tomu připočtěte vibrace přenášené od motoru a převodovky do podlahy a máte o zábavu postaráno. Na co se ale můžete spolehnout je, že když budete chtít ještě zrychlit, tak to bez problémů půjde.
Příjemným překvapení byla spotřeba. Při honičce na 150kilometrovém úseku dálnice si pětilitrový osmiválec řekl o 17 litrů na sto. To při průměrné rychlosti 121 mph (194 km/h) není vůbec špatné číslo. V krátkých šikanách pohoří Eifel jsme se při využívání maximálního výkonu motoru dostali na 18 litrů. Po vynulování počítače a "relativně" klidnější jízdě zpět po dálnici do Düsseldorfu jsme už jeli za pouhých 13 litrů na sto kilometrů. Pokud by se člověk krotil a jezdil podle českých limitů, není asi problém ještě litr dva ubrat.
Vnitřek je pevnost
Uvnitř auta vám snadno naroste sebevědomí. Kokpit působí trošku jako pevnost. Když zabouchnete rozměrné dveře, obklopí vás nezvykle mohutná a vysoká palubní deska. Od spolujezdce jste odděleni masivním středovým tunelem a záda vám svírají skořepinové sedačky. K tomu agresivní vzhled vozu, výkon, zvuk a je z vás mistr světa. Tedy pokud nemusíte někde zaparkovat. Z auta není nic moc vidět. Bouli na kapotě vidíte dobře, ale kde auto končí se jen těžko odhaduje. Při couvání je to ještě horší. Průzor zadním oknem není rozhodně pohled do výkladní skříně. Vysoká záď a relativně malý rejd obratnosti nepřidá.
Zpracování za evropským standardem ale tradičně pokulhává. Imitace kovu, postarší ovladače světel, páčky nebo záslepky, které spíš na zaslepení upozorní, než aby ho zamaskovaly. Povedený volant potažený alcantarou je v ostrém kontrastu s výplněmi dveří. Těm dominuje tvrdý nevzhledný plast s obyčejnou textilní výplní a la nižší střední střída.
Mustang 302 Boss |
Odstín zelenomodrého podsvícení přístrojů je snad ve všech amerických vozech stejný. Ani supersportovní provedení mustangu se tím neodlišuje. Ovládání palubního počítače neprovádíte páčkou pod volantem, ale pracně hledáte jeden ze tří čudlíků vlevo u sdruženého spínače světel. To znamená sundat ruku z volantu a ještě koukat jinam než na cestu.
Masivní loketní opěrka v sobě ukrývá rozměrný prostor pro odkládání drobných věcí a brýlí. Schránky se otevřou po jemném zatlačení na jednotlivá dvířka směrem dolů. Protože tunel logicky funguje jako loketní opěrka, asi stokrát se nám stalo, že pouhým položením pravé ruky na odpočívadlo se nám dvířka neustále otvírala.
Do každého "normálního" auta prostě sednete a jedete. Ford Mustang Boss 302 z téhle globalizace zásadně vybočuje. Tady je řidič ten, kdo si musí zvyknout, seznámit se s převodovkou, přijít na chuť spojce nebo si dát pod zadek polštář. Když to ale všechno zvládnete a začnete si s autem tykat, čeká vás jízda, kterou s ničím jiným nezažijete.
