Nevýhodou vozu na trhu ojetin jsou zvlášť třílitrové a také 2,4litrové šestiválce - ne že by byly horší než jiné motory, nýbrž kvůli jejich velké, u starších exemplářů až patnáctilitrové spotřebě. Větší zájem je o dvoulitry a samozřejmě o kvalitní diesely. Za kufrovou verzi benzinového Scorpia 2.0 DOHC z roku 1990 se platí kolem 70 tisíc korun, kombi se stejným motorem z roku 1992 bývá za 100 tisíc a poměrně vzácný a dynamický Ford Scorpio Cosworth 3.0 24V se dá koupit za 115 tisíc korun. Žádaný kufrový model druhé generace z roku 1994 stojí do 200 tisíc a vrchol nabídky, za který se v bazarech považuje turbodiesel kombi, je v perspektivním ročníku 1996 za 280 tisíc korun. Zatímco na tuzemském trhu ojetin doplácí Ford Scorpio na tradičně menší poptávku po velkých autech, v západní Evropě a zvlášť v Německu vůz ani při solidních užitných vlastnostech nedokázal dohonit konkurenty klasických německých značek. Hlavně ve druhé generaci mu vadily také proamerické tvary s pásem světel v zadní partii. Při opadajícím zájmu končil ve výrobě v roce 1998. Kromě komfortu, prostoru, velké míry pasivní bezpečnosti a výdrže (turbodieselové motory často slouží více než půl milionu kilometrů) patří ke kladům scorpia také bohatá výbava včetně ABS a posilovače řízení už v základní verzi. Obecně platí, že u zachovalých vozů přednosti převyšují nedostatky. Ty spočívají v nadprůměrné korozi nosných dílů u starších vozů, horší je kvalita dílenského zpracování a nelíbí se lacině vyhlížející interiér. K problémům patří praskající palubní desky, úniky oleje z motoru a převodovky, méně trvanlivé zavěšení kol a řízení. Dřív se opotřebují brzdové destičky na předních kolech, nedostatky bývají v účinnosti brzd. Dost zmíněných vozů je přestavěno k pohonu na propan-b
3. května 2000
