V Kochánkách už dnes nenajdete rodný dům vicemistra světa v silničních závodech motocyklů, dokonce ho zde dlouho nepřipomínala ani nějaká pamětní deska. A to až do doby, kdy se do obce přistěhoval zubní lékař Tomáš Lasák. Ten si pronajal nevyužívanou louku na kraji vesnice a upravil ji na park se jménem místního slavného rodáka.
Důvod posunutí termínu vzpomínky byl jednoduchý. Na podzim se park uzavírá a počasí až do jara nedovolí pořádat podobná setkání.
O Františkovi psal i Bohumil Hrabal
František Šťastný se narodil v roce 1927 a zemřel před sedmnácti lety, v roce 2000. U nás v republice zná jeho jméno skoro každý, dokonce i ti, kteří si na jeho vítězství v motocyklových závodech vzhledem k nižšímu věku ani nemohou pamatovat. V povídce Smrt pana Baltisbergra o brněnské velké ceně roku 1956 o něm dokonce napsal Bohumil Hrabal: „...Poslední kolo jel František Šťastný takovým tunelem, údolím vystlaným z jásotu hrdel, rukou, kapesníků a všeho ostatního, čím jen se dá vyjádřit nadšení. A tak místa k sezení, jakmile se přiblížil, měnila se v místa k stání...“
Ikaros z Kochánek
Ve své knížce „Šťastný František“, která byla okamžitě ve dvou nákladech rozebrána, a zatím naposledy vyšla ke Šťastného nedožitým osmdesátinám před deseti lety, o něm autor Dalibor Janek napsal: „Ikaros z Kochánek nad Jizerou. Spoustu toho nalítal a najezdil, mnohokrát spadl. Bojovník k pohledání, člověk se železnou vůlí, který se z každého svého pádu dokázal zvednout a se zaťatými zuby a s očima slzícíma bolestí se vrátil na trať...“
Ani pády však neznamenaly předčasný konec Šťastného závodnické kariéry. A to přesto, že ho jedno zranění poznamenalo na celý zbytek sportovního života. Postižená noha mu léta vadila při startech, když bylo potřeba opřít se do motocyklu. V době Františka Šťastného se totiž na startu musel motocykl nejprve roztlačit. A František to teprve potom doháněl na trati. Pomáhala mu však obdivuhodná paměť. Stačilo jen jedenkrát během tréninku objet okruh a pamatoval si každý detail. Do dalšího kola už mohl jet naplno a to, vzhledem k tomu, že okruhy bývaly většinou delší a složitější než dnes, bylo opravdu něco mimořádného.
Po skončení aktivního závodění se stal sportovním motoristickým komentátorem v Československé televizi, kde vystupoval většinou po boku tehdejší televizní komentátorské hvězdy Luboše Pecháčka. Ještě později, už v důchodovém věku, ho kamarád a bývalý závodnický kolega Milan Chalupník, přemluvil, aby si ještě vyzkoušel veteránské závody.
Půjčil mu tedy ze své sbírky motocykl Jawa 350 2x OHC, podobný, na jakém v roce 1961 František získal pozici vicemistra světa a zúčastnili se dokonce i veteránské Tourist Trophy na ostrově Man, kde je František Šťastný dodnes považován za velkou silničářskou hvězdu. A není divu, startoval tam celkem sedmkrát a v letech 1962 a 1963 dojel ve třídě 350 na bronzové pozici.
V českých a československých barvách se do historických tabulek vítězů GP započítávaných do seriálu mistrovství světa dostali do dnešní doby pouze tři závodníci. František Šťastný hned čtyřikrát, třikrát ve třídě 350 a jednou v královských půllitrech, dvakrát Lukáš Pešek ve stopětadvacítkách a jednou Karel Abraham ve třídě Moto2. Celkem osm našich jezdců mohlo vystoupat na slavnostní pódium, vedle těch tří ještě Gustav Havel, Stanislav Malina, František Boček, Bohumil Staša a Jakub Kornfeil. A to je všechno.
Nikdy nezkazil žádnou zábavu
Pamětníci o Františkovi vyprávějí ještě další významné podrobnosti. Jak nikdy nezkazil žádnou zábavu, jaká s ním byla vždycky legrace a jak dovedl pobavit publikum. I zde si vypůjčíme citát, v knížce Zkrocené oktany od Jana Suchla o Šťastném hovoří jeho závodnický kolega František Helikar: „František Šťastný, zvaný Šťágra, náš jezdec číslo jedna... Jestli někdo překypoval energií, tak to byl on. Hrával prim v závodech i po nich, první na tanečním parketu, stále veselý, samá legrace, výborný společník, dovedl zaskočit za kteréhokoliv muzikanta, když bylo potřeba. Velice dobře zpíval, národní, moderní písničky, cokoliv, dovedl i na místě improvizovaně skládat a zpívat svůj text, podle situace. Ohromně vtipný člověk s nepřebernou zásobou anekdot. Výborný vypravěč, dovedl rozesmát posluchače, že se kouleli po zemi.“
Kameny ke stromům v parku
Park Františka Šťastného v Kochánkách byl od samého začátku zamýšlen jako vzpomínka na všechny nežijící české motocyklové závodníky. Také tentokrát pořadatelé neskončili jen u vzpomínání na Františka Šťastného, ale založili ke stromům další čtyři kameny. Pětaosmdesáti let by se letos dožil první československý motocyklový mistr světa, vítěz MS v ledové ploché dráze z roku 1970, Antonín Šváb.
V květnu odešla do závodnického nebe legenda silničního motocyklového sportu Václav Parus. Zajímavé a jistě náhodné je, že Šťastný, Šváb a Parus začínali v sedle bicyklu a teprve potom přesedli na motocykly. Další dva kameny byly umístěny u stromů úspěšných plochodrážníků Zdeňka Kudrny a Miloslava Špinky, mimochodem otce vítěze Zlaté přilby Pardubice a majitele zlaté, stříbrné a bronzové medaile z mistrovství světa v ledové ploché dráze, Milana Špinky.
František Šťastný v číslech
Statistické údaje ze stránek parkfrantiskastastneho.cz a motogp.com |
