Rozdíl mezi touto novinkou a prvním modelem z roku 1990, který si zahrál ve dvou dílech Terminátora, je podobný jako rozdíl mezi terminátorskými roboty vyslanými z různých období z budoucnosti: oba jsou to drsné stroje, ale nový model je nesrovnatelně modernější, silnější i pohodlnější.
K samotnému názvu Fat Boy se váže mnohokrát vyvrácený, ale stále opakovaný mýtus, že jeho název vznikl jako vzpomínka na dvě atomové bomby svržené na konci druhé světové války na Japonsko (jmenovaly se Little Boy a Fat Man). Moc tomu nepomohlo ani stříbrné lakování prvních modelů a některé doplňky, které opravdu mohly připomínat bombardovací letoun.
A velký bombarďák tato mašina připomíná dodnes. Díky plným kovovým kolům a obřím pneumatikám o šířce 160 mm vepředu a 240 mm vzadu si ho opravdu s žádnou jinou motorkou nespletete. Pořád jde o mašinu, která po příjezdu zastíní okolní motorky a nepotřebuje na to ani žádné plasty a kapotáže. Nejvíc jí to ale sluší při pohledu zprava, kdy vyniknou koncovky výfuku a plné přední kolo, které na druhé straně trochu zakrývá kotouč přední brzdy.
Základní tvar vypadá pořád stejně a příslušnost k modelové řadě poznáte na první pohled. Pro sezonu 2018 ovšem dostal motocykl nový rám i motor, ale také hodně odvážný design předního světlometu s denním LED svícením.
Těleso světlometu, boky motoru, koncovky výfuku a kola přitom mají povrchovou úpravu označovanou jako „saténový chrom“ a vypadají ještě luxusněji než broušený hliník používaný pro nejlepší modely ostatními prémiovými značkami.
Při pohledu zblízka si majitel vychutná neskutečnou řadu doplňků od hluboké perleťové metalízy a emblémů výrobce prakticky na každé komponentě po přístrojovou konzolu na nádrži doprovázenou kovovým páskem až k sedlu. Přístrojovka kombinuje velký budík tachometru s displejem palubního počítače, kde si můžete nastavit požadované údaje zobrazované za jízdy, včetně otáčkoměru nebo ukazatele stavu nádrže.
Osmnáctipalcové „fat“ pneu
Označení Fat v názvu se vztahuje hlavně k obřím pneumatikám. Zatímco dvě třetiny velkých motorek jezdí na sedmnáctipalcových ráfcích s kombinací pneumatik 120 vepředu a 180 vzadu, Fat Boy obouvá na osmnáctipalcové ráfky mohutné pneumatiky 240/40 vzadu a 160/60 vepředu. Na zakázku je vyrábí Michelin pod označením Scorcher 11 a při výměně asi budou majitelé muset zase sáhnout po této značce a modelu, podobný profil na trhu jen tak nenajdete.
Harley-Davidson Fat Boy
|
První pochyby, zda tato věc vůbec dokáže zatočit, nás přepadly už při pohledu na kombinaci obrovských pneumatik a velkého úhlu přední vidlice. Ale kupodivu to vůbec není tak zlé. Manipulace na místě nebo třeba otáčení na užší silnici je docela peklo, ale jízda v poklidném tempu je díky hodně nízkému těžišti docela svižná a obratná.
Fat Boy sice zrovna moc nemiluje rozbité silnice a hrbolatý asfalt dá jezdci pěkně „vyžrat“ do sedla a do řídítek, ale jinak byste mu za jízdy vůbec nehádali provozní váhu 317 kg. Kombinace velkorysého úhlu řízení a širokých pneumatik se projeví až v razantnějším tempu.
Při ostřejší jízdě je třeba motorku trochu nutit do zatáčky a pečlivě si hlídat stopu, překlopení na druhou stranu v sérii esíček je hodně těžkopádné. Naštěstí tato mašina vůbec není o adrenalinových zážitcích, je to majestátní gentleman a ke sportovnímu tempu vůbec neláká. To platí i pro velkorysé sedlo a uvolněný posaz s nohama na širokých plotnách.
Požitkář na venkov a jízdy městem
Také proto jsme byli rádi, že testovaný motocykl dorazil ve standardním provedení s motorem Milwaukee-Eight 107 (1746 cm³). Přestože je možné si ho objednat i s větším motorem 114 (1868 cm³), pro ležérní Fat Boy se menší sto sedmička víc hodí a má přece jen ještě o kousek hladší chod než větší stočtrnáctka. Navíc o něco menší zátah tolik neláká k dravější jízdě.
Největší požitek dává Fat Boy při poklidné jízdě krajinou nebo městem, kdy si úžasně užijete dunivý zvuk výfuků a tichý mechanický chod nového motoru. A také naprostou absenci vibrací díky dvojité vyvažovací hřídeli a sametově vyladěnému vstřikování. Je to přece jen pořád poctivý vzduchem chlazený dvouválec, i když olejový chladič před motorem už je skoro stejně velký jako chladiče vodou chlazených motorů.
Mohutné kovové „klong“ při zařazení jedničky mě ujišťuje, že stále sedím na poctivém „železe“ od H-D. Dál už je převodovka sametově měkká a přesná, i když na evropské poměry pořád má trochu delší kvalty, i tak je primárně šitá na americké silnice. Škoda jen, že ze standardní výbavy zmizela oboustranná řadicí páka umožňující řazení patou i špičkou. Ta je nyní jen v příplatkové výbavě a určitě doporučuji si ji přiobjednat, pro nízký posaz a plotny „tlustého chlapíka“ je to logická volba a při testu nám trochu chyběla.
Za deště jsem ale mnohem víc postrádal jinou věc, která se americkým značkám zatím nedaří nasadit do výroby, a to kontrola trakce. Když mi při rozjezdech na chladné mokré dlažbě několikrát „ustřelilo“ zadní kolo do strany, začal jsem se na asistenční elektroniku dívat jiným pohledem. U tak mohutného točivého momentu už by se docela hodila.
Harley Davidson Softail Fat Boy
Tlusté pneumatiky v kombinaci s novým zadním odpružením podstatně vylepšily jízdu na hrbolech v porovnání s předchozím modelem, ale na českých silničkách občas nestíhají.
Nové softaily mají možnost snadného nastavení předpětí zadního odpružení ovladačem na boku vedle motoru, takže stačí párkrát zatočit kolečkem a trochu přitvrdit. Motorka na rozbitém asfaltu ztrácí svůj suverénní nadhled a hlavně v zatáčkách už nedává předek dostatečnou odezvu. Přejet v náklonu vymletou díru nebo malý ostrůvek štěrku dokáže jezdce spolehlivě vyděsit, protože rozhodit z rovnováhy takto mohutnou a nízkou mašinu není dobrý nápad.
Naštěstí hodně toho zachraňuje nový pevný rám a dobře nastavené ABS, díky kterému se nemusím bát si zadní brzdou upravit rychlost třeba i v polovině táhlé zatáčky. Nízká mašina se nijak výrazně nenarovnává a řidič se nemusí přetahovat s řízením. Při prudším brzdění je třeba se naučit používat obě brzdy, kvůli těžišti posunutému dozadu tady zadní brzda odvádí slušný podíl práce.
Na Fat Boye v džínách
Plná litá kola se zajímavě projeví ve městě při jízdě na dlažbě, kdy občas vydávají zvláštní plechový zvuk. Asi také budou o něco těžší než běžné paprskové ráfky, protože na dlažbě začnou dřív odskakovat. Ale za ten úžasný dojem to rozhodně stojí, pokud počítáte obdivné pohledy okolních chodců a řidičů, s touto mašinou si jich při každé projížďce městem pořídíte slušnou sbírku. Zvlášť v létě to ovšem nebude zadarmo, vyšší výkon a síla vzduchem chlazeného motoru znamenají víc tepla, které vás při pomalé jízdě městem pořádně zahřeje nejen na duši, ale i na těle. Ještě že se k jízdě na Fat Boyi hodí spíš slušivé kevlarové džíny než těžká černá kůže…
Harley Davidson Softail Fat Boy
Fat Boy je správný gentleman. Nikdy nespěchá a každý okamžik si důkladně prožívá a vychutnává. Díky luxusnímu designu i zpracování a uhlazenému motoru s podmanivým zvukem jde o jedinečnou mašinu, jakou u konkurence nenajdete. Není to nářadí na sportovní řádění v zatáčkách, ale o to víc požitku přinese při majestátním klouzání krajinou nebo městem.
Ovšem s cenou na úrovni 555 tisíc si za svoji výjimečnost také nechá patřičně zaplatit. V rámci testu jsme s ním absolvovali podzimní charitativní jízdu Distinguished Gentleman´s Ride v Praze i několik výletů podél Vltavy na jih a těch pár drobností, co se mu dá vytknout, bohatě vynahradil výrazným charakterem a vytříbenými vlastnostmi a důstojně potvrdil, že velkým dílem přispívá ke splnění sloganu Make America Great Again.
