Podobnou historii bychom hledali jen těžko. Stroj za tu dobu samozřejmě prošel vývojem, ale rozhodně se nejedná jen o marketingové využití zavedeného jména – základní charakter a rysy stroje se opravdu zásadně nezměnily. Na poměry Harleye se jedná o menší kompaktní stroj charakteristický svou nádrží.
Během let vzniklo několik derivátů sportsterů lišících se charakterem posezu jezdce. My ozkoušeli Sportster Roadster 1200XL, patřící k nejmladším členům této rodiny. Roadster naskočil už zhruba před pěti lety na vlnu cafe racerů, ke kterým má blízko. Jedná se možná o nejpřitažlivější stroj řady Sportsterů právě díky vzpřímené a lehce dopředu nakloněné sportovní poloze jezdce. Dalším obrovským benefitem a poznávacím znamením Roadsteru oproti ostatním sportsterům jsou dva brzdové kotouče vpředu.
Roadster z Milwaukee potěší nejen zpracováním, ale i použitím kvalitních materiálů. Čekal jsem, že z řídítek budou bolet záda. Příjemně mě ale překvapilo, jak je posez na stroji pohodlný. Sedlo je navíc vmáčknuté do stroje, takže zajišťuje oporu, díky které nebudete mít tendenci sklouzávat směrem dozadu. Výška sedla patří spíš k nižším – 78,5 centimetru. Stroj je standardně dvoumístný, ale sedlo spolujezdce je malé a bez vytáček – dost nepohodlné. Kamaráda na něm asi nesvezete, a pokud budete chtít vzít přítelkyni na projížďku delší než na hodinu, bude vás muset mít hodně ráda, aby to vydržela.
Má to samozřejmě řešení – můžete pořídit pohodlnější sedlo přímo od HD nebo jiného výrobce. Ale má to háček. Slova pohodlné a hezké se nemají v tomto případě moc ráda. A když už kritizuji, tak nepříjemně překvapí i to, že při rozjezdech, zastavování nebo manipulaci na místě vás bude omezovat šířka stroje – respektive motoru. Stupačky se vám pletou a musíte mít nohy dost od sebe, jinak si soustavně demolujete nohy – holeně i lýtka. Ale po pár dnech se tomu přizpůsobíte a už to nevnímáte.
Přístrojová deska je jednoduchá a skvěle ladí k charakteru stroje. Nad předním světlem je umístěn krásný analogový otáčkoměr, v jehož spodní části je decentní, ale i na slunci dobře čitelný displej, na kterém se zobrazuje informace o aktuální rychlosti, o zařazeném rychlostním stupni a dále je možné tlačítkem na levém řidítku přepínat mezi celkovými kilometry, denním nájezdem a hodinami. Pod budíkem otáčkoměru je na řídítka umístěna ještě lišta kontrolek signalizujících směrovky, zařazený neutrál, mazání motoru nebo rezervu paliva.
Zpětná zrcátka zapadají do klasické koncepce stroje, občas si v nich budete překážet lokty, ale jde jen o zvyk. Ovládací tlačítka na řídítkách jsou robustní, a pokud nemáte zkušenost se staršími motocykly nebo s HD, tak vás překvapí ovládání směrovek – oba směry mají totiž své tlačítko na své straně řídítek, tedy na té straně, na kterou právě zatáčíte.
Moc příjemné překvapení je automatické vypínání směrovek, které nejenže na téhle motorce nečekáte, ale na rozdíl od mnoha jiných konkurenčních značek funguje naprosto skvěle. Přední světlo používá klasickou žárovku, což neberu v tomto případě jako výtku. Naopak, ke klasickému typu motocyklu se určitě hodí toto konzervativní řešení víc. Zbytek světel je LED a pochvalu zaslouží především zadní světla. Na první pohled si všimnete jen směrovek a zadní světlo vám bude na stroji jaksi chybět. Jenže ve směrovkách jsou díky LED technologii vtěsnaná zadní i brzdová světla.
Velký motor
Motor je vždy srdcem motocyklu a tady to platí dvojnásob. Je to vzduchem chlazený dvouválec o objemu 1201 ccm s kroutivým momentem 96 Nm a výkonem 58 koní. Válce do písmene V svírají úhel 45 stupňů. Motor má skvělý zátah v celém spektru otáček. Rozhodně se nedá říct, že by byl jeho projev bez vibrací, ale troufám si napsat, že tyhle vibrace nejsou rušivé, ale naopak umocňují emoce z jízdy. Surový projev motoru je balzámem pro duši opravdového motorkáře.
Díky novým emisním normám je většina motorů chlazená vodou a v dnešní době je „vzducháč“ už bohužel rarita a proslýchá se, že brzy zmizí i tenhle motor – nebo ho čekají úpravy dochlazování a zásadní změny. Takže současná generace sportsterů je s velkou pravděpodobností jedna z posledních příležitostí na pořízení podobných motorů.
Další devizou dvanáctistovky je překvapivě nízká spotřeba. Při běžné jízdě se bez problémů dostanete pod 5 l/100 km. Ale rekordy v dojezdu stejně nečekejte, protože tradiční nádrž ve tvaru fazole je sice ikonou Sporsteru, ale nabízí skromnou kapacitu 12,5 litru, takže kontrolka rezervy vás začne strašit klidně už 150 km po natankování.
Ani s převodovkou nepodlehl Harley moderním trendům a je tradičně pouze pětistupňová. Ale je stále robustní a dobře zpřevodovaná. Vzhledem k širokému pásmu využití motoru od nejnižších otáček to není handicap. Kdo tuhle převodovku nezná, zařazení jedničky ho slušně vyděsí. Ozve se rána, za kterou by se nestyděl kovář praštící do kovadliny palicí. Obavy stranou – to k syrovosti Harleye patří a je to prostě jen jedna z jeho vlastností, kterou se navíc naučíte mít rádi. Převodovka je sice hrubá, ale přesná a spolehlivá.
Podvozek Roadsteru je dobrým kompromisem mezi jízdními vlastnostmi a pohodlím a zadní tlumiče si můžete navíc sami nastavit. Na předním 19palcovém kole je nazuta pneu 120/70 a vzadu je použita menší, ale širší 150/70 R18.
Spojka je spíš tvrdší, ale to ke konstrukci stroje patří. Ke staré škole se Sportster hlásí i řemenem, který se stará o přenos výkonu na zadní kolo. Staré, ale osvědčené a bezúdržbové řešení. Zadní brzda funguje dobře, ale výhodou Roadsteru jsou hlavně přední brzdy, přesněji dva brzdové kotouče, které s jistotou krotí dvě stě padesát devět kilogramů (provozní hmotnost) těžký stroj.
Broušení stupaček
Tolik k parametrům a technice, ale co jízda? Sportster byl věrný svému jménu a překvapivě snesl i sportovnější a agresivnější jízdu. Stroj se dobře sklápí do zatáček a díky širokému a nízko položenému motoru jezdce v ostřejších průjezdech zatáček začal brzy limitovat náklon stroje. Brzy jsem ubrousil nejen „hlásiče“ náklonu, ale i konce stupaček a pak už to bylo v pořádku.
Přestože papírový poměr váhy a výkonu nevyznívá příliš optimisticky, při jízdě mi výkon rozhodně nechyběl a bez problémů jsem držel krok s mnohem silnějšími stroji.
Emoce za řídítky podtrhuje i majestátní a hluboký zvuk koncovek výfuku. Pozice jezdce nakloněná dopředu na řídítka dává do rukou dobrou zpětnou vazbu od předního kola. Snadno se přehoupnete přes rychlost 150 km/h, ale upřímně řečeno, dělal jsem to jen proto, abych vyzkoušel, že to jde. Ano, jde, a naprosto bez problémů, ale zhruba od 120 km/h byla jízda nekomfortní, k čemuž přispívalo i to, že jsem jezdil na roadsteru s otevřenou helmou.
Některé motorky se stávají zábavnými až při vyšších rychlostech, ale Sportster Roadster nadchne právě tím, kolik emocí a zábavy nabízí v rychlostech do 100 km/h! Na stroji jsem najezdil přes 5000 km, takže se nejedná o žádné rychlé svezení, ale o pořádnou porci zkušeností.
Pokud hledáte motorku na dlouhé cesty s bagáží, chystáte se do terénu, honíte se za sportovními výkony, nízkou váhou nebo výkonem motoru, nebude Roadster mašinou pro vás. Ale pokud hledáte stroj pro radost a běžné denní ježdění a něco, co nejde změřit – zábavu a emoce, rozhodně si Sportster Roadster zaslouží pozornost a vyzkoušení.
