Některá hasičská auta s sebou vozí kobru. Tedy spíše Cobru. Umí vodním proudem vyvrtat malou dírku třeba do kovového kontejneru a pak dovnitř pod obrovským tlakem nastříkat vodní mlhu, která sebere ohni kyslík. Úžasná věc. A jedna ze dvou nových hradních scanií ji má. Tím se liší od té druhé, jinak jsou stejné. To první hradní hasiči zařadili do provozu na podzim, druhé pokřtil kardinál Duka před měsícem. Každé stálo kolem deseti milionů korun, to s cobrou je o něco dražší.
Stejně jako dálniční superby, i hasičské speciály byly financovány z takzvaného Fondu zábrany škod, kam pojišťovny povinně odvádějí část pojistek. I hradní hasiči totiž vyjíždějí mimo areál historického sídla českých panovníků - jejich rajónem je Praha 6 až k Roztokám. Takže nedávno byli mezi prvními zasahujícími u děsivé havárie autobusu u Horoměřic, odkud vystříhávali pasažéry. Druhé družstvo ovšem mezitím hlídalo Hrad - neopouští ho za žádných okolností.
Ale zpět k autům: to „venkovní“ má místo cobry nafukovací člun, protože v rajónu hradních hasičů jsou i Vltava a Čertovka - jinak jsou naprosto shodné. „Snem každého velitele je mít dvě identická vozidla se stejným vybavením, vše na stejném místě. Sáhnete a víte, že nůžky budou tady a roztahovák tamhle, vybavení se dá prohazovat,“ říká zástupce velitele hradních hasičů Jan Schreiner.
„Takové auto jsem si vysnil, a oni nám ho skutečně postavili. To štěstí zdaleka každý útvar nemá,“ neskrývá nadšení. Nejdřív ovšem proběhlo výběrové řízení, které vyhrála automobilka Scania a český výrobce speciálních nástaveb Kobit.
Branám na míru
Speciály stojí na podvozku Scania P480, pohání je řadový šestiválec o obsahu 12,7 litru. Scanie byly stavěny na míru hradnímu areálu - nejdřív se nám ani nezdá, že bychom projeli až na třetí nádvoří ke Svatojiřskému klášteru, brány nám připadají úzké i pro osobák, hlavně ta před katedrálou. Řidič si ale zkušeně najíždí a za pohledů a cvakání závěrek foťáků užaslých turistů vykrouží dokonalý pravý úhel a trefí se napoprvé. Mrštný speciál je vysoký pouhých 2,87 metru a široký 2,5; na délku měří necelých osm. I tak je to boj o centimetry, hlavně v Severní bráně od Prašného mostu. Spousty rýh od zásobovacích aut jasně říkají, že tohle chce kumšt a přesný odhad.
Náš strojník - tak se u hasičů říká řidiči, který jede k zásahu - bránu zná a jede pomaleji než krokem. „Kromě toho, že je úzká, je taky šikmá. Tady už padlo zrcátek! Naštěstí ne našich,“ usmívá se, ale pozorně sleduje obě zrcadla, chráněná u scanie nerezovou mříží. „Tu nemáme kvůli branám, ale třeba větvím stromů. Zachrání dost.“
Na třetím nádvoří Hradu pak zastavujeme a fotíme spektakulární snímky s chórovým závěrem katedrály sv. Víta, do našeho povídání nám vyzvání Zikmund z její Velké jižní věže. A podrobně studujeme auto, samozřejmě za neutuchajícího zájmu turistů, kteří se přitom neváhají hasičů ptát na cestu. „To je běžné. Často si nás fotí, a když jedeme k zásahu, nechtějí ustoupit z cesty. To jsou místní specifika,“ říká velitel družstva na našem výjezdu.
Technika za miliony
Silniční podvozek má nízké těžiště a malý poloměr otáčení, nizoučká je i nástavba, takže hasiči na všechno pohodlně dosáhnou. Světlá výška je pouhých 20 centimetrů, jako u nějakého malého SUV, ale víc není potřeba - žádné terény se tady nejezdí. A když je třeba najet na obrubník, umí se scania na vzduchových vacích o 15 cm nadzdvihnout.
„Vzduchové odpružení tu nemáme kvůli komfortu posádky, ta přežije leccos, ale nevytřeseme si špičkovou a poměrně citlivou techniku,“ říká plukovník Schreiner. Té je tady spousta: jen přesný popis vybavení zabírá přes 20 stran ve 42stránkovém technickém popisu této „casky“ - jak se autu podle zkratky Cisternová automobilová stříkačka říká.
Příslušenství tvoří třetinu devítimilionové ceny auta. Pod sedadly jsou schované detekční přístroje na chemické látky, radioaktivitu, termokamera pro zjišťování skrytých ohnisek požáru třeba ve zdech nebo hledání osob v zakouřeném prostředí, defibrilátor, dýchací přístroje a evakuační kyslíkové masky... Auto má kamery vpředu i vzadu, tablet s navigací a pokyny k zásahu, vše v bytelném provedení, analogovou i digitální vysílačku, a také zvláštní červené osvětlení v kabině. Barva je zvolena cíleně - nesmí oslňovat řidiče, ale zároveň poskytnout dost světla při oblékání posádky.
Rolety na straně auta zase ukrývají už zmíněné speciální vysokotlaké řezací a hasicí zařízení Cobra, elektrické agregáty nebo bateriové vyprošťovací nůžky a rozpínací kleště. „Vyprošťovací nářadí nepotřebuje hadice jako starší hydraulické, po příjezdu třeba k nehodě nemusíme nic startovat a okamžitě pracujeme. Než jednu baterii vybijete, je už připravená další,“ pochvaluje si moderní techniku Jan Schreiner. Když ovšem vezmu nůžky do ruky, mám co dělat, abych je vůbec unesl. Hasiči však mají lepší fyzičku.
Na střeše pak nechybí čtyřdílný nastavovací žebřík ani pětimetrový výsuvný osvětlovací stožár se čtyřmi ledkovými světlomety.
Uvnitř scania skrývá cisternu na čtyři tisíce litrů vody. Zásoba je to slušná, stačí na uhašení třeba požáru hořícího automobilu. Zvlášť když se používá vysokotlaké hašení vysokotlakými silnostěnnými hadicemi o menším průměru, které jsou navinuté na navijáku v nástavbě vozidla. Hasí se tak spíše vodní mlhou. Dosah vysokotlakého hašení je omezený délkou hadice, která je 60 metrů, takže pokud je potřeba dostat vodu na větší vzdálenost, přicházejí na řadu běžné hadice.
A ještě zajímavost: po příjezdu na místo požáru používají hasiči nejdříve vodu z vlastní cisterny, až pak napojují hadice na veřejný hydrant. A i potom pumpují vodu přes čerpadlo v autě, protože ve vodovodním řadu nebývá dostatečný tlak. Pro hasiče rutina, pro nás novinka...
Inu, hasičská technika od dob Hoří, má panenko, výrazně pokročila. Nejlepším důkazem je v úvodu zmíněná Cobra, ideální pro použití v uzavřených prostorách, kterých je ve starých budovách spousta. „Máme tady třeba sendvičové střechy, vestavby ze sádrokartonu, za nimiž je prostor plný prachu, kde může snadno vzniknout požár, nebo ocelové kontejnery se vzduchotechnikou. Termokamerou zjistíme, kde je ohnisko požáru, Cobra se prořeže dovnitř a je po problému,“ vysvětluje plukovník Schreiner.
Co hasiči zvlášť oceňují, jsou takzvané „stavoznaky“ na boku cisterny. „Velké barevné diody už na dálku signalizují, kolik máte vody - to je zelená barva - a pěny, znázorněné červeně. I když se hasí ve tmě 150 metrů od auta, velitel pořád vidí, kolik má vody - dřív musel volat vysílačkou, aby to zjistil. Musím přiznat, že tuhle funkci miluju,“ říká Schreiner.
Maximálně stodesítkou, ale ten odpich!
Ještě víc se rozzáří, když popisuje samotnou jízdu. Sám za volant při ostrém výjezdu nesedá, ale scanii perfektně zná z kondičních jízd. Pochvaluje si hlavně odpich osmnáctitunového drobečka. „Tah tohohle třináctilitrového šestiválce je úchvatný. Sešlápnete plyn, automat okamžitě podřadí a vyrazí kupředu, je radost s tím jezdit. Takovéhle auto s přebytkem výkonu je snem každého strojníka,“ neskrývá nadšení. Mimochodem - strojník je speciální označení řidiče, který jezdí k zásahu pod majáky, protože řidičák na náklaďák má jinak téměř každý hasič.
V řeči čísel to znamená maximální výkon 353 kW a neuvěřitelný krouťák 2 400 newtonmetrů, dostupný už od tisíce otáček, tedy prakticky skoro od volnoběhu. Zvláštností je, že motor nemusí používat močovinu AdBlue k odstraňování oxidů dusíku. Má speciální výjimku. „U hasičského speciálu se předpokládá možnost nasazení při záchranných pracích, ohrožení státu a za válečného stavu, kdy není možné vyloučit obtíže se zásobováním například činidlem AdBlue, případně pohonnými hmotami z veřejné distribuční sítě. Takže motor pojede bez AdBlue bez omezení výkonu a jeho životnosti, a dokáže spalovat „vojenské“ palivo F34 bez přidaných aditiv,“ vysvětluje plukovník Schreiner. V běžném provozu se ale močovina samozřejmě používá, bez ohledu na výjimku, i u hasičských vozidel.
Scania jede maximálně stodesítkou, rychlost je elektronicky omezená. „Víc bychom ani nevyužili, nemáme v rajónu dálnice,“ říká. Řadit při jízdě není třeba, dvanáctistupňová převodovka Opticruise to obstará sama. Z kopce zase brzdí retardérem a výfukovou brzdou, stejně jako třeba kamion. Ovšem na rozdíl od nich není prioritou hasičů úsporná jízda - takže zatímco nákladní scanie jezdí za 24 až 30 litrů na 100 km, tady je to minimálně dvakrát tolik. „Podle stylu jízdy mezi 53 a 100 litry. Holt, při výjezdu se spěchá a šlape autu na krk, jezdíme stylem brzda-plyn. A pak při zásahu motor musí běžet na „malou řadu“, tedy něco jako snížený volnoběh, aby mohla fungovat čerpadla,“ vysvětluje jeden z velitelů.
Dvacet milionů za dvě hasičská auta se může zdát hodně, jenže obě scanie budou v provozu ještě v roce 2033. Výrobce totiž slibuje životnost „casky“ nejméně 16 let při běžném provozu s ročním nájezdem do 10 tisíc kilometrů. A samozřejmě i pro ně platí klasický „hasičský paradox“ - čím méně častěji budou vyjíždět, tím lépe pro všechny...
Prohlédněte si fascinující hasičské speciály, které slouží od loňska na ruzyňském letišti:
