No, ti se mi zrovna jako řidiči líbí. Jedou třeba trochu razantněji, ale je přitom z nich cítit i tolerance k okolí.
* Proč tak strašně moc jezdíte? Je to opravdu nutné?
Jezdím do Prahy třeba i třikrát do týdne a jedna cesta tam a zpět je 600 kilometrů. Ono to naskakuje. Jezdím rychle, přiznávám, ale přitom hrozně opatrně. A nikdy jsem...
* Neříkejte, že jste nikdy...
Opravdu, nikdy jsem nebourala. Dokonce jsem ani nikdy nebyla třeba jen pasivním účastníkem bouračky.
* Jaký je na to recept?
Právě ta opatrnost. Mám Octavii 4x4 jako sponzorské auto, a když je sucho, tak zrovna velký louda nejsem. Ale na mokru, nebo dokonce na sněhu a náledí, tam jsem suverénně nejpomalejší široko daleko na silnici.
* Vzpomenete si na váš první vůz?
Přesně! V roce 1983 po vítězství na mistrovství světa v Helsinkách jsem si koupila Škodu 120. Byla jsem na ni moc pyšná.
* Barva?
Samozřejmě červená. Ale pak mi někdo řekl, že červená auta si pořizují agresivní řidiči.
* A to nejste?
Jednou jsem málem byla. Jeden řidič mi tak, abych to dobře viděla, ve zpětném zrcátku řekl: Ty... ! A já hned vyskočila z auta, letěla k němu, otevřela dveře a křičím: Kdo je u vás... !? Chcete facku?! A on si mě prohlédl - dost jsem zhubla, měla jsem takový opravdu štíhlý černý kostýmek - a povídá: Od vás, paní Fibingerová, teď už klidně.
 |
