Zatímco menší a starší typ Civic se dal na tuzemských silnicích zřetelněji vidět už před otevřením stavidel dovozu zahraničních automobilů po roce 1989, dostal se Accord v největší síle do republiky až v devadesátých letech. A to jako havarovaný či ojetý ze západní Evropy. Nejstarší modely ze začátku devadesátých let na trhu nebudí přílišný zájem, byť jsou k mání za částky už pod padesátitisícovou mezí. Accordy z druhé poloviny osmdesátých let stojí do sta tisíc a ceny vozidel z prvních devadesátých let začínají na stopadesátitisícové hranici. Nejvíc jsou v bazarech a v inzerátech Hondy Accord ročníků 1992, 1993 a 1994, které se podle vybavení a motoru cenou pohybují kolem dvou set tisíc. Mladší auta jsou pochopitelně dražší, ovšem při přetlaku v obchodu s ojetinami obvykle stojí - s výjimkou zvláštností či zánovních vozů - dost pod polovinou pořizovací ceny, tedy pod třistatisícovou metou.
Honda Accord má ze všech stran příznivé reference. Mezi nejméně poruchovými auty ji ve své statistice vykazuje německý autoklub ADAC a rovněž německý TÜV uvádí model v kategoriích vozů do tří, pěti, sedmi i devíti let mezi méně poruchovými, než je průměr srovnatelných. Ovšem v kategorii jedenáctiletých se accord propadá do podprůměru a technici upřesňují, že čím je starší, tím je horší. Například korozi nosných dílů zjišťují u každé páté dvanáctileté Hondy Accord, zatímco v průměru jiných má stejnou bolest zhruba každé desáté srovnatelné vozidlo. Hůř, než je průměrně obvyklé, vycházejí staré accordy také z hodnocení řízení, ruční brzdy a trvanlivosti výfuku. K přednostem naopak také u starších modelů patří kvalitní zavěšení kol a solidní řízení, nožní brzdy stejně jako výborné brzdové vedení a hadičky. Na mladších vozech se vyskytuje minimum závad, a pokud se někde tradičně projevují, je to v účinnosti ruční brzdy. Ta vykazuje nadprůměr závad u všech věkových kategorií Hondy Accord, když markantní potíže mají sedmiletá auta a starší. Drobnější závady bývají v elektroinstalaci, zvláště v osvětlení.
Ke koupi odborníci doporučují modernější vozy od modelového ročníku 1993 a z motorů radí volit typy 2,0i a 2,2i, se kterými lze i svižně jezdit s průměrnou spotřebou kolem osmi a půl litru na sto kilometrů.
Honda Accord má ze všech stran příznivé reference. Mezi nejméně poruchovými auty ji ve své statistice vykazuje německý autoklub ADAC a rovněž německý TÜV uvádí model v kategoriích vozů do tří, pěti, sedmi i devíti let mezi méně poruchovými, než je průměr srovnatelných. Ovšem v kategorii jedenáctiletých se accord propadá do podprůměru a technici upřesňují, že čím je starší, tím je horší. Například korozi nosných dílů zjišťují u každé páté dvanáctileté Hondy Accord, zatímco v průměru jiných má stejnou bolest zhruba každé desáté srovnatelné vozidlo. Hůř, než je průměrně obvyklé, vycházejí staré accordy také z hodnocení řízení, ruční brzdy a trvanlivosti výfuku. K přednostem naopak také u starších modelů patří kvalitní zavěšení kol a solidní řízení, nožní brzdy stejně jako výborné brzdové vedení a hadičky. Na mladších vozech se vyskytuje minimum závad, a pokud se někde tradičně projevují, je to v účinnosti ruční brzdy. Ta vykazuje nadprůměr závad u všech věkových kategorií Hondy Accord, když markantní potíže mají sedmiletá auta a starší. Drobnější závady bývají v elektroinstalaci, zvláště v osvětlení.
Ke koupi odborníci doporučují modernější vozy od modelového ročníku 1993 a z motorů radí volit typy 2,0i a 2,2i, se kterými lze i svižně jezdit s průměrnou spotřebou kolem osmi a půl litru na sto kilometrů.
 Slabším místem Hondy Accord všech věkových kategorií je ruční brzda. Dříve než je obvyklé, rezaví, praská či ztrácí na těsnosti výfuk. U vozidel starších jedenácti let nadprůměrně korodují nosné díly karoserie. |
