Zatímco vodíková BMW již nějakou dobu dokazují opodstatněnost nové technologie, Honda se na losangeleském autosalonu pochlubila se sériovou podobou prakticky použitelného vodíkového automobilu, postaveného na základě několika konceptů FCX, už několik let vystavovaných po celém světě.
Ačkoliv sériová FCX (Fuell Cell eXperimental) z konceptu vychází na první pohled, výrobce na ní uplatnil několik významných technických novinek, dokumentujících, jak rychle jde kupředu vývoj palivových článků i automobilů jimi poháněných.
Především samotný palivový článek "V Flow“, umístěný uprostřed vozu, se zmenšil o podstatných 65 % při vyšším výkonu.
Konkrétně je nyní schopen při chemické reakci vyprodukovat 100 kW, tedy o 14 kilowattů více než původní FCX. A navíc zaručuje bezpečné oživení i při teplotách -30 stupňů Celsia.
Na jedné straně je nádrž na 171 litrů stlačeného vodíku, na straně druhé pokročilá regulační elektronika a silové prvky, které rozdělují energii mezi trakční synchronní elektromotor o výkonu 100 kW a 256 Nm a lithium-iontové akumulátory, do nichž se rekuperuje energie při brzdění.
Proti konceptu, jehož přední kola poháněl hlavní 80kW elektromotor a každé zadní kolo jeden pomocný 25kW, byla tedy konstrukce zásadně zjednodušena.
A co je vlastně FCX Clarity za model? Narozdíl od původní studie FCX v podobě spartánského vozíku se jedná o velký a pohodlný sedan s veškerým komfortem, na jaký jsou zejména Američané zvyklí.
Délkou 4,84, šířkou 1,85 a výškou 1,47 m a pohotovostní hmotností 1 625 kg zapadá do mezery mezi (na americké poměry) malým accordem a legendem a čtyřem cestujícím poskytuje skutečně pohodlné svezení.
Výkonný elektromotor rozjede clarity až na 160 km/h a je přitom úsporný, jako by spotřebovával 3,46 l benzinu na 100 km.
Stejně jako ostatní vodíkové automobily, ani FCX zatím nelze koupit. Honda je začne v malých sériích vyrábět a pronajímat za 600 dolarů měsíčně na dobu tří let, tedy na jakýsi operativní leasing.
Honda s takovýmito pronájmy začala již v polovině roku 2005, kdy první vodíkový automobil na světě (samozřejmě Honda) našel soukromého uživatele ve městě Redondo Beach.
V Kalifornii, kde už je díky aktivitám guvernéra Arnolda Schwarzeneggera vybudována síť vodíkových čerpacích stanic, se bude jednat o velice zajímavou alternativu. Normální prodej vodíkových aut už je totiž za dveřmi.
Protože alternativní paliva tvoří spojitou nádobu, řeší se samozřejmě i původ spalovaného vodíku. Jeho tradiční výroba elektrolýzou vody je totiž tak energeticky náročná, že popírá veškerý ekologický přínos.
Na to Honda také myslela a v médiích tvrdí, že její vozidla spalují vodík získaný z perspektivního zemního plynu. Pokud prý dojde na elektrolýzu, bude k ní použita výhradně energie ze slunečních, větrných a vodních elektráren.
Jistě, i tohle tvrzení je napadnutelné, protože skutečnou ekologickou výhodnost těchto zdrojů zatím nikdo nepotvrdil, ale přinejmenším to zní lépe než energie získaná ze spalování hnědého uhlí.
Konstruktéři došli ještě o krok dál ve vyrovnávání bilance skleníkových plynů a na vnitřní čalounění použili materiál rostlinného původu, o němž tvrdí, že má srovnatelnou mechanickou odolnost jako syntetické tkaniny. Kolik energie ovšem stála jejich výroba, se již konstruktéři nezmínili.
