Takhle zní hrubá charakteristika další evoluce japonského adventure biku, který Honda vyslala sbírat body do stále populárnější kategorie, v automobilovém názvosloví nazývané „crossover“. Jsou to mašiny jdoucí napříč styly a cestou si berou od každého kousek. V případě nové hondy je to pohodlí cesťáku, motor ze sporťáku a podvozek endura. Každá z těchto vyjmenovaných vlastností přináší crossrunneru hodně dobrého, ale snese i trochu kritiky.
Široké, prostorné sedlo poskytuje dostatek komfortu pro řidiče i spolujezdce. Navíc se dá přizpůsobit hodně širokému spektru uživatelů. Nabízí rozsah od 815 do 835 milimetrů nad silnicí. Naproti tomu stupačky řidiče jsou zejména na první posaz až nečekaně sporťácky „zakopnuté“ dozadu.
Boční kufry nepatří k největším, avšak v kategorii sportovně laděných dobrodruhů může být i hůř. Pokud je motorka vybavena příplatkovými kufry a zejména tím horním o objemu 45 litrů, může spolujezdec hovořit o na svou kategorii hodně velké dávce luxusu. Přední stěna horního kufru je totiž vypolstrována a tvoří tak komfortní oporu pro spolujezdcova záda.
Za luxus se ovšem obvykle také platí. V případě testované motorky jsou kufry spolu s padáky, mlhovkami a hlavním stojanem součástí takzvaného Adventure paketu, který si Honda cení na necelých padesát tři tisíc.
Kam s ním?
Motor nabízí ve spodním rozsahu slušnou porci kroutícího momentu. U čtyřválcového véčka je to tak trochu povinnost. Se zvyšujícími se otáčkami však výkonová křivka začíná mírně vadnout. Druhý dech motor nabírá v okolí 6 500 otáček, kdy se do hry připojují v každém válci dva ventily navíc. V ten okamžik se za doprovodu mírného škubnutí otevírá nový vesmír. Motor se zhluboka nadechne a z válcové výfukové koncovky zazní hodně neendurový výpal.
Všech sto šest koní zároveň zatáhne za ruce a zrychlující se proud vzduchu kolem slušně vysokého plexi štítu nutí řidiče instinktivně se v sedle přikrčit. U klasického kapotovaného VFR, na které crossrunner navazuje, tenhle okamžik miluji, hodně si ho užívám a jen velmi nerad se s těmi ventily navíc loučím, když musím uvolnit plynovou rukojeť.
U crossoveru pořád nějak nemohu přijít na to, jak tuhle vlastnost uchopit. Zkouším město, klikatou silničku i dálnici. Na dálnici vede radikální jízdní styl téměř výhradně k nárůstu spotřeby bez vlivu na kvalitu jízdy. Předpisovou stotřicítkou se dá jet i kolem 5 500 otáček. Ve městě někdy překvapí až překotně brutálním nástupem ve chvíli, kdy to není tak úplně zapotřebí. Zbývá okreska.
A právě tam, mezi nekončícími smyčkami zatáček je crossrunner jako doma. Oblouky posbírá v režii nízkého rozsahu, zatímco na rovinkách vystřelí agresivně jako projektil. Když má zatáčka dostatečně přátelský poloměr, který dovolí motoru udržet ve hře kompletní sestavu ventilů, proletím se v hlubokém náklonu těsně nad silnicí jako na sporťáku. Chlapík na zánovním supersportu mi v zatáčkách není schopen zmizet z dohledu a později, při zastávce před silniční uzávěrou, s uznáním pozoruje okufrovaný cestovatelský speciál.
Rozumná elektronika
Zadní část cestovní hondy se pyšní jednostrannou kyvnou vidlicí s letmo uloženým kolem. To je velká parádička. Odpružení má na starosti centrální jednotka s plynulým nastavením předpětí. Ve srovnání s high-tech sestavou v zadní části působí přední vidlice v klasickém uspořádání, byť s nastavitelným odskokem, poněkud chudým dojmem. Celkové kompozici by řešení up-side-down jistě slušelo lépe. Snad příště.
Na předním kole se otáčí na adventure bike docela malá sedmnáctka široká 120 milimetrů. Zadek se pyšní stoosmdesátkou o stejném průměru. Kola jsou dědictvím původního silničního VFR. A nezůstalo jen u nich. Přední dvojici třistadeset milimetrových kotoučů krotí radiální čtyřpístkové radiální brzdiče. Vzadu jim sekunduje jeden 256milimetrový kotouč s dvoupístkem. Brzdný potenciál je více než dostatečný i pro jízdu ve dvou v plné polní. Brzdy jsou samozřejmě vybaveny ABS. Nejde sice vypnout, ale pokud se jako já nenecháte strhnout k řádění na prašné polní cestě, do řízení se zbytečně motat nebude.
To s kontrolou trakce je to jiná káva. Dá se ve dvou stupních dávkovat nebo zcela vyřadit. Díky tomu se za mnou na polňačce zvedne oblak prachu, a dokud to situace dovolí, podržím mašinu v agresivním akceleračním smyku. Středočeská polňačka se na okamžik změní v pouštní stezku. Ve stoje se řítím zvířeným prachem a motorka pode mnou pevně drží stopu. Nevím jak přihlížejícím, ale mně i motorce se tahle hra na pouštní rally docela líbí. Jak to ti chlapi na Dakaru dělají, že to vydrží celý den, nechápu.
Hliníkový páteřový rám má motorku za každé situace pevně pod kontrolou. Ani při hodně divoké jízdě po hrbaté cestě nebo rychlém překlápění v zatáčkách neuhne ani o milimetr. Spodní část motoru je kryta ostře řezanými protektory. On je vlastně celkový design motorky charakterizován agresivní ostrou hranou a tvarem písmene X. Například předek přísně kontroluje silnici LED světlomety ve tvaru tohoto písmene. Pod světlometem míří vpřed akční „zoban“. Kdo ho nemá, není akční, usoudili patrně všichni výrobci cestovních endur.
Od ostře řezaného předku se po obou bocích táhnou jako blesky zakřivené plasty bočních kapotáží, které plynule přecházejí do stran nádrže. Boky motoru testované mašiny jsou chráněny padacími rámy s mlhovkami. Též součástmi dříve zmiňovaného doplňkového paketu. Akční vzhled crossrunneru je podtržen například i tenoučkými ledkovými blinkry, které vystupují z kapotáží jako žiletky.
Nová honda zaujme určitě hodně akčním vzhledem. A když se motor dostane do patřičných otáček, upozorní na sebe také ostrým zvukem výfuku. Ten se dá v rámci košaté příplatkové výbavy ještě umocnit titanovou koncovkou Akrapovič. V seznamu příplatkového příslušenství se bohužel stále ještě nalézá dvanáctivoltová zásuvka. Přemýšlím, o kolik by bylo nutné zvýšit pořizovací cenu motorky, kdyby Honda tuhle cestovatelskou nezbytnost už konečně zařadila do standardní výbavy. Naproti tomu pětistupňové vyhřívání rukojetí v základu není špatnou náplastí na tenhle neduh.
Pohodář do nepohody
Při normálním cestovatelském tempu ubude každých sto kilometrů z téměř jednadvaceti litrové nádrže něco málo přes pět litrů. Když dám ale biku „napít“ a mám přitom čas podívat se na hodnoty spotřeby, ta okamžitá někdy ukazuje i hrozivé hodnoty překračující 10 litrů. Průměrná spotřeba po hezkých pár kilometrech ostré palby, kdy stupačky zvonily o asfalt a čistokrevný cesťák zamotal hlavu nejednomu supersportu, však hlásí hodnotu 7,4.
Honda Crossrunner je pohodový univerzál, který odveze na dovolenou stejně jako do práce nebo na víkend ve dvou s úměrným množstvím bagáže. Nejlépe se jí daří na okreskách, ale nebojí se ani rozbité polňačky. Když si namísto kufrů vezmete do kapsy jen pár korun na benzin navíc, dá se s ní prožít i hodně sportovní odpoledne. Jako každá víceúčelová věc přináší někde něco navíc a jinde zase trochu ubere. Pokud by někdo pedantsky trval na absolutní dokonalosti v každém směru, nezbývá než přistavět garáž a zatlačit do ní minimálně tři motorky. A to se za necelých třistadvacet pět tisíc pořídit nedá.
Honda VFR 800 CrossrunnerMotor: Rozměry a hmotnost: Převodovka: Kola: Cena: 324 900 Kč |
