Svá dvě auta střídá Rudolf Hrušínský podle účelu cesty.
„Audi A4 mám na dojíždění z Karlíku do Prahy nebo když prázdný jedu někam ven. A na ryby jezdím v Opelu Frontera, který se dostane úplně všude,“ říká Hrušínský.
Jeho legendární otec se v roli lékaře ve filmu Vesničko má středisková „proslavil“ tím, že za volantem škodovky se rád kochal krajinou a zapomínal řídit.
Jak dlouho svá dvě auta máte?
Audi asi tři roky a fronteru tak sedm let. Ta už má nejlepší za sebou, což je na ní i vidět. S údržbou to u mě ani jedno auto nemá moc lehké.
Opravdu jste si fronteru kupoval jen kvůli rybám? Nebyla v tom touha po velkém autě?
Jen rybář pochopí, kolik věcí k vodě je potřeba mít s sebou. A protože k řekám nevedou dálnice, je potřeba mít i pohon na všechna čtyři kola. Navíc takřka denně dojíždím do Prahy a zima většinou zaskočí nejen řidiče, ale i silničáře. Jízda na namrzlé silnici, případně ve sněhu, se ve fronteře zvládá celkem v poklidu. Máte v ní větší pocit bezpečí. Pořízení velkého auta s pohonem všech kol proto u mě určitě nebyla frajeřina.
Netrápí vás spotřeba takhle velkého vozu?
Proč by měla? Pokud si myslíte, že je nějak závratná, velice se mýlíte. Je v tom turbodiesel o objemu 2,5 litru, který si i při ostré jízdě říká o devět až deset litrů nafty na sto kilometrů.
Co byste říkal na takový Land Rover?
Samozřejmě, líbil by se mi. Land Rover Defender je klasika. I starší ročníky jsou skvělé a bezporuchové. Bohužel i cena ojetého vyjde jako pořízení nového vozu, proto zůstávám u té frontery.
Tu máte sedmým rokem. O výměně zatím neuvažujete?
Začíná to být velice aktuální a možná během podzimu dojde k výměně. Ještě přesně nevím za co, ale určitě budu chtít pohon všech kol a velký kufr.
V této kategorii jsou prodejně velmi úspěšné vozy z Japonska a Koreje...
Co se týká japonských aut, tak Toyota je v kategorii terénních vozů na špičce. Korejská Kia nebo Hyundai nabízejí na pohled moc pěkná auta, ale nejel jsem v tom, proto nemám tušení, jak se chovají na silnici a v terénu. Zajímavá je u nich samozřejmě i velmi příznivá cena.
Kolik kilometrů ročně najedete?
Takových padesát tisíc. Denně dojíždím do Prahy, k tomu cesty na ryby a na různé akce po celé republice.
Jste rybář. K jaké rybě byste oba vozy přirovnal?
Opel Frontera by byl těžký okoun nilský a Audi A4 pro změnu nádherný candát nebo pstruh.
Kocháte se krajinou během řízení jako váš otec v roli lékaře v nezapomenutelné filmové komedii Vesničko má středisková?
Miluju sledování okolí. Zároveň se ale snažím udržet na silnici, takže se kochám jen jedním okem.
Jaký řidič byl váš tatínek?
Asi to byl nejhorší řidič na světě. Taky řídil jen velmi krátce. Měli jsme Renaulta 4CV, vyjeli jsme pár kilometrů za Prahu a táta jel celou cestu se zataženou ruční brzdou. Když jsme zastavili, od kol se valila oblaka kouře. Pak jel ještě asi dvakrát. Poprvé mu spadlo cigáro za košili, tak dupnul na brzdu. Podruhé reagoval stejně, když ho štípla vosa. Naštěstí se to obešlo bez následků, ale tím skončila jeho řidičská kariéra. Od té doby u nás řídila máma.
Měl jste vy nějakou nehodu?
Řídím od osmnácti let, za rok mi bude šedesát a těžkou nehodu jsem měl jen jednu, a to jsem ji ani nezavinil.
V čem jste začínal jezdit?
V Simce 1300, což bylo auto mých rodičů. Pak jsem přešel na svoje vozidlo, které bylo jednostopé -babetu. Tu jsem vyměnil za mustanga. Teprve poté jsem si sedl za volant vlastního trabanta. Po něm přišly na řadu škodovky, lady, Ford Sierra, posléze to byl Volkswagen Passat, Audi 80, Ford Mondeo a pak už Opel Frontera a Audi A4.
Jaké auto bylo nejlepší?
Skvělý byl Volkswagen Passat, s nímž jsem měl tu bouračku. Dá se říct, že mi zachránil život. Motor byl po nárazu slisovaný ani ne do půlmetrového bloku a uvnitř jste to ani nepoznal. O tom můžu svědomitě prohlásit, že je to skutečně bezpečné auto.
A auto, které se nepovedlo?
Ford Sierra s automatickou převodovkou. To byla katastrofa. Asi za měsíc jsem ho dal pryč. Mělo to strašně velkou spotřebu a bez řazení mě ani nebavilo jezdit.
Za jakým autem se ohlédnete?
Většinou jsou to velké terénní vozy. Třeba Toyota Land Cruiser nebo Volvo XC 90.
A co třeba motorky?
Tím jsem si taky prošel, ale dneska už si raději sednu na sedadlo auta. Na babetě jsem procestoval kus světa. Podnikl jsem s ní i první zahraniční cestu z Plané nad Lužnicí k Balatonu a zpět. Zalíbilo se nám to natolik, že jsme příští léto s kamarády vyrazili až k polskému moři. Nevím, kolik to bylo kilometrů, ale jeli jsme to čtrnáct dnů.
Denně jsme ujeli takových sto padesát až dvě stě kilometrů. I když jsme si na sedačku občas museli dávat polštář, aby se to vůbec dalo vydržet, byla to paráda. Vtipné třeba bylo, když nás v kopci předjížděla skupinka cyklistů. Vezli jsme si totiž jídlo, spacáky, nějaké to oblečení... No, musel to být zajímavý pohled.
Co říkáte na schválení bodového systému?
Jsem z toho dost na rozpacích. Trošku se ho obávám, ale je fakt, že se na našich silnicích dějí strašné věci. Občas to vypadá, že jsme národ sebevrahů. Když se chce někdo zabít, ať to udělá, ale nemusí ohrožovat ostatní. Přísnější tresty by snad mohly tenhle stav zlepšit.
Přemýšlím o nákupu nového auta. Určitě to bude čtyřkolka s velkým kufrem.
 AUDI DO MĚSTA Na běžné jízdy za divadlem Rudolf Hrušínský používá Audi A4. Na ryby a do lesa jezdí v Opelu Frontera. |
