Ojetý Hyundai i30: žádanému Korejci ze Slezska se potíže vyhýbají

Hyundai postavilo model i30 podle chutí Evropanů, vývoj probíhal v Německu, výroba v Česku. Korejská odpověď na Škodu Octavii si na trhu s ojetými vozy vede dobře. Jedním z důvodů je jistě příznivá pořizovací cena. Co ale od vozu čekat po technické stránce, když už má něco najeto?

První generace „í-třicítky“ vstoupila na trh v roce 2007. Nyní je z ní tedy ojetina v nejlepších letech a navíc za příznivé ceny. Automobil vyráběný do roku 2011, kdy jej nahradila druhá řada modelu, tak zaujme motoristy, vyžadující za méně peněz více muziky. Stává se cílem praktičtěji smýšlejících řidičů, ale i mladých motoristů, toužících po cenově dostupném a stále ještě moderním automobilu.

Očima experta

Jindřich Topol, AAA AUTO

Model i30 vyhledávají jak mladí řidiči, tak zkušení i starší motoristé. Zkrátka má své příznivce mezi širokou řidičskou populací bez ohledu na věk. V automobilu vidí levnou cestu k modernímu vozu, v případě kombi navíc se schopnostmi přepravit celou rodinu i se zavazadly třeba na dovolenou. Z těchto důvodů jde o žádanou ojetinu.

Nic na tom nemění ani některé častěji se objevující závady. Patří k nim třeba praskání žárovek ve světlometech, nebo vůle vznikající v táhlech předního příčného stabilizátoru. Pozornost při výběru automobilu věnujte také funkčnosti elektrického ovládání oken a klimatizaci, i zde se totiž občas vyskytne porucha. Totéž platí pro stěrače a ostřikovače.

Známé jsou vůle v silentblocích náprav. Zatímco výfuk podléhá korozi, karoserie prokazuje dobrou odolnost. Stejně tak pohonné jednotky pracují bez závažných nedostatků. Snad jen u silnějších turbodieselů s vysokým počtem ujetých kilometrů si ohlídejte stav dvoumotového setrvačníku. Vzhledem k pořizovací ceně ojetých korejských vozů představuje Hyundai i30 skutečně zajímavou nabídku.

Auto, kterým zahájil Hyundai výrobu ve své fabrice v Nošovicích v Moravskoslezském kraji, láká mladé řidiče i motoristy hledající vozidlo pro rodinu. Zatímco ti první volí kratší hatchback z důvodu cenové dostupnosti a moderního vzhledu, ti starší sází především na poměr cena-užitná hodnota, který je zde opravdu zajímavý. Ty nejlevnější kousky začínají s cenami kolem 120 tisíc korun (zde).

Hatchback je dlouhý 4 245 mm a má rozvor 2 650 mm, provedení kombi označené i30cw je oproti hatchbacku delší (4 475 mm), o něco vyšší a má i prodloužený rozvor na 2 700 mm.

Jistota bezpečí

Bez pozornosti není ani stránka bezpečnosti, která mluví především pro vozidla vyráběná od roku 2009. Původně totiž automobil získal v bariérové zkoušce Euro NCAP čtyři hvězdičky z pěti možných, v roce 2008 ale prodělal úpravu a test absolvoval znova. Tentokrát to už bylo s plným počtem hvězd. Při výběru ojetého auta je však třeba mít na paměti, že v technickém průkazu je datum uvedení do provozu, nikoli rok výroby. Ten se dá zjistit na základě VIN čísla, třeba přes oficiální dealerskou síť. Avšak ani „čtyřhvězdičkové“ auto není žádná loterie, i tak jde o vysoké hodnocení, zcela běžné pro celou řadu vozidel, mnohdy i konstrukčně mladších, než je první generace „í-třicítky“.

Motoristé Hyundai i30 většinou hodnotí jako pohledný automobil se zdařilým interiérem. Tomu dominuje líbivá palubní deska z kvalitně vypadajících plastů. V tomto směru nastal oproti předcházejícím modelům korejských vozů velice výrazný posun. To se projevuje i u ojetin, když interiér vykazuje lepší odolnost. Posádka se může spolehnout na pohodlná sedadla i dostatek prostoru ve všech směrech.

Kufr je ale lehce pod průměrem, když v případě hatchbacku nabízí základní objem 340 litrů a u kombi jen 415 litrů (měřeno pod kryt zavazadlového prostoru, tedy přibližně po spodní hranu oken). Přesto bude řadě řidičů určitě stačit. Klad zcela jistě představuje pohodlné odpružení a dobré chování za jízdy. S automobilem se snadno sžije jak začínající řidič, tak zkušený šofér nebo motorista v důchodovém věku.

Základní benzin stačí

Drtivé většině z nich přitom stačí už základní benzinová čtrnáctistovka, která je díky výkonu 80 kW dostatečně čilá. Samozřejmě větší zatížení automobilu poznáte, většinou se ale jezdí s vozidlem nevytíženým ani z padesáti procent, a v těchto případech je tento motor s proměnným časováním ventilů CVVT ochotný a současně vykazuje příznivou spotřebu.

Pokud někomu nevyhovuje, šestnáctistovka o výkonu 93 kW pro něj bude jasnou volbou. Dvoulitr s výkonem 105 kW se neobjevuje na trhu často a vzhledem k silné šestnáctistovce se zdá být zbytečným luxusem.

Zkrátka nepřijdou ani zájemci o turbodiesel. Ten nejslabší má objem 1,6 litru a výkon 66 kW, což je řekněme dolní hranice pro „í-třicítku“. Daleko lepší je vsadit na agregát 1.6 CRDi/85 kW nebo rovnou dvoulitr s výkonem 103 kW. Ten má navíc proměnnou geometrii lopatek turba VGT, stejně jako po faceliftu v roce 2010 uvedený motor 1.6 CRDi s výkonem 94 kW.

Nejčastěji zlobí elektrická výbava auta

Z hlediska spolehlivosti si pohonné jednotky vůbec nestojí špatně. Samozřejmě nikdy nelze vyloučit například selhání plynoucí z vysokého opotřebení u vozidel s pořádnou porcí ujetých kilometrů. K rizikovým částem patří například vstřikovače turbodieselů, dvouhmotový setrvačník u 2.0 CRDi, kde je citelněji namáhán nebo filtr pevných částic. V případě benzinových motorizací se zase jedná především o zapalovací cívky.

Mezi skutečně časté závady ale tyto možné potíže nepatří. K těm se řadí spíše problémy s elektrickou výbavou (zpočátku zlobila originální autorádia) nebo vznik vůlí v silentblocích podvozku, ale i v manuálním řazení. Tyto vůle pak mohou vyvolávat dojem ojetějšího vozu, než ve skutečnosti je. Originální silentbloky zde nemají zrovna dlouhou životnost a mizerná kvalita českých komunikací jim v tomto směru nijak nepomáhá.

Zkušenosti majitelky

Kateřina, 39 let

Ojetý Hyundai i30 jsem si pořídila místo Škody Fabia 1.2 HTP první generace. Kombík mi nabízí více místa a kromě toho i daleko lépe vypadá než už opticky stárnoucí škodovka. Více se mi líbí také interiér a příjemněji naladěný podvozek. Hlavním důvodem obměny vozu ale byla touha po modernějším a bezpečnějším autě, za příznivou cenu, což „í-třicítka“ podle mě splňuje. Výhodou je také daleko svižnější motor, který však není nijak žíznivý ani při jízdě po městě.

S autem jezdím každý den do práce, takže spotřeba je pro mě zásadní věc. Mám jej zatím přes půl roku a nemohu na něj říci křivé slovo. Jediný servis, který vůz absolvoval, byl ihned po jeho zakoupení. Taková ta klasika: výměna oleje, filtrů, celková kontrola auta, která vedla ještě k výměně předních brzd. Od té doby jenom jezdím. Auto je to na ovládání skutečně příjemné, tiché, dobře tlumící díry v silnici. Benzinová čtrnáctistovka mi přijde ideální, i když přiznávám, že nejsem žádný závodník.