Na své cesty se připravuje jen minimálně. Motorku má pořád v „plné polní“. Své osmnáct let staré cestovní enduro prý myl naposledy před několika lety jen proto, že musel. Kdesi v Africe ho na hranicích mezi dvěma zeměmi donutili, prý kvůli ochraně před epidemiemi (to tam musí podstoupit všechna vozidla, nejen Igorova motorka).
„Nepřipravoval jsem se nijak zvlášť, jsem připravený vždycky,“ říká. Právě teď vyráží do Iráku. Před 14 dny se rozhodl, že tím směrem vyrazí, čtyři dny před výjezdem začal plánovat trasu, kudy pojede. Hlavně hledá místa na trase, kde si expedici zpestří.
V Iráku by pak rád pronikl mezi lidi, zažil jejich dny, jedl s nimi, žil. Musí jen najít někoho, s kým se domluví anglicky.
Láska na celý život
Nerozlučnou parťačkou mu je jeho motorka: „Miluju ji, doufám, že toho spolu ještě spoustu zažijeme,“ říká. Cestovní enduro BMW R 1100 GS koupil v roce 2000 nové, od té doby s nim najel skoro 400 tisíc kilometrů. „Už tehdy jsem tušil, že toho spolu hodně prožijeme,“ komentuje. Na svých expedicích si mašinu postupně dovybavil. „Teď je dokonalá, už z ní žádné věci nesundám. To je jedno, jestli pojedu jen po Praze, do Iráku nebo možná někam dál. Celá ta motorka je dnes taková Igorova specialitka,“ říká s úsměvem.
„Mám víc štěstí než rozumu, opravit neumím skoro nic. Naštěstí se nekazí. Za ty roky jsem se naučil, co se může rozbít a vozím si náhradní díly s sebou,“ popisuje a prozrazuje, že nejdůležitější je mít s sebou ložisko kardanu u zadního kola. „Když cítím, že už to není ono, nechám ho preventivně vyměnit, anebo když se rozbije, nechám ho někde v dílně vyměnit. Stalo se mi to třikrát: v Japonsku, Mauretánii a Arménii. Je to akce na celý den a když to dobře klapne, uděláme si pak mejdan,“ vypráví kouzelnou češtinou šarmantní cestovatel.
Když jede „na lehko“, váží Igorova motorka kolem pěti set kilogramů, s plnou výbavou a suvenýry z cest o dalších 150 kilo navíc. Když naplní vrchovatě speciálně upravenou nádrž a kanystr, ujede na jedno natankování 700 až 900 kilometrů, podle toho, jak moc „tahá“ za plyn. „Hodně záleží na stylu jízdy,“ dodává. Igorův postup na dlouhých štrekách je jednoduchý: dvě hodiny v sedle a pak pauza. „Tak to můžu zopakovat třeba pětkrát. Rekord mám asi 1400 takto ujetých kilometrů v Austrálii,“ upřesňuje.
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tv„Moc neumím řídit motorku. Všichni vědí, že se před každou zatáčkou bojím. Jezdím opravdu opatrně. Za každou zatáčkou vidím nebezpečí,“ popisuje svůj jízdní styl. Kromě toho, že nikdy nespadl, to dokazuje i neuvěřitelnou výdrží své motorky. „Mám rekord 41 tisíc kilometrů najetých na jedné zadní gumě,“ ilustruje. „Na dálnici jezdím 120 až 130, na okreskách osmdesát. Dávám si velký odstup. Moc nebrzdím a neberu za plyn. V servisu nechápou, jak najedu na jedny brzdy tolik kilometrů. Je to jednoduché: v Praze nastartuju a v Bělehradě před hotelem poprvé brzdím,“ uzavírá cestovatel.
