BEZPEČÍ: Velké auto, které zvládne i terén a ochrání posádku, si koupil Lubomír Brabec.

BEZPEČÍ: Velké auto, které zvládne i terén a ochrání posádku, si koupil Lubomír Brabec. | foto: Josef Louda

Jak kytarista Brabec rozbil trabanta na trsátka

  • 58
Lubomír Brabec patří k našim nejvýznamnějším kytaristům současnosti. K cestám na koncerty i za sportem si pořídil nové Mitsubishi Pajero.

Lubomír Brabec řídí od svých osmnácti let. "V poslední době neudělám krok pěšky, nejezdím ani tramvají, ani metrem, jenom autem. Jak jsem usedl do auta, už jsem z něj nevystoupil,“ nadneseně říká kytarista, jenž jako první hudebník na světě uspořádal koncert v Antarktidě.

Jaké bylo vaše první auto?
Začal jsem s tatínkovým trabantem, kterého se mi podařilo dokonale zrušit. V zatáčce mi praskla pneumatika, takže z auta zbyla jen pověstná trsátka a volant. Naštěstí jsem to přežil ve zdraví.

Trabanta jste vyměnil za co?
Za moskviče, kterého už jsem si koupil za své. Bylo to krásné žluté auto, na které jsem nedal dopustit. Díky své bytelnosti totiž vydržel neskutečně moc. Nebyl třeba problém zastavit, vylézt na střechu a trhat třešně, aniž by to na něm zanechalo nějaké stopy.

Také mi vyhovovalo přepínání dálkových a potkávacích světel levou nohou. To bylo skvělé řešení, které bohužel vymizelo. A pak jsem začal střídat auta asi jako každý v mé profesi.

Kolik kilometrů ročně najedete?
Minimálně čtyřicet tisíc. Na zájezd jedu třeba až do Španělska. Několikrát jsem měl také škodovku, kterou jsem ale vždy rychle vyměnil, protože nebyla tak spolehlivá, jak bych potřeboval, proto jsem poté přešel na fiaty.

Dnes, když se na ně dívám zpětně a pozoruji, jaká to byla malá, úžasná autíčka, s úsměvem vzpomínám na dobu, kdy je tehdy člověk kupoval "pod pultem“ v Tuzexu.

A čím jste jezdil v posledních letech?
Nakonec jsem přešel na mazdy. Když sleduji auta, která dnes jezdí, mám pocit, že jsou všechna téměř stejná. Mazdy jsou o trochu krásnější svým nadčasovým designem.

Nejdůležitější je ale perfektní servis. A protože v servisu, kam jezdím, došlo k rekonstrukci a začali tam prodávat značku Mitsubishi, rozhodl jsem se u nich zůstat a přejít právě na Mitsubishi.

A proč zrovna velké pajero?
Protože mám spoustu sportovních aktivit, dal jsem přednost terénnímu autu, do něhož se mi vejde všechno vybavení. Potřebuji silné auto, se kterým se dá vjet téměř kamkoliv a je za něj možno zapřáhnout i vozík s koněm. Vybíral jsem i podle toho, že často jezdím na koncerty v dost nepříjemném počasí a nemůžu si dovolit, abych zůstal někde v závějích.

Jaký jste typ řidiče?
Snažím se jezdit bezpečně, ale svižně. Nemám rád váhavé, pomalé řidiče. Měl jsem sice pár nehod, ale vždy šlo jen o plechy.

Jak jste spokojen s dopravou v Česku?
Ve světě existují dva možné pohledy. Jeden z nich je ten agresivnější, kdy vyháníme auta z měst a narážíme na mnoho až nesmyslných omezení. Mám pocit, že právě ten jsme bohužel zvolili u nás.

Druhou možností je řidičům pomáhat a vycházet vstříc. Když se podíváte do Francie, najdete tam třeba nakloněné chodníky, díky nimž se při parkování neničí kola. Samozřejmě, že aut i lidí je na světě moc, ale je potřeba počítat s tím, že auto patří k životu. Toto je otázkou vstřícného filozofického přístupu.

Málo lidí přemýšlí o tom, jak to udělat, aby byla Praha průjezdná. Například když jedou všichni ráno do Prahy, jsou všude kolony. Když jedete ven, jsou kolony zase v opačném směru. Možná je to trochu i o pružném nastavení světel. Ani stav silnic není příliš povzbudivý. Asi před týdnem jsem jel do Karlových Varů a skoro celou cestu byly na silnici vyjeté koleje od kamionů. Stejně tak dálnice z Prahy do Brna je jedno velké neštěstí.

Berete stopařky?
Neberu, ale vždy jsem rád svezl vojáky. Měl jsem vždy pocit, že nemají peníze a že pořád někam spěchají, buď jedou za svojí holkou, nebo se vracejí do kasáren. A já si netroufám posoudit, co je důležitější.

Kam až jste ochoten se autem vydat?
Projezdil jsem celou Evropu včetně Skandinávie. Auto má ale svůj dosah, kam se s ním dá dojet.

Kde se vám tedy řídilo nejlépe.
Například po norských silnicích se jezdí sedmdesátkou. A když vidíte, že se všichni podřídili a považují to za normální, je to super. U nás je sice povolených sto třicet, ale každý stejně jezdí přes sto padesát a v tu chvíli, když jedete předpisově, to začíná být nebezpečné.

Důležité je respektovat zákony, ale měly by být rozumné, což ty naše, troufám si říct, mnohdy nejsou. Obecně se mi nejlépe jezdí na německých silnicích, kde jsou řidiči k sobě ohleduplní i přesto, že jezdí velkou rychlostí.

Mitsubitshi Pajero 3,2 Di-D Lubomíra Brabce

Objem motoru

3 200 cm3
Max. výkon 118 kW/160 koní
Zrychlení z 0 na 100 km/h 12,8 s
Nejvyšší rychlost 177 km/h
Délka vozu 4900 mm
Prům. spotřeba 9,3 l/100 km