Svézt se na okruhu v hejnu takových sportovních vozů, jako je Porsche GT3 RS, Ford Mustang GT nebo třeba Nissan Z350, to je opravdu zážitek. Na mostecký okruh se superrychlé speciály sjely na sraz toho nejlepšího, co lze potkat na českých silnicích. Třešničkou na dortu bylo nejrychlejší, nejsilnější, nejdražší, nej-... sériové auto světa Bugatti Veyron s tisíci koňskými silami pod kapotou a zrychlením z nuly na 100 km/h za 2,7 vteřiny. ČTĚTE ZDE...
Jako spolujezdci už jsme okusili kdejaké drahé sportovní auto, ale jen se vozit a nemoci auto na okruhu řídit, to není ono.
Na srazy sportovních vozů do Mostu se sjíždějí ty nejzajímavější značky aut. Není neobvyklé zde spatřit Ferrari F430, Lamborghini Galardo, Porsche Carrera GT nebo Maserati MC12.
Moje nová Octavia RS s 200 koňskými silami tu opravdu není žádnou perlou, ale vzhledem k tomu, že podle Škodovky patří mezi sportovní vozy a je vlastně nejrychlejším sériově vyráběným mladoboleslavským modelem všech dob, na trať jsem se s ní odvážil.
Ale abychom octavii nekřivdili, je třeba říci, že pokud by ji na okruhu dostal do ruky zkušený závodní řidič, leckterému konkurentovi s milionovým "bourákem", který umí za volantem spíše ohromovat okolí než jezdit, by brzy ukázal výfuk.
Učit se, učit se, učit se... je třeba za volantem stále, a tak jsem si nechal na okruhu radit klubovým instruktorem sportovní jízdy. Při jízdě mě upozorňoval na všechny mé "závodnické" nedostatky. A že jich nebylo málo! Možná, že v jejich výčtu poznáte vlastní chyby.
Už po sednutí za volant je všechno špatně: nesprávné držení volantu (pouze jedna ruka nebo, ač obě, ve špatné poloze na volantu), špatný posez (pochopitelně příliš zakloněný), příliš velká vzdálenost od pedálů i volantu (ruce jsou na vrchní poloze volantu příliš propnuté a nedovolují volně otáčet volantem). A to jsem si myslel, jak blízko volantu a jak rovně nejsem zvyklý oproti ostatním řidičům sedět...
Následoval start na okruh v doprovodu dalších strojů. Zelená na semaforu, startér mi odmávl, šlapu na plyn a během pár vteřin se blížím k první zatáčce, kterou projíždím samozřejmě absolutně špatně - vlastně tak, jak bych ji projel na veřejné komunikaci v daleko nižší rychlosti.
Na okruhu je ale všechno jinak. Platí zde pravidlo: vjet do zatáčky co nejefektivněji a co nejdříve a co největší rychlostí ji opustit. Je tedy třeba volit správnou stopu, před zatáčkou brzdit naplno, dotknout se jejího ohybu a ve správném místě a bleskurychle ji opustit. Tedy žádné hraní si s brzdou a plynem. Na okruhu buď naplno brzdím, nebo naplno šlapu na plyn. Teprve pak mám šanci dosáhnout zajímavých časů.
Pochopitelně se několikrát stalo, že jsem vjel do zatáčky příliš rychle, neprojel ji zrovna dokonale a namísto vyrovnaných kol se "oktávka" vyhrnula ven zatáčkou našikmo přes gumy, což na nich také po jízdách bylo vidět.
Ruku v ruce se správným projížděním zatáček, brzdou a plynem jde samozřejmě další zádrhel mé jízdy – řazení. Zlozvyk stále nechávat ruku na řadicí páce, popřípadě dlouho před změnou rychlostního stupně, je vlastní mnoha řidičům. Instruktor vysvětluje, že ač se to nezdá, právě díky tomu neřadíme dost rychle. Správně máme mít obě ruce na volantu, pak rychle zařadit a ruce opět rychle zpátky na volant.
Správná technika jízdy na okruhu se dá využít i v každodenní praxi. Na běžných silnicích samozřejmě nesmíme jet, co to dá. Správné držení volantu, řazení, větší přemýšlení nad jednotlivými zatáčkami jak je projet co nejlépe a vše ostatní, co by mělo být samozřejmé pro všechny řidiče, lze ale cvičit neustále.
Správný řidič sportovního vozu musí pracovat na tom, aby jeho řidičské schopnosti rostly. Jinak ohrožuje nesprávnou jízdou ostatní i sebe. Lhostejno jestli na okruhu nebo na běžné silnici.
