I s novým vozem v dobrém technickém stavu mohou jet dva řidiči na stejné trase a za stejných podmínek s rozdílnou spotřebou, třeba i o třetinu: jeden za šest litrů na 100 kilometrů, druhý za devět.
Prvního bude stát stokilometrová cesta 180 korun, zatímco druhý zbytečně připraví rodinný rozpočet o dalších 90 korun navíc.
Máte-li to na chatu a zpět například 200 kilometrů, částky se zdvojnásobí. Proč? Řečeno ohleduplně: řidičskou nedovedností.
Důkazem mohou být takzvané ekosoutěže, kde se jezdí na stejné trase jedním typem vozu (někdy dokonce i jedním automobilem) na co nejnižší spotřebu. Při poslední takové akci letos na jaře, kdy motorističtí novináři testovali v okolí Prahy novou Škodu Octavia s benzinovým motorem 2,0 vybaveným technologií přímého vstřikování FSI, dosáhl tucet posádek v testu průměrné spotřeby 4,9 l/100 km.
Přitom vítězná posádka dokázala jet za 4,2 litru, naproti tomu jiná s průměrem hodně přes pět a půl litru. V obdobné soutěži před několika lety s naftovým motorem vozu Opel Astra Eco4 dosáhli vítězové průměru 2,7 l/100 km, zatímco poslední posádka 3,6 l nafty. A to byla ekosoutěž. V běžném provozu jsou rozdíly větší.
|
Co ještě ovlivní spotřebu |
| Pneumatiky: Kdo jezdí v létě na zimních pneu s hrubým vzorkem a měkčí směs, zaplatí víc u pumpy; roli hraje i nižší tlak vzduchu v pneumatikách. |
| Elektrické příslušenství: Spotřeba proudu je v rovnováze s jeho výrobou, přesněji silou, kterou musí alternátor vyvinout. Takže naplno zapnutý ventilátor ventilace nebo klimatizace si vezme určité množství energie, za kterou je nutné zaplatit. |
| Zátěž: Vyplatí se vyložit zbytečně věci z kufru; každých 100 kilogramů navíc znamená zvýšení spotřeby asi o 0,75 l/100 km. |
| Zbytečnosti: Lenost sundat prázdný střešní nosič zvyšuje spotřebu o několik decilitrů, „rakev“ na střeše dokonce o více než 1 l/100 km. |
„Nejdůležitější je umět předvídat! Být prostě v duchu zhruba o kilometr dál než se nachází automobil,“ tvrdí Gerhard Plattner. „Ne vždy je to možné, ale na trasách, které řidič dobře zná, to není nic nemožného ani těžkého. Jedině tak lze už s předstihem přizpůsobit styl jízdy tomu, co za pár okamžiků nastane.“
Gerhard Plattner je rakouský novinář, specialista na vytrvalostní jízdy, kterého Guinnessova kniha rekordů označuje za „nejvšestrannějšího řidiče světa“. Mimo jiné drží i rekord v nejrychlejší i nejhospodárnější jízdě kolem světa. Takže o umění řídit rychle i ekonomicky bude něco vědět.
„Dobrý řidič umí nechat auto splývat,“ říká dále Plattner s použitím termínu plavců. Prostě nebránit autu rozjet se pěkně z kopce, ale ani je zbytečně nenutit zrychlovat tam, kde to není nutné… Zásada je: cit v noze, lehká noha při sešlápnutí pedálu plynu i brzdy. Prostě vůz musí jen lehce plout krajinou.
Chce to trénink
Předvídavost si lze cvičit při jízdě po městě. Zde spotřebu paliva ovlivňuje styl jízdy ještě více než na volné silnici.
„Už zdaleka vidím, že na semaforu – půl kilometru přede mnou – svítí zelená,“ říká Plattner. „Ta tam nemůže vydržet, než ke křižovatce dojedu. Proto už nezrychluji, ale podle okolností buď jenom dám nohu z plynu, nebo vyřadím na neutrál a doplachtím k semaforu, na kterém už zatím naskočila červená.“
Platí zásada, že pro dosažení nejnižší spotřeby je ideální pokud možno jízda stálou rychlostí. Každé přibrzdění ničí vzácnou kinetickou energii rozjetého vozu, což stálo nějaké palivo, za každé zrychlení platíme zase zvýšenou spotřebou.
Při plachtění z kopce je možné buď dát nohu z plynu, kdy motor prakticky nespotřebovává žádné palivo, nebo vyřadit na neutrál. To se příliš nedoporučuje, zejména ne na neznámých a nepřehledných silnicích nebo v zimě, kdy je snížená přilnavost pneumatik.
Pozor na chyby
Odborníci na hospodárnou jízdu v běžném provozu nedoporučují vypínání motoru při jízdě z kopce, i když v ekosoutěžích se to dělává. Nezkušený řidič si může totiž snadno zamknout volant, což hrozí děsivými následky, ale nebezpečné je i to, že bez běžícího motoru přestává fungovat podtlakový posilovač brzd a posilovač řízení.
„Kritickými momenty z hlediska spotřeby jsou rozjezdy,“ pokračuje ve svých ekolekcích Plattner. „Kdo chce jezdit hodně úsporně, může zkusit i metodu přeskakování rychlostních stupňů. Silné moderní motory mají totiž většinou tak příznivou charakteristiku, že bez problémů snesou, když řidič některý stupeň vynechá. Většinou se vyplatí na krátkou chvíli o něco více vytočit nižší rychlostní stupeň a pak zařadit rovnou stupeň ob jeden vyšší. Já běžně řadím 1–3–5. Samozřejmě, že kdybych cítil, že to motor nezvládá, okamžitě přeřadím o stupeň dolů,“ tvrdí Plattner.
|
Rekordní Fabie 1,4 TDI: spotřeba 2,9 litru |
|
|
|
Světový, i vlastní osobní rekord překonal G. Plattner, když dosáhl s Fabií 1.4 TDI při přejezdu napříč Rumunskem z Konstance do Oradei nejnižší možné spotřeby paliva 2,6 litrů na 100 km. 25. května 2005 v šest hodin ráno vyrazil G. Plattner s doprovodnou posádkou (tvořenou kameramanem a fotografem) z Konstance směr Oradea. Do cíle cesty přijela posádka po téměř třinácti hodinách jízdy, přesně 30 minut před půlnocí. Novináři z doprovodu poté odstranili pečeť z hrdla palivové nádrže a změřili skutečnou spotřebu paliva. Konečná spotřeba činila 2,6 l/100 km na 847 km! Přitom trasa vedla po normálních silnicích, z nichž jen asi 200 km tvořily dálnice. Větší část vedla po městských a venkovských komunikacích. |
Hodně záleží i na tom, zda máme vůz s benzinovým, nebo naftovým motorem. Zejména moderní benzinové vysokoobrátkové motory docela rády snášejí jízdu s lehkou nohou na plynovém pedálu, v otáčkách kolem 2000 až 3000/min. V tomto režimu mají také nejnižší spotřebu.
Rozhodně jim neprospívá dotahování kopců na těžké rychlostní stupně, kdy motor dodýchává při prakticky volnoběžných otáčkách a vůz se k vrcholu stoupání sune spíš silou vůle. U benzinových motorů je tedy jednoznačně lepší včas podřadit a vyjet stoupání s lehkou nohou na plynu a přiměřeně roztočeným motorem. Dieselmotory naopak dovolují ono „dotahování“, jak je nazývá Plattner.
Tento režim jim nijak zásadně neškodí a v nejnižších otáčkách i při plně sešlápnutém pedálu plynu mají nejnižší spotřebu. S naftovými motory tedy lze vyjíždět kopce na těžké rychlostní stupně, i když je také samozřejmě nutné hlídat mez, pod kterou už se podtočený motor začíná trápit.
Stáří vozu hraje roli
Samozřejmě podstatnou roli hraje technický stav vozu. Auta s přibývajícím věkem na tom mohou být jen hůř. I když pravda je, že vyběhaná volná ložiska jak v kolech, tak v motoru a převodovce nahrávají spíše snižování spotřeby, ale celkově se zhoršující technický stav vozu spotřebu zvyšuje.
Vše, co může způsobit větší jízdní odpor vozidla, zároveň znamená i vyšší spotřebu. Například brzdy ve špatném stavu. Takzvaně přidřené brzdy, kdy kotouče nebo bubny neustále dřou o brzdové destičky či obložení, působí, jako byste stále sami přibrzďovali. Své sehrávají i podhuštěné pneumatiky.
|
Vizitka rekordmana |
|
Gerhard Plattner se mnohokrát zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Poprvé před 22 roky, kdy s prvním vznětovým modelem Volkswagen Golf vytvořil rekord v nonstop jízdě Evropou na jedno naplnění nádrže – bez zastávky u pumpy tehdy přejel z Říma až do Berlína. Je i držitelem rekordu za nejrychlejší i nejúspornější cestu kolem světa. S vozem Audi A8 quattro ujel v rekordním čase 4 dny, 11 hodin a 38 minut 10 714 kilometrů. S vozem SEAT Ibiza 1.9 TDI vytvořil zase rekord v hospodárné jízdě z New Yorku do San Franciska: při průměrné rychlosti 94,36 km/h měl spotřebu 2,89 l/100 km! V srpnu 2001 se mu podařilo s Audi A2 1.2 TDI vytvořit rekord v hospodárné jízdě napříč Německem: na trase tisíc kilometrů dosáhl průměrné spotřeby jen 2,12 l/100 km. |
