Hyundai Santa Fe splňuje požadavek Jany Paulové na pohodlný a zároveň lehce terénní vůz.
"Chtěla jsem auto s pohonem všech kol, které mě doveze v létě i v zimě všude tam, kam potřebuju," vysvětluje.
"Kromě toho je také nutné, abych měla auto dostatečně prostorné, protože dost často na představení po celé republice vozím i kolegy z divadla. A v neposlední řadě musí být cenově dostupné."
Že je to auto z Koreje, to jste neřešila?
Vůbec ne. Předtím jsem měla citroëna, opela, forda a žádný rozdíl v kvalitě nenacházím. Nejsem snob, který by ohrnoval nos nad nějakou značkou jenom proto, že je korejská nebo čínská. Všude to dělají stejní lidé. V Chorvatsku jsem si mohla vyzkoušet terénní mercedes v téměř stejné výbavě a neobjevila jsem v tom žádný velký rozdíl. Nechci utrácet jen za zvučnější značku. To dám raději za letenky.
Jak v autě zvládáte přívaly sněhu?
Jezdím opatrněji. Myslím, že by mělo být ze zákona povinné používání zimních pneumatik. Obzvlášť bych to zavedla pro kamiony.
Jaká auta se vám nelíbí?
Nemusím mít nízké dvousedadlové sporťáky. To jsem si v rámci možností kdysi dávno užila. Koupila jsem si totiž Škodu Rapid, což tehdy bývalo děsný fáro. Dnes to může působit úsměvně. Nevyhovuje mi ten pocit, kdy sedíte skoro na silnici. Mám radši, když jsem výš a mám nad okolím nadhled.
Kdy jste začala řídit?
Řidičák jsem si dělala v sedmnácti a hned v osmnácti jsem začala jezdit. Ale zkoušky byly s mírným zádrhelem. Jízdu jsem totiž neudělala napoprvé. Sice to bylo celé zdařilé, ale na konci jsem elegantně zaparkovala na chodníku. Od té doby jsem doma plnila funkci rodinného řidiče. Rodiče auto měli, ale neřídili, takže jsem je všude vozila já.
Kolik vozů jste vystřídala?
Bylo jich hodně.
A měla jste nějaké oblíbené?
To máte těžké. Když si sednete do lepšího auta, už se vám ta předešlá zdají horší všechna. V danou chvíli mi přišlo úžasné, že vůbec nějaké mám. Když jsem měla škodovky, zdálo se mi to super. To samé jsem zažívala po koupi kombíku žigulíka. V tom se dalo odvozit téměř všechno, takže si ho s oblibou půjčovali kolegové muzikanti, kteří potřebovali odvézt třeba bubny.
Až si budete pořizovat další auto, co bude obsahovat jeho výbava?
Pokud na to budu mít, tak bych ráda měla vyhřívané sedačky, které jsou teď v zimě báječné. Samozřejmostí je klimatizace. Taky toužím po navigaci. Při cestách na vystoupení věčně někde bloudím. Sice se člověk seznámí s místními, ale většinou už by byl nejradši na místě. Navigaci jsem viděla u kamaráda a fascinovalo mě, jak mu najde cestu a pak ho jednoduše dovede do cíle.
Často cestujete do asijských hor. Jezdíte tam autem?
V horách silnice nevedou. Tam chodíme po svých. Než se tam dopravíme, jedeme autobusem. Občas je i to zážitek. Obzvlášť když jsou na střeše kromě báglů i lidé.
Jaké máte zkušenosti s policií?
Občas pokutu dostanu, ale je potřeba, aby nás hlídali. Jinak bychom se tu pozabíjeli. Třeba po USA jsem najezdila pět tisíc kilometrů a nikdy jsem neměla problém. Když bloudíte a uděláte na silnici nějakou chybu, bez troubení a posunků vás pustí. Lidi tam jsou jinak vychovaní a z policie mají respekt.
Stalo se, že by vám vůz někdy ukradli?
Naštěstí jsem nikdy neměla auto, o které by zloději měli zájem. Většinou po roce mého ježdění vypadá tak, že by se jim ho vzít ani nevyplatilo. Já dokážu udělat vrak z každého auta. Občas je mi nějaká branka malá, sem tam to odřu při parkování... Jednou mě nabourali i policajti. To jsem měla zrovna novou Hondu CR-V.
Byla to jejich vina?
Jeli z kopce, v zatáčce vyjeli z pruhu a trefili se mi do dveří. Ty jsem měla jen promáčklé, ale oni byli zralí na odtahovku. Vtipné bylo, že to na mě ještě zkoušeli hodit. Ale nedala jsem se.
Už víte, jaké bude vaše další auto?
Bude to zase něco většího. Teď se mi líbí Volvo XC 90. Jenže to bych se na tom jevišti musela pohybovat dvacet čtyři hodin denně.
 DOBRÝ VÝHLED Jana Paulová si u svého vozu cení především pohon všech kol a díky výšce auta i lepší rozhled do okolí |
