Japonsko přifukuje kompresorem
Jako první odkryla karty japonská Kawasaki, která z přeplňovaného litrového čtyřválce Kawasaki Z H2 vytáhla rovných 200 koní při 11 tis ot/min, ale především obrovský točivý moment 137 Nm při 8 500 ot/min.
Jen pro srovnání, předchozí naháč Z1000 s klasickým atmosférickým čtyřválcem nabízel pouhých 142 koní a 111 Nm. O přeplňování se stará vysokootáčkový kompresor, který Kawasaki během čtyř let odladila napřed ve speciálním sportovním modelu H2 a loni v cestovně zaměřeném SX.
Ve srovnání s klasickými nekapotovanými litry od konkurence Kawasaki trumfuje točivým momentem, který se musí poprat s relativně vyšší hmotností. Motocykl s plnou nádrží vyhoupne rysku váhy až na 239 kilogramů, to je o citelných 18 kilo navíc proti loňské Z1000 a klade to větší požadavky i na elektronické asistenty, bez kterých by tak výkonný stroj byl hodně nebezpečný. U novinky se řidič může spolehnout na kontrolu trakce i systém ABS, které udrží rovnováhu i při zatáčení, kdy je motocykl v náklonu.
Po stránce designu jako by nová kawasaki vyskočila z obrazovky při sledování animovaných Transformers. Tato motorka však nemusí být hezká, je to přeci predátor z budoucnosti a jako taková musí být hlavně futuristická a agresivní. Až budoucnost ukáže, zda se Kawasaki vyplatí její sázka na přeplňovaný motocyklový motor, když ostatní značky jdou spíše cestou zvyšování zdvihového objemu a variabilního časování ventilů.
Itálie s véčkovým čtyřválcem
Po V4 superbiku Panigale logicky přichází s motorem Desmosedici Stradale i naháč a Italové ukazují, že to zvládnou i bez podvádění s přeplňováním. Streetfighter umí z jedenáctistovkového véčkového čtyřválce vytáhnout 208 koní při 12 750 ot/min a točivý moment 123 Nm při 11 500 ot/min.
A to je zde ještě nabídka okruhových výfuků Akrapovič s finálním výkonem 220 koní a 130 Nm! To pak po přepočtu na provozní hmotnost 199 kilogramů dává ještě lepší celkovou hodnotu než výše zmíněná přeplňovaná Kawasaki.
Novým prvkem v kategorii naháčů jsou aerodynamické spoilery, které zlepšují chování stroje při vysokých rychlostech. Ducati s nimi před pár lety jako první přišla také u superbiků a podle továrních měření umí křidélka Streetfighteru v rychlosti 270 km/h přitlačit přední kolo k zemi silou 280 N (28 kilogramů), navíc ještě směřují vzduch k bočním chladičům.
Také zde výrobce využil to nejlepší, co dodavatelé komponentů a elektroniky nabízejí, to znamená špičkové odpružení Öhlins nebo kovaná kola Marchesini.
Jak „naked“ kategorie vyžaduje, i Streetfighter dělá čest svému jménu a vypadá maximálně agresivně. Ale navrhli ho Italové, takže i přes silácký výraz je to krásná a vyvážená motorka, snad jen sedlo spolujezdce je zbytečně opticky výrazné a Ducati na něj pravděpodobně nabídne ještě aerodynamický kryt.
Co na to konkurence?
V kategorii překoňovaných naháčů měla v minulosti silné slovo i BMW s modelem S1000R, která však podle neoficiálních signálů zatím inovaci nechystá. Stejně tak Aprilia inovovala své Tuono 1100 loni a na další posílení zatím nenadešel čas.
Naopak podle posledních náznaků z rakouské továrny by kartami mohla zamíchat ještě značka KTM s připravovaným naháčem Super Duke 1290 R. Ten v minulosti s výkonem 177 koní patřil mezi nejvýkonnější nekapotované stroje, další zvyšování výkonu jeho véčkového dvouválce už naráží na konstrukční limity tohoto motoru.