Jiný kraj, jiný mrav - to platí i pro motoristy mířící do zahraničí za lyžováním

- Na lyžníky či snowboardisty, které neuspokojují domácí kopce, někdy čekají i odlišné dopravní předpisy. Cestu ke vzdáleným svahům se nevyplácí vážit například bez řetězů, méně zkušené řidiče mohou zase překvapit dopravní zácpy na německých dálnicích, zpoždění působí špatná orientace na neznámých cestách.

Vše začíná dobrým časovým rozvrhem. "Při cestě do Itálie nebo Francie je problémovým bodem Mnichov," tvrdí Tomáš Dimun, organizující zimní zájezdy do ciziny. "Tam můžete nabrat hodinové zpoždění." Moravani se Mnichovu vyhýbají jízdou přes Rakousko, kde však platí za dálniční známku. K italským sjezdovkám se dá z Prahy dorazit za sedm až osm hodin, "moravská" cesta není o moc delší. Nejdelší je cesta za francouzskými hrátkami na lyžích. "Reálná doba je tak čtrnáct až šestnáct hodin," odhaduje dobu jízdy z hlavního města Jan Linhart, pracující v cestovním ruchu. Mnohem kratší cesta čeká na ty, kdo se vypraví do Rakouska nebo na Slovensko.
K základní výbavě auta jedoucího do hor patří řetězy. "Úklid silnic je v Alpách dobrý, ale počasí se může změnit během patnácti minut a pak na řetězy dojde," říká Jan Linhart. "Ve Francii se dokonce stává, že pod kopcem stojí četník a auta bez řetězů ke střediskům nepouští. Nechtějí riskovat to, že silnici někdo nevyjede a průjezd zablokuje." Neméně důsledné jsou kontroly řetězů ve Švýcarsku. "Na Slovensku panuje v údržbě cest socialismus," tvrdí pražský lyžař Tomáš Jakoubek. "Cesty jsou neudržované a na některých úsecích se řidič bez řetězů neobejde. Nedávno jsem se vracel z Nízkých Tater, a ačkoliv sněžit přestalo téměř čtyřiadvacet hodin předtím, nebyl sníh z cest uklizen."
Aby se cesta na hory nezměnila v noční můru, vítězí ten, kdo má dobrou mapu nebo vytištěný itinerář z elektronické mapy. "I tak si musí řidiči dávat pozor. Vyhraje ten, kdo se pořádně informuje v cestovní kanceláři na přesnou trasu a tu pak dodrží. Protože kdo si v atlase najde kratší trasu, může taky skončit před závorou, která na zimu nejednu horskou a podhorskou cestu zavírá," radí Tomáš Dimun.
S parkováním auta v horských střediscích je to různé. Ve Francii se někde platí, někde ne. Taxa činí okolo dvou set franků za týden (350 franků stojí kryté parkoviště). "V Itálii je devadesát procent parkovišť bezplatných," říká Tomáš Dimun. "Rakousko, to je továrna na cestovní ruch, lákají hosty, jak je to jen možné, proto se za parkování neplatí," říká ostravský lyžař Petr Ptašek. Podobně je tomu ve Švýcarsku. Na Slovensku se poplatek za den parkování pohybuje okolo stokoruny.
Při jízdě do zahraničí musí řidič počítat s tím, že pokuty za přestupky jsou kromě Slovenska podstatně vyšší než doma. "Třeba v Rakousku si mě jednou policisté pěkně vychutnali," popisuje své zkušenosti Petr Ptašek z Ostravy. "Kromě rychlé jízdy mi napočítali dalších šest přestupků, protože si dali tu práci, že jeli několik kilometrů na dálnici za mnou. Platil jsem i za to, že jsem se po předjetí nevracel do pravého pruhu a že jsem při střídání pruhů nepoužíval blikače." Celkem přišla pokuta na osm set šilinků.

Bez sněhových řetězů je jízda na hory hazardem.