Jiří Korn se těší na novou vlajkovou loď automobilky Chrysler - model nesoucí označení 300 C.
„Už jsem se ho nemohl dočkat. Je to krásné auto. Prostorné, bezpečné a na silnici ho rozhodně nepřehlédnete,“ říká známý zpěvák.
Jste věrný chryslerům. Co vás k nim přivedlo?
Jedním z hlavních důvodů bylo, že jsem chtěl auto s automatickou převodovkou. Na začátku devadesátých let se u jiných značek ještě moc nenabízela, zatímco u amerického chrysleru to nebyl problém. Také jsem chtěl auto, které nepotkáte na každé křižovatce.
Automatická převodovka je jedna z technických vymožeností, které čeští řidiči nemohou přijít na chuť. Vy jste tedy výjimka?
Když se začala v obchodech objevovat barevná televize, tak někteří lidé říkali, že ji nepotřebují, protože jim stačí černobílá. Když ale barevnou uviděli u sousedů, zjistili, že je s ní pokoukání o něco lepší. Stejné je to i s automatem. Když ho zkusíte, zjistíte, jaké je to fajn ježdění.
Vím, že rád lyžujete. Čím jezdíte na hory?
Před cestou na hory sahám po klíčcích od jeepu. I na sněhu se s ním dá jet poměrně svižně a přitom víte, že na silnici sedí. Můj jeep už však má něco za sebou, takže když jsou silnice sjízdné, nechávám ho odpočívat.
A co cesty na vystoupení? Řídíte si sám?
Většinou si za volant sedá manažer Jindřich Hefner a já vedle něho spím a jízdu ani moc nevnímám, což je možná dobře.
Že by nějaké obavy?
Ne, to opravdu ne (smích). Dělám si jen legraci. S Jindrou jezdím už dvacet let a za tu dobu jsme na cestách něco zažili, takže mu naprosto důvěřuji.
Hodně dáte na módní doplňky, které se mnohdy dají označit jako extravagantní. Měl by tak působit i váš automobil?
Pro mě je auto spotřební záležitost, bez které si už dnes ani nedokážu představit život. Na druhou stranu je to skvělý pocit, když si přivezete nové auto, které navíc dobře vypadá. V člověku to vyburcuje energii a chuť do dalšího života. Je to zkrátka radost; ale to zná asi každý, kdo si nové auto někdy pořídil.
Co všechno váš vůz musí mít?
Z takové té normální výbavy je základem klimatizace. Jsem zvyklý mít v autě zimu. A musím tam mít bonbony a ručník.
Na co ručník?
Občas si někde umyji ruce, tak abych se měl do čeho utřít. No a pak v autě také dost často jím, takže mi slouží jako ubrousek.
Obě auta máte černá. Je to vaše oblíbená barva?
Barva pro mě není až tak důležitá. Černá auta se mi sice líbí, ale měl jsem i červeného jeepa. Záleží na konkrétním autě a odstínu. Co však musím mít, to jsou kožené sedačky. Je to elegantní a šikovné na údržbu.
Jak trávíte čas při jízdě?
Když nespím, tak se snažím učit texty a melodie. V zásadě to však nechávám na cesty, kdy jsem v autě sám, protože pro spolujezdce může být neustálé omílání jedné písničky dost otravné.
A co hudba?
Rádio moc neposlouchám. Spíš si pouštím cédéčka, protože jindy na to těžko hledám čas.
Kdybyste si mohl vybrat jakékoliv auto, co by to bylo?
Chtěl bych auto, které bude na našich silnicích alespoň trochu neobvyklé.
A je nějaké takové?
Nyní je to právě Chrysler 300 C.
Jaké bylo vůbec vaše první auto?
Tak to byla dodávka Volkswagen Bus. Klasická kulatá s motorem chlazeným vzduchem. Protože kapela potřebovala něco, v čem by se dala vozit aparatura, tak jsem koupil tohle.
Tenkrát jsem ještě neměl papíry, takže s ní jezdila spousta lidí. No a podle toho taky dopadla. Byla nabořená ze všech stran, měla pomačkanou střechu… Ale vydržela dlouho a jezdila spolehlivě. Jen v ní byla strašná zima.
Máte dvě malé děti. Vozíte je vždy v autosedačce?
Poutání nejen dětí je u mě v autě samozřejmostí. Děsí mě, kolik potkávám na silnici řidičů, kteří děti vezou nepřipoutané. Přitom stačí chvilka a následky si budou vyčítat až do konce života. Nemusíme však mluvit jen o dětech.
Nejradši mám, když ženy říkají, že se nechtějí poutat, protože budou mít zmačkané šaty. Já jim na to říkám, aby si uvědomily, že až budou mít zmačkaný obličej, tak už jim to bude jedno.
 Jeep na zimu a chrysler na léto. Tyto dva vozy střídá zpěvák a tanečník Jiří Korn. |
