Jozíf se v někdejší Zbrojovce ing. Karel Janeček podílel na vzniku většiny slavných modelů kromě prvního typu Jawa 500 OHV „rumpál“ a předválečné dvěstěpadesátky Jawa Duplex-blok. Jeho zcela samostatnou prací bylo úspěšné motokolo Jawa 100 Robot, podílel se na vzniku legendárního „péráka“ i řady dalších jaw.
Jozíf byl rodák ze Starých Čivic u Pardubic (10. května 1906). Po vyučení nástrojařem pracoval krátce jako montér ve mlýnech. Poté začal studovat, nejprve dvouletou strojírenskou školu v Pardubicích a pak přešel na vyšší průmyslovou školu tamtéž. Po maturitě nastoupil do Škodových závodů v Hradci Králové do konstrukce strojů pro cukrovary, po vojně zde pracoval jako konstruktér kotlů. Do Janečkovy zbrojovky nastoupil v roce 1930, nejprve jako odborník na strojní zařizování slévárny.
Poté, co Janeček angažoval anglického konstruktéra a závodníka George Williama Patchetta, přešel Jozíf na vlastní žádost do jeho týmu. V roce 1938 odešel sbírat zkušenosti do konstrukce automobilů v továrně Aero a o rok později se opět vrátil do Jawy, kde po Patchettovi převzal konstrukci motocyklů.
Pod Patchettovým vedením vznikla úspěšná Jawa 175 Villiers, která se výrazně zasloužila o motorizaci Československa. Tento „lepší stroj za méně peněz“, jak hlásala reklama, Patchett osadil licenčním motorem Villiers do nového dvojitého uzavřeného rámu z lisovaných ocelových profilů, který byl prvním Jozífovým realizovaným návrhem v Jawě. Díky tomuto modelu se Jawě podařilo zvrátit dosavadní podíl prodaných motocyklů v Československu z 94 procent zahraniční výroby na pravý opak.
Pérák vznikl v utajení
V té době také Janeček Jozífa vyzval, aby zkonstruoval jízdní kolo s pomocným motorem, čímž chtěl podchytit mladé a méně majetné zákazníky. Údajně ho požádal, aby z obavy před vyzrazením na tomto malém motocyklu pracoval tajně doma. Výsledkem byla Jawa Robot s dvoutaktním motorem o objemu 98,8 cm³, kterou továrna představila v roce 1937.
Již před válkou začal Jozífův tým připravovat novou dvěstěpadesátku. Na projektu poté tajně pracovali i během okupace, byť trestem za zakázanou civilní výrobu mohla být i smrt.
V bývalém servisu Jawa v Praze, který se za války změnil v opravnu německých vojenských motocyklů, tajně vznikla tzv. chytrovna, v níž se rodily nové konstrukční nápady pro poválečnou dobu. V chytrovně se připravovalo několik typů motocyklů i automobilů. Kromě Jozífova týmu se do práce zapojila řada dalších zaměstnanců a dokonce i lidé z jiných firem.
Již v roce 1944 vznikly první prototypy Jawy 250, které maskovány značkou DKW absolvovaly v okupované zemi desetitisíce testovacích kilometrů. Po válce pak díky náskoku ve vývoji, i díky odvaze zaměstnanců Jawy, kteří před Němci ukryli velké množství rozpracovaných motocyklů a materiálu, „pérák“, jak se mu začalo lidově říkat, ohromil množstvím převratných novinek motoristickou veřejnost doma i v zahraničí a učinil z Jawy celosvětově známou značku a dočasně dokonce jednoho z lídrů světového trhu.
Kývačka
Jozíf zůstal věrný značce i po znárodnění. Také jeho zásluhou zůstala Jawa i dlouho po komunistickém puči jednou z předních světových značek. Byl například u zrodu další legendární motorky - kývačky, která se vyvážela do 120 zemí světa. Jawa také již od dob zakladatele Janečka (zemřel v roce 1941) kladla velký důraz na sportovní úspěchy (byla jedinou motocyklovou továrnou, která se angažovala ve všech sportovních disciplínách a mohla se chlubit mnohými vavříny) a Jozíf byl často továrním manažerem.
Komunistická byrokracie a propagované heslo, že „do socialismu dojedeme automobilem, ne na motocyklu“, bylo počátkem pádu slavné značky. Konstruktéři sice měli stále spoustu originálních nápadů, které mnohdy s chutí převzala konkurence, komunistický režim však motocyklům nepřál, a tak většina novinek končila v šuplíku a jawy postupně přestaly být konkurenceschopné.
Po založení Výzkumně-vývojového závodu Jawa v Praze - Strašnicích se Jozíf stal jeho ředitelem a vedl ho až do odchodu do důchodu. Byl autorem či spoluautorem vynálezů chráněných 44 československými patenty.