Víme o vás, že jste tradičně na renaulty; čím jezdí teď příznivec této francouzské značky?
Mám megan, sportovní verzi kupé s benzinovým motorem 1,6, a pak diesel Laguna 1,9.
Jak se mezi nimi rozhodujete?
Dálky jezdím lagunou a do města je lepší sporťáček, protože se s ním dá docela dobře zaparkovat a je takový živější.
A co motocykly, ty vás nelákají? Je to teď trochu móda mezi lidmi, kteří na to mají…
Já se toho bojím. Už jako dítě jsem s motorkou udělal špatnou zkušenost. V ulici si kamarádi, bratři Vlastík a Zdeněk Čuříkové, koupili úplně nového bleděmodrého pionýra Jawa 50. Každému ho první den půjčili, jenom mně nechtěli. Protože mě dobře znali. Všichni ostatní kluci ze sídliště už měli odjeto, a já pořád nic. Až večer v sedm jsem je na hřišti konečně uprosil, aby mi to na jedno kolečko půjčili. Jenomže já si samozřejmě udělal kolečka dvě. A když mě viděli, jak jedu, už na mě křičeli: Dost! Dost! Já tedy chtěl zastavit, jenomže jsem zároveň přidal plyn a zmáčkl přední brzdu. Udělal jsem kotrmelec a všechny ty krásné plechy na fungl nové motorce jsem jim zohýbal. Celá ulice mě hnala až domů. Na svůj první zážitek s motorkou vzpomínám do dneška.
Takže byl současně poslední?
Nebyl. Předposlední. Ještě jednou jsem jel na motorce, to už na Jawě 250 v létě na Slapech. Byl jsem v plavkách, a jak jsem sebou seknul, spálil jsem se o výfuk, na což mám vzpomínku v podobě jizvy dodnes. Do třetice už motorku nemusím.
Váš kolega Josef Mladý říkal, že nejvíc najezdíte z domova, z Ústí do Prahy. To už tuhle trasu asi moc rád nemáte…
Mám rád dálnice, protože to tam odsejpá… I když někdy to už ani tam není pravda, jak jsou ty dálnice přecpané. Moc bych si přál dobudovanou dálniční síť u nás.
A ještě nějaké motoristické přání…
Já si je jinak plním. Mám rád ta živější, ale i pohodlná auta, protože jsou fajn na dlouhé cesty a lepší na předjíždění.
Jezdíte rychle?
Kdepak. Skutečně dodržuji rychlost… a předpisy vůbec. Když vidím, co se kolem mě na silnicích děje, říkám si, že to je strašné. Nejvíc mě fascinuje, že lidi už ani nepoužívají blinkry. Vždycky jsem z toho úplně vyděšený. Nebo když mě někdo předjede zprava. Kamarádi už se mnou ani nechtějí jezdit, jak jezdím opatrně. Oni říkají, že se mnou to dlouho trvá.
To se vám pak vyhýbají nehody…
Už jsem jich sice viděl na dálnici plno, ale sám jsem jen jednou spadl se škodovkou po zádech do lesa. Možná to bude trochu i tím, že jsem si udělal řidičák až v šestatřiceti.
Takže to byste ještě mohl motorismus vidět z nadhledu, brát věci kolem aut sportovně…
Slovo sport v této souvislosti ani nevyslovujte. To mě jednou přemluvili k závodům. Jak se v terénu předhánějí cestovní vozy, jak se to řekne?
Rallyecross?
Ano, to je ono, tak se to jmenovalo. Já fakt hrozně nechtěl, ale oni mě velice přemluvili. Hlavně jsem se ptal, jestli to není nebezpečné, a oni že ne, kdepak, vůbec. Tak jsem tedy nakonec kývnul. A jel. Hlavně jsem se ale bál, abych jim to auto nějak nepoškodil. Co vám mám povídat, předposlední jezdec mě vzal o celá dvě kola. A co bylo horší, lidi na mě házeli kameny a křičeli: Jeď! Jeď! Takový já jsem závodník. Auto jsem sám nepoškodil, zato bylo poničené od těch kamenů, co po mně lidi házeli.
 |
